Jiří Olšovský
Pohyb za novou skutečností, za čistým světem bez fosilních emisí bude jistě namáhavý, ale jako se kdysi zatočilo s freony, jež se bezhlavě vypouštěly do atmosféry, může i nyní lidstvo v celku spět ke světu, kde se bude vyrábět čistá (nefosilní) energie, kde bude náležitě vyladěn náš vztah k přírodě, aby nebyla devastována. Může tedy dojít k takové proměně společenského uspořádání (celého systému), že změny povedou účinně a přiměřeně k environmentálně zdravé a klimaticky udržitelné budoucnosti.
Technika může pomoci
V příštích letech a desetiletích půjde o to nastartovat nový vztah mezi člověkem, přírodou a technikou. Zelenější technika a čistě ekologizovaná ekonomika povedou k hluboké proměně skutečnosti, v níž ožije pravá lidská moudrost, nastartuje se environmentální ekonomický systém s udržitelnou vizí budoucnosti. V ní se bude dobře dýchat nejen nám, ale i našim vnoučatům – budou radostně a lehce poletovat krajinou jako průzrační modří motýli, užívat si krásy přírody.
Zelená technika a politika dosáhne náležitého stupně deantropocentrizace a schopnosti obnovy. Jen tak lze jít vskutku vpřed a pootočit samopohybem stávající globální civilizace. Antropocentrismus ještě ve svých důsledcích znamená, že se mají stále „více a lépe“ uspokojovat potřeby (zatím) rostoucího počtu lidí na Zemi. Jen nyní podle výpočtů vědců spotřebováváme jakoby dvě další planety navíc – tak divoce zatěžujeme (těžíme, dobýváme, kořistíme, spotřebováváme a odhazujeme) naši jedinou planetu. Někam dál do vesmíru se asi v dohledné době zatím nedostaneme, abychom zakládali paralelní lidstva (ale pozvolna k tomu spějeme). Proto je nezbytně nutné nyní rychle zvládnout naši pozemskou ekosystémovou krizi, vstát jako fénix z popela. Podporujme tedy ty, kteří se o něco takového snaží již nyní, vyzdvihujme například osvícené podnikatele, kteří hledají geniální vynálezce (jako byl kdysi Leonardo da Vinci), kteří navrhnou odsávací zařízení skleníkových plynů, kteří překlopí naši planetární civilizaci z fosilních paliv na vodík, kteří účinně vyčistí moře i blízký vesmír; zabrání kácení pralesů, přivodí regeneraci přírodní rozmanitosti.
Prohlédnout mefistofelský civilizační pohyb
Lidská psychika se brání pomyšlení, že by člověk něco nepěkného mohl způsobovat, vždyť je přece sapiens sapiens. Těžce se přijímají zprávy o stále rostoucím množství skleníkových plynů v atmosféře, které díky jejich množství příroda sama nedokáže zpracovat/neutralizovat. Nenaslouchá se zjištěním předních vědců, vymýšlejí se vytáčky, že oteplování bylo způsobeno spontánními geokosmickými procesy a že se tedy nedá nic dělat – můžeme nadále pokračovat stejným antropocentricky devastujícím stylem. Antiklimaalarmisté a popírači nedokážou pochopit, že dnešní situace je alarmující. Je spjata s dosaženým stupněm rozvoje naší civilizace, jejím prométheovským působením v posledních staletích (asi od roku 1850). Zatím bezhraničně manipulujeme skutečností, chceme mít stále více a více, nehledě na meze dané nám přírodou.
Možná však, že se pod tlakem situace, na niž je třeba se dobře připravit, zrychlí konečně výzkum i ohledně jaderné fúze, vodíku, nadzemských slunečních kolektorů aj. Snad to dojde i fosilním hospodářům (tradičním ekonomům, oligarchům, agrobaronům) a oportunním politikům, že jde i o jejich vlastní žití, že nejde o žádný nástup „zelené“ totality, ale o pohyb k záchraně lidstva jako celku. Toto nové environmentální směřování musí probíhat plně demokraticky, a přesto důsledně, rychle a radikálně. Hlasy rebelujících (vědci a realističtí myslitelé, odvážní studenti a opravdoví politici) probouzejí ty, kteří tak rádi spí, nic moc nedělají a jen si užívají stávajících (zbývajících) kouzel civilizace. Věřme, že se to podaří, že každý ze své pozice pro obnovu zdravého žití něco udělá, že nakonec půjdeme po stezce proměny, jež je s to se ladit na sám zdroj bytí.
Ale klimapopírači zatím dokážou přesvědčit značnou část společnosti, že nás žádné inferno nečeká, a stavějí se často do pozice obhájců „zdravého rozumu“, „normálních lidí“ apod., aniž by zauvažovali, co to vlastně zdravý rozum a tzv. normalita je, za jakých podmínek je něco takového vůbec možné. Tito zjednaní ekonomisté, politruci a všehoschopní (nemyslící) lobbisté nemají chuť k zelenější proměně světa, která jedině může lidstvu prodloužit jeho pobyt na zemi. Demagogové bez schopnosti hlubšího zamyšlení (zleva i zprava) se ovšem projevují sklonem k autoritářství a totalitě, umí dehonestovat, manipulativně znevažovat a snižovat ty, kteří se o proměnu hypertrofovaných mefistofelských civilizačních postojů snaží a směrují civilizaci k zelenějšímu bytí. Na mocipány a machinátory, kteří myslí jen na své zisky a business-as-usual, je třeba poukazovat, odhalovat v nich fosilně zakořeněnou metafyziku, jejich bezuzdné chytračení.
