Starci jako já si pamatují staré vtipy o sovětské technice. Například vtípek ze 60. let o tom, že prý sovětské hodinky Poběda zvítězily ve světové soutěži náramkových hodinek. Protože bylo zjištěno, že běží ze všech hodinek nejrychleji. O 15 let později zase koloval fórek o tom, jak přijel na návštěvu do Prahy sovětský soudruh a chlubil se přátelům, že má na ruce elektronické hodinky. Českoslovenští soudruzi pokývali hlavou, povinně se podivili nad vyspělou sovětskou technikou. A jen jeden z nich se opatrně zeptal, proč s sebou dotyčný sovětský soudruh nese také ten kufr. I rozesmál se sovětský soudruh veselým smíchem a pravil: „Верно, в этом багаже ​​есть батарейка для этих часов“.

Ta doba je pryč. Ale představa velké části našinců, ale i zápaďáků obecně, že Rusové jsou primitivní národ, který nedokáže nic vyrobit ani vymyslet, se do našich představ pevně zažral. Tak jako se kdysi zažírali pod kůži vojákům vracejícím se z Ruska po první světové válce vši kolem řitního otvoru. (viz. Haškův Dobrý voják Švejk) Jsou tam zažraný, ty představy, a nejdou ven. A politici a media si v té představě přímo rochní. Příklad?

Teroristé z organizace Islámský stát-Chorásán v okrajové čtvrti Moskvy – Krasnogorsk v luxusním obchodně kulturním středisku Crocus City Hall, proti němuž třeba náš Černý most vypadá jako venkovský stánek v okresním městě zavraždili 144 lidí a 258 jich zranili. O tom, že něco takového jako Crocus může v „zaostalé“ Putinově Moskvě existovat, bychom se nedozvěděli, kdyby všechny TV světa nevysílaly přímé záběry z místa atentátu. A i z hašení požáru té obrovské luxusní budovy, přičemž jsme se jen tak „náhodou!“ dozvěděli, že tam byla na chodbách jako ozdoba vystavena vozidla Rolls Royce a Bentley. A i během záchranných akcí TV záběry ukazovaly, že před hořící budovou stále fungovala městská dálnice plná jedoucích aut. Do té doby jsme neustále čučeli na naše ČT reportéry z Moskvy, jak vedou své propagandistické pindy před 50 let starým obrázkem Kremlu. Jako by v Moskvě jiného nebylo.

Ale Moskva je dnes městem mrakodrapů a dálnic plných moderních aut. Viz skutečné dnešní centrum Moskvy . Ale takový obrázek se nehodí, že… To