Špinavost, ke které se propůjčila redakce Respektu a kterou vyprovokoval z neznámých důvodů naprosto neseriozní pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů jakýsi Adam Hradílek, se však jen tak „neodestane“.

Že redakce Respektu - i přes to, jak se ukázal původní text odborně chabý a zjevně zaujatý, jaký nemůže obstát pod žádným kritickým rozborem - stále trvá na stanovisku, že uveřejnění bylo správné, vnucuje domněnku, že je za věcí ještě nějaký jiný zájem.

Protože vznik dotyčného Ústavu je trnem v oku jak bývalým komunistům v ČSSD, tak dnešním komunistům v KSČM a ti všichni veřejně vyhlašují, že se jej chystají tak či onak zničit, jakmile se dostanou k vládě, vane vítr pravděpodobně někde odtamtud.

Jenže kdopak mohl osobně dotlačit takovýto bulvární paskvil na stránky Respektu? Odpověď, použijeme-li heuristickou medu zkoumání, je celkem jednoduchá. Zřízení takovéhoto výzkumného pracoviště ohrožuje bývalou nomenklaturu a všechny, kteří s ní spolupracovali. Takženěkdo z nich. A spíš než bývalí estébáci či bolševici, tak spíše někdo, kdo se bojí, že by se mohlo něco najít na něj. No a nejlepší obranou je útok. A i kdyby to nevyšlo, vždycky je možno pak tvrdit, že všechno z tohohle Úřadu je nevěrohodné. Když si dovolili i na Kunderu. Takže spisovatel Kundera v tom bude, jak se zdá, asi jen nastrčená figura.

Je vůbec podivuhodné, že rádoby liberální Respekt vypustí politickou bombu, která zřetelně směřuje proti úřadu majícímu objasnit naše dějiny. A že po nějaké době socialisticko-komunistické Novinky.cz uveřejní informace, který silně zpochybňuje původní text rádoby badatele Hradítka z Respektu.

Je pak příznačné, že o věci strašně rádi diskutují ti, kteří sami na sobě padesátá léta nezažili. Já jsme je zažil. A mohu tedy porovnávat „fakta“ se skutečnými fakty lépe než ti, co si představují stalinistickou diktaturu jako Hurvínek prales.

Já samozřejmě nevím, co přesně dělal v padesátých letech pan Kundera. Nadšení svazáci likvidovali své třídní nepřátele nemilosrdně a šmahem. Jenže v tomto případě to vůbec nesouhlasí. Hlavně je podivná úloha oné dotyčné dámy Militké.

Agentův kufr byl v jejím pokoji, StB či nejprve SNB měla informaci, že dotyčná měla s agentem nějaké pletky před jeho přechodem k „imperiaistické rozvědce“. A že jej nechala přijít na svůj pokoj, nechat tam „diverzní“ kufr a dokonce jej pozvat, aby u ní přespal. I když předem věděla, že utekl, a tím pádem je „nepřítel socialistické vlasti“. Za kterýžto čin mohl být a často byl „provaz“.

Ale podle vyprávění Militké ji prý nechala StB, aby z vedlejší místnosti sledovala, jak agenta odvádějí. A co bylo dál? No dál prý nic.

Tak to tedy rozhodně ne. To by si žádný soudruh od SNB a nebo StB nedovolil. To by ho mohlo stát krk. Někdy doslova. Pustit jen tak konfidentku západního agenta, u níž se našel jeho kufr? Kde si myslíte, soudruzi, že jste? Kde je stalinistická bdělost a ostražitost? Že by mohl někdo nechat Militkou a také Dlaska nechat jen tak běžet? Zbláznili jste se? Takovou hovadinu může tvrdit jej ten, kdo si sám nedokáže tu dobu představit a v mladické nerozvážnosti (anebo z pitomosti) plácá takovéhle nesmysly.

Pochopitelně nevím, jak to skutečně bylo. Ale Kundera se do toho zamotal dosti podivně. A nebo ho tam někdo „zamotal“ schválně. Tehdy a možná i dnes.

Kdyby totiž Kundera skutečně Dvořáčka udal a StB našla u Militké kufr a věděla by, že je dotyčná milenkou Dlaska a předtím byla milenkou „agenta“, šli by sedět všichni. A nadlouho. A kupodivu on z dvojice Militká - Dlask nešel sedět nikdo. Jen samotný Dvořák. A jaká to mohla být protistátní skupina! Takovou by si žádný „soudruh referent“ nenechal ujít. Oni by ho ani sovětští soudruzi poradci nenechali, že?!

Takže někde něco nehraje. A v prvé řadě to, co vykládá ona příbuzná dotyčného autora článku v Respektu, slečna Militká. Nepravděpodobnější se zdá, že ho práskla ona nebo Dlask, anebo od začátku - hned po objevení Dvořáčka - „vzorně spolupracovala“. Ale nejspíš to bylo celé provokace StB. Do které se chytil agent Dvořáček.

Ani to by však úplně nevysvětlovalo, proč nešla sedět pomahačka agenta Militká ani její milenec Dlask. A hlavně: proč StB do roku 1989 a ani jiní „investigativní soudruzi“ až do tohoto roku tuhle kauzu na Kunderu nevytáhli.

V tom musí být ještě nějaký jiný háček. Možná existuje někdo, kdo hrál v případu významnou úlohu a my ho neznáme.

No a pánům redaktorům Respektu bych chtěl vzkázat, že jejich představa o skutečnosti padesátých let je asi taková, jako onoho anglického lorda, který v roce 1948 na tvrzení jednoho československého politika, že komunisté udělali převrat a on musel jako demokratický politik utéct, pravil, že to nemůže být pravda. A i kdyby byla, že komunisté se zmocnili vlády, tak že on by vyřešil lehce a nikam neutíkal. On by dal toho Gottwalda k soudu a bylo by po diktatuře.

Neznám mladého pana Hradílka a nevím, proč tuhle hnusotu zorganizoval. Zato si dobře pamatuji padesátá léta.