Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KNIHA: 1989 - Pád železné opony / Sametová revoluce
Je obdivuhodné, kolik vášní dokáže vzbudit jedna jediná výstava.
Jmenuje se 1989: Pád železné opony, koná se až do letošního listopadu v Letohrádku královny Anny v Praze, a tady, zdá se, je ten zakopaný čert. Letohrádek patří k Pražskému hradu, výstavu tudíž podporuje i kancelář presidenta republiky a to je některým proti srsti.
Snad jim nebude proti srsti kniha, která vyšla u příležitosti té výstavy. Ta kniha je poměrně veliká, je hodně těžká a je krásná. I přesto, že co její vydavatel je podepsána Správa Pražského hradu, ať se některým líbí nebo ne.
Myšlenkoví tvůrci té výstavy, Daniela Mrázková, Jaroslav Kučera a Dušan Veselý, si nedali za úkol jakkoliv hodnotit, co se to tenkrát, před těmi třemi desítkami let, vlastně odehrálo. Dali si za úkol to ukázat a to je mnohem těžší než komentovat.
Uvědomili si také, že události těch dnů a týdnů a měsíců zaznamenalo mnohem víc lidí, než byli jenom ti, z jejichž obrázků se staly málem úřední dokumenty, a že se spousta neméně důležitých věcí udála i mimo Prahu. A že vlastně celý ten rok byl zajímavý také tím, že se podobné věci děly ve všech zemích bývalého tzv. socialistického tábora. Proto tvůrci vyzvali lidi nejen z celého bývalého Československa, ale také z okolních zemí, aby si prošli své archívy a přispěli.
Ozvaly se jich spousty. Pomohlo to jak výstavě, tak knize.
Tu uvádí dosti rozsáhlý pokus o vzpomínajíci rozbor z pera Jiřího Suka. Autor píše (velice čtivě) o nejrůznějších úvahách, jak vlastně došlo k událostem, kterým se dnes říká nejrozmanitějšími jmény. Od Sametové revoluce, přes pád vlády jedné strany, až ke všelikým zkratkám, které někdy hraničí až s určitou dávkou znechucení. Čtení je to hodně zajímavé, přitom nikoliv zbytečně dlouhé, a netřeba s ním v krátké recenzi vyjadřovat souhlas nebo nesouhlas. Přinejmenším proto ne, že čtenáře nutí k zamyšlení, a o tom to všechno je.
Jiří Suk sepsal díla jako například Labyrintem revoluce, či Politika jako absurdní drama, nebo Veřejné záchodky ze zlata: Konflikt mezi komunistickým utopismem a ekonomickou racionalitou v předsrpnovém Československu (skvělý titulek, mimochodem) a řadu dalších děl z oboru politického dějepisu. Je zřejmé, že ví, o čem píše.
Těm slavným událostem bude zanedlouho třicet let. Sice není úplně zřejmé, proč má k ohlédnutí vést právě tzv. kulaté výročí, ale nešť. Důležité je zamyšlení samo, ne nějaká výročí.
Jak řečeno, autoři pozvali desítky fotografů z celého bývalého Československa i z jeho okolí. Co autoři obrázků se zde sešli fotografové jmen zvučných, ba slavných, s fotografy, jejichž jména až dosud znávalo pouze jejich nejbližší okolí. Všichni měli jeden cíl: zachytit události, které otočily dění v srdci Evropy vzhůru nohama.
A to se jim povedlo.
Knihu graficky upravil Sergej Sekurov, a je vidět na první pohled, že ve shodě s autory Kučerou a Veselým: první jmenovaný je vynikající fotograf, druhý jmenovaný je zkušený obrazový redaktor a všichni tři pracovali ve zřejmém souhlasu o poslání celého díla.
Znamenitým nápadem navíc bylo, že se na posledních dvou stránkách objevily dobové portréty přispívajících fotografů.
Kniha je, jak řečeno, těžká: tištěna na dobrém papíře, v pevném obalu. Obrázky se nekrčí, jak bývá často laciným zvykem, jako Popelky velikosti levných pohlednic. Naopak, jsou, jak se říká v řeči fotografů, rozpáleny tak, aby byly zajímavé nejen jako celky, ale také každou svou podrobností.
Ty, kteří knihu potěžkají, a přesto si ji pořídí, čeká cesta do dob velice nedávno minulých. Bez jediného slova jakéhokoliv poučování se každému čtenáři dostane nevyřčené výzvy: inu, člověče, přemýšlej. Nejen o tom, co se stalo, ale, a to hlavně, o tom, co se děje a co se může a nemusí dít za rok, za dva, za dalších pár desetiletí.