Přísun energie není jenom z vesmíru z fúzní energie probíhající na Slunci, ale i prostřednictvím geotermálního tepla, které produkují geologické procesy odehrávající se v nitru naší planety.

Situaci dále komplikuje to, že povrch naší planety je ze dvou třetin pokryt oceány, které absorbují a odráží světelné záření jiným způsobem než pevnina, mají větší tepelnou kapacitu a formují oceánské proudy. Díky tekutosti vody, teplotnímu gradientu, a z toho vyplývající změny hustoty a salinity vody, se roztáčí koloběh oceánských mas, a tím se retinuje vstřebané teplo do hloubky oceánů.

Jejich proudění také zásadní způsobem ovlivňuje klima tím, že chladná voda v určitých místech oceánu stoupá k povrchu a v jiných místech naopak proudí teplejší proudy do hloubky. Systém oceánského výměníku tepla je poměrně složitý, je ovlivňován rozložením pevnin na povrchu naší planety a skládá se ze tří etáží termohalinní cirkulace a je stabilizátorem externích vlivů na globální klima naší planety.

Dalšími prvky, které ovlivňují klima na planetě Zemi jsou vlivy kosmické. Je to cyklicky kolísající aktivita našeho Slunce, která se mění v několika periodách, ale dlouhodobě pomalu vzrůstající tak, jak postupně spaluje své jaderné palivo (vodík).

Dále může mít vliv na globální klima naší planety i oběh Sluneční soustavy kolem centra naší galaxie (Mléčné dráhy) s možným průletem prachovými nehomogenitami nebo molekulárními mračny během její dráhy.

Dále cyklická kruhová změna naklonění osy planety Země neboli precese a změna samotného naklonění osy naší planety směrem ke Slunci ovlivňuje množství vstřebané energie jejím povrchem.

Další periodicky se měnící veličinou je excentricita - maximální oběhová vzdálenost Země od Slunce, čili tvar elipsy, po které země obíhá kolem Slunce.

Dále měnící se excentricita oběhu našeho Měsíce kolem Země, která může ovlivňovat geologické procesy zemském plášti a jádře a sklon osy otáčení planety Země i charakter precese.

Některé tyto dlouhodobé periodické procesy mohou být způsobeny gravitačním vlivem ostatních velkých planet sluneční soustavy – Jupitera a Saturnu.

Nemůžeme vyloučit ovšem ani katastrofickou kosmickou impaktní událost, která také může dlouhodobě změnit globální klima (impaktní událost Chicxulub, konec druhohor před 66 miliony lety).

Klimatické globální změny na planetě zemi jsou tedy z velké míry určeny kosmickými dynamickými cyklickými změnami v našem vesmírném okolí, tedy ve Sluneční soustavě, které působí synergicky nebo antagonisticky (Milankovičovy cykly) a možná i v naší galaxii i loterií vesmírné impaktní střelnice.

Dále musíme vzít úvahu geologické vlivy, které nejsou v mnoha případech v současnosti ještě úplně objasněné, jako vliv proudění polotekutých proudů roztavených hornin v zemském plášti a chování tekutého zemského jádra, což ovlivňuje množství tepla předávaného zemské kůře a geologické procesy s pohyby zemských ker a s nimi spojené procesy, a to včetně rozmístění kontinentů a sopečné činnosti, která emituje plyny a aerosoly, které mohou zásadním způsobem ovlivnit klima s dlouhodobého hlediska (perské vymírání před 252 miliony lety se vznikem sibiřských trapů - několik kilometrů mocných čedičových vrstv).

Bezpochyby je klima ovlivňováno zásadním způsobem i činností organismů, které spotřebovávají nebo produkují skleníkové plyny (oxid uhličitý a metan) a ovlivňují jejich koloběh, když produkují ve vodě nerozpustné sloučeniny (uhličitan vápenatý pro tvorbu vápenatých ochranných schránek) za spotřeby skleníkového plynu (CO2) nebo C02 transformují během procesu fotosyntézy do rostlinných tkání, které podléhají fosilizaci a ukládají se mimo atmosféru do zemské kůry.

Tato komplexní problematika vede k tomu, že globální klima je velmi variabilní a měnící se v čase v poměrně v širokém rozsahu v rozsáhlejších i kratších časových škálách, kdy v hluboké minulosti bylo daleko teplejší, s dlouhodobou tendencí k postupnému ochlazování klimatu a vytvořením velkých cyklicky se opakujících nestabilit s výskytem mnoha ledových dob během posledních dvou milionů let, kdy naše civilizace využila příznivé meziledové globální klima k vytvoření globální lidské civilizace.

Z tohoto hlediska hodnocení je naše civilizace spíše ohrožena z dlouhodobého hlediska nástupem další doby ledové cca do 10 000 let, ale možná i dříve.

Evropská opatření vedoucí k omezení produkce skleníkových plynů (8 % celkové průmyslové produkce s předpokladem dalšího poklesu) nebudou mít téměř žádný efekt na klimatické změny. Ale povedou ke zpomalení ekonomického růstu v oblasti Evropy, k jejímu zaostávání za jinými světovými oblastmi, k vytvoření společenské a bezpečnostní nestability a závislosti na vyspělých technologiích jiných světových oblastí, kde bude zabezpečen přirozený technologický vývoj.

Řešením této problematiky se jeví realizace fúzní energetiky, která bude prosta produkce skleníkových plynů, ale nesmírně náročná na vývoj, testování a produkci, kdy se bez emisní a také jaderné energetiky a emisního průmyslu neobejdeme.

Periodické kosmické a geologické vlivy dlouhodobě nebude schopno lidstvo zásadním způsobem ovlivnit (možná nikdy ne) a jediná možná varianta, která dává smysl, je nutnost přirozené technologické, společenské, sociální a ekonomické adaptace na možné nastávající změny klimatu, a nikoli snaha o ovlivnění jednoho prvku (hladinu CO2 v atmosféře) z celého komplexu jiných důležitějších řídících a určující prvků, které jsem zmínil v předchozím textu.

Tam by měla směřovat hlavní snaha lidské civilizace.

Zástupci lidského rodu zatím vždy projevili svou vynikající schopnost přizpůsobit se jakýmkoliv změněným podmínkám díky své nadměrné inteligenci, racionálnímu uvažování a spolupráci. Lidský druh přežil i výbuch supervulkánu Toba před 74 000 lety, který vedl k několik let trvající globální v zimě, a nepochybuji o tom, že přežije i nyní nastávající pravděpodobné krátkodobé oteplení, zvláště pokud si zachovají jeho elity aspoň část schopností svých předků racionálně uvažovat i jednat. Bez levné fúzní energie nemůže současná rozvinutá technologická civilizace přežít velmi pravděpodobnou další budoucí dobu ledovou nebo bližší malou dobu ledovou.

Tímto směrem je třeba upřít pozornost, nikoli mrhat prostředky a časem na protismyslná opatření podkopávající produktivitu průmyslové základny, která potom nebude schopná potřebné technologické adaptace na přicházející přirozenou periodickou změnu globální teploty, tedy na nadcházející oteplení a možné následující ochlazení.