Ač jsem tomu nevěřil, zdá se, že generál Pavel je jedním z mála lidí, kteří chápou, oproti třeba Fialovi, Rakušanovi a ministryni obrany Černochové, jak se věci skutečně mají. Protože vše nasvědčuje tomu, že se Západ snaží znovu vyjednat jakousi novou mnichovskou dohodu na úkor Ukrajiny.

Mimochodem, ten dnešní politický vnitřní národnostní nesoulad a podobnost dnešní Ukrajiny s původním Československem je až zarážející. Dnes na Ukrajině, stejně jako tehdy v Československu, existují různé menšiny, které jsou ve skutečnosti téměř většinou. U nás to byla skupina sudetských a karpatských Němců a také nová nacionalistická slovenská vlna. Tyto všechny části byly ochotné udělat cokoliv, aby Československo rozbili. Podobně je to s Ukrajinou, jak ukazují následující mapky. Ukrajina v původní podobně, jak ji stanovil Stalin po roce 1945 má v sobě zabudováno obrovské množství destruktivních sil. Většina obyvatel východní Ukrajiny, mluvící rusky, inklinuje k Moskvě, západní část pak spíše k Evropě. Vývoj ukazují obrázky, jak vypadala v různých dobách Ukrajina.

Základ Ukrajiny a další k ní připojené části.

Na dalším obrázku vidíme Ukrajinu národnostní: zelená oblast osídlená Ukrajinci (1917), růžová – smíšené obyvatelstvo ukrajinsko-ruské (1922), hnědá – bývalá část Předlitavska (Rakousko-Uhersko) a Polska (1945), modře – Krym (1954) – Rusové, Krymští Tataři a menšina Ukrajinců).

Další uzemní vývoj hranic Ukrajiny, včetně ztracených částí do roku 1954, včetně připojených částí Československa, Maďarska a Rumunska.

Nejde jen o to, že Ukrajinci kolem Kyjeva a ze zemědělských oblastí postižených hladomorem právem nenávidí Rusy. Ale mnozí z nich dodnes nepovažují svoji účast v nacistických policejních jednotkách, v jednotkách dozorců a vrahů v koncentrácích ani svých lidí ve 14. Waffen-Grenadier-Division der SS (galizische SS-Division Nr. 1) – mimořádně brutální část SS – za nějaký přílišný morální hřích. Mnozí ji berou jako součást národně osvobozovacího boje a boje proti bolševikům. Na druhé straně je zde velké množství obyvatel Ukrajiny, jejichž dědové bojovali v sovětských partyzánských oddílech a v řadách Rudé armády. Viz kniha Pochod partyzánů: Od Putivlu do Karpat z pera velitele legendárního partyzánského vůdce Sidora Artěmoviče Kovpaka. Ten byl původně vyznamenaným carským vojákem v I. světové válce. Pak vybudoval největší partyzánskou armádu a bojoval i proti ukrajinským nacionalistům, tzv. Banderovcům.

To je dosti děsivý politický koktejl.
Není zde místo, abych otázku hlouběji rozebral, odkazuji tedy zájemce na svůj článek „Ukrajina – stále stejný problém“ viz https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/ukrajina-stale-stejny-problem-1.A140223_154633_p_zahranici_wag/ , který vyšel také v publikaci Záměrně plochá diskuse - o ukrajinské krizi – publikace číslo 12/2014, vydal Institut Václava Klause.
Že jsem tehdy ve svých názorech a pozdějších článcích na toto téma, když jsem byl silně kritizován a napadán, byl blíže k pravdě, než všichni ti „politologové“, tak podobní bývalým „kremlologům“, a mluvící hlavy v TV, dosvědčuje dnes například dlouhý rozhovor s bývalým vrchním velitelem amerických pozemních sil v Evropě generálem US Army Benem Hodgesem pro MF DNES 30. 8. 2024: „Rusko jaderné zbraně nepoužije, jen hrozí,“ říká generál. „Kdyby tedy Západ chtěl, mohla válka na Ukrajině skončit už minimálně před rokem. Tedy pokud bychom přijali politické rozhodnutí, že Ukrajině poskytneme všechno, co potřebuje, aby Rusko porazila. Neměli bychom jí dávat nějaké omezení a pořád jí radit, co má dělat.“
V roce 2014, válka na Ukrajině začala vlastně vzpourou krymského parlamentu vůči Kyjevu a kontakty krymských Tatarů s Tureckem. A také v Luhansku a Doněcku povstáním, zvaném také Válka na Donbase (2014–2022), jistěže podporovaném Ruskem.