Hrozící dominové efekty
V příštích letech a desetiletích půjde o to, nenechat se ukolébat a vidět i možnost rozjetých dominových efektů, jež se mohou dát do pohybu kvůli prolínajícím se všemožným nelinearitám, které zapříčinil člověk. Nepodléhejme tedy bezmeznému optimismu, že vše nějak dopadne, že přece technika sama od sebe problémy vyřeší za nás, že při „dostatečném pragmatismu“ pojedeme ve zvládání klimatické výzvy úspěšně dál. Je třeba být radikálnější a vskutku prakticko-politicky a inovativně-vědecky nastartovat opravdový pokrok, především sladit chod globální civilizace a regionálních aktivit s přírodními procesy. Jen tak lze dosahovat vyvážené udržitelnosti rozvoje světa na bázi ekopráva, ekopolitiky, ekologizované ekonomiky, ekomoderního vědeckého pokroku (zejména jde o výrobu čisté energie). Musí se dát do pohybu uhlíkově šetrná ekonomika, což povede k zamezení zatím stále rostoucího oteplení; do konce století se pokusit o udržení oteplení Země pod 2° Celsia oproti předindustriální době (k tomu mohou dobře posloužit zazelenavší se banky). Přerod k výrobě čistší energie musíme učinit radikálnějším, a k tomu mohou přispět skvělí výzkumníci, kteří se jistě objeví, jako byl kdysi kupříkladu Jaroslav Heyrovský – pro takové je nutno připravovat tvůrčí cestu. Pak mohou být vymýšleny a navrhovány například dostatečně efektivní kabely, které budou s to přenášet elektrickou energii, vyrobenou na odlehlých pouštích pokročilou fotovoltaikou, až do vzdálených civilizačních center apod.
To vše je možno dostat do mentality lidí (ne se bát budoucí apokalypsy), přijímat již nyní náležitá opatření, zvrátit nebezpečné dominové trendy vedoucí k překročení bodů zvratu. Stále je možno zlepšovat kvalitu přírodního prostředí i lidskou odolnost. Politicko-ekonomickým elitám se do toho zjevně moc nechce (lpí na svých ziscích, žijí fosilní filosofií carpe diem: užij dne). Nechtěné dopady totiž ucítí podstatně/výrazně až příští generace lidí. Množství CO2, metanu a dalších skleníkových plynů v atmosféře stále roste, poutá na sebe stále více tepla, a skleníkový efekt, zdá se – pokud nebudeme nic dělat a poběžíme dál ve starých industriálních kolejích –, poroste, což s sebou ponese neustálý růst globálního ohřívání Země (jak víme od vědců). Zatím ale mizí i deštné pralesy, které by mohly zachytávat nejvíc oxidu uhličitého. Lobbbisté za těžení fosilních paliv stále pokračují ve své intenzivní činnosti, do této těžby se nalévá zatím větší množství peněz než do budování čistší energetiky a ekonomiky, a tak je zemská atmosféra stále více zatěžována skleníkovými plyny a ohřívá se; poroste hladina moří, budou se snižovat výnosy plodin apod. Můžeme jen doufat, že dojde k náležitému myšlenkovému obratu, přivodí se účinné změny ve všech oblastech pohánějících naši civilizaci (porostou např. daně z nečistých emisí, podpoří se náležitá proměna ekonomiky směrem k udržitelnosti smysluplného života), svět se ve svém celku zazelená.
Jít spolu a spolupracovat
A právě zde se může výrazně angažovat levice i pravice, oboum ideologickým směrům by mohlo jít především o zdravé životní prostředí – a dnes především o zlomení nárůstu skleníkových plynů v atmosféře. Společně se lze nakonec zasazovat o zažehnutí uhlíkově šetrné ekonomiky, zlomit moc fosilních mogulů, přispívat tak k záchraně planety Země. Věci se mohou dát do pohybu, i když to bude těžké. Víme, že po končící koronakrizi nečisté emise opět stoupají, atmosféra a země se dál pozvolna oteplují.
Odpovědní politici však bystře uvažují a prosazují vědecký výzkum a technologie vedoucí k udržitelnějšímu pobývání na planetě Zemi. Nelze myslet jen na nekonečný růst HDP, na zplošťující progresivistický multikulturalismus a zalidňování, na úplnou nivelizaci všeho. Na udržitelném ekonomickém rozvoji se mohou shodnout všechny strany (zdravě konzervativní i ty levicové), mohou hledat principy, podle nichž může dál ohleduplně šlapat naše rozjetá civilizace, aby se především pohybovala po cestě větší úcty k přírodě, než je tomu doposud.
Myslící hlavy si ovšem musí uvědomit, že jen na člověka zaměřená politika, tedy politika antropocentrická, je ještě nebezpečím nejen pro ostatní živé bytosti, ale i pro člověka samého. S tím spjaté zastírání jde často tak daleko, že o věcech hrozících, vzbuzujících strach, se běžně mezi lidmi nelze příliš zmiňovat. Lidé se přece chtějí mít stále lépe a neustále se radovat (což je pochopitelné). Těžko se ve svých duších vypořádávají s narůstající existenciální úzkostí, se strachem z toho, co bude dál, když se nadále kácí (pra)lesy kvůli potřebám rostoucího počtu lidí, když se kolem nás jen vrší skládky odhozených věcí, když pokrok nekráčí inovativně a moudře vpřed dostatečně rychle, abychom pak mohli věřit ve světýlko na konci tunelu. Nakonec však lze spět pomocí čistých technologií a na základě vlastní existenciální proměny k ryzí všeobecné obrodě a tím i k zjasnění našeho každodenního života. S tímto zjasněním pookřeje příroda i člověk, vše přirozeně zregeneruje, začne působit skutečná obnova a bude možný i celostní zelený růst, včetně růstu kvality života v celku.