Mapa míst ovládaných povstalci z tzv. Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky proti centrální vládě Ukrajiny dne 22. 2. 2022. Červená a růžová jsou povstalecké části, žluté a modré části ovládané vládou v Kyjevě. Bylo to skutečné místní povstání na východě Ukrajiny, kde převážná většina obyvatel ve svobodných volbách volila pro Rusko a proti prozápadním silám. Mimochodem, o tom, že se do těchto povstaleckých oddílů hlásily tisíce lidí se u nás zarputile mlčí. A také o tom, že když se vůdcové těchto povstaleckých armád skutečně snažili osamostatnit i od přímého moskevského vlivu, byli buď zavražděni nebo zahynuli za podivných okolností. A jejich političtí a mediální poradci často dodnes sedí v ruských kriminálech.
Nejsem voják a nevím, zda je vůbec v silách Ukrajiny zvítězit a připojit k Ukrajině Ruskem obsazená území. Pokud by se nezapojila přímo vojska NATO. Což by mohlo znamenat třetí světovou válku. Je však jasné, že pokud Západ přistoupí na odtržení východní části Ukrajiny k Rusku, dostane Rusko chuť na další výboje. Malér je ovšem v tom, čeho už se Západ, ale i my musíme dnes obávat, že pokud by Moskva prohrála, může se Rusko rozpadnout na několik států – odhad je až na 11. A mnohé z nich by byli posilou fanatickým islamistům, a navíc by se jim do rukou mohly dostat atomové zbraně.
Od počátku jsme to jako Západ podělali, už jen tím, že jsme si o Rusech mysleli že to jsou opilí mužici a že v Rusku existuje kdosi silný, kdo by chtěl svrhnout Putina. Teď bude řešení buď stát ještě další tisíce životů anebo nechutné tajné smlouvy. Na úkor nejen Ukrajiny, ale celé východní Evropy.
Našim voličům SPD a dalších stran, které v podstatě volají o ukončení války za každou cenu, tak jako mnohé „západní strany“, bych jenom rád sdělil, že na té západní části Ukrajiny, která kdysi byla Polskem nebo Rakousko-Uherskem jsou připraveny miliony lidí vzít ztečí hranice na Západ. Protože jim nic jiného nezbyde. Včetně cca 250 000 Maďarů, kteří by se nahrnuli do Maďarska a také Rusínů na východní Slovensko. Lidé z oblastí patřících do roku 1918 k Rakousko-Uhersku, Předlitavsku, a k Polsku se pohrnou tam, kde to znají. Tedy k nám. Už poněkud začínáte chápat, proč se Slováci a Maďaři snaží od dnešního dění a celého toho vytrubování, jak co nejdřív zvítězíme, distancovat?

Konec

Neveselé čtení, co?! Ale přežili jsme různé věci a doby, jak píšu ve své knížce. „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“ anebo téhle na veselejší téma:

O čem je? O slunci, moři, písečných plážích … A my jsme byli tehdy krásní a mladí… A krásní… A mladí. Jak říkala Bohdalka. A jezdili jsme k moři automobily a autobusy, které neměly klimatizaci. Pamatujete si to? Pojďme se tam vrátit. Do doby, kdy nebyly mobily a když jste dojeli k moři na tři týdny, tak vás nikdo neotravoval e-maily a měli jste dovolenou jen pro sebe. A hvězdy nad hlavou. A nazpátek jsme pašovali Plisku, uherák a z Jugošky zlaté řetízky a prstýnky za ty „máry“, co jsme je jako neměli a bylo nám fajn.
Objednat lze zde:

https://www.dobreknihkupectvi.cz/dosvetaci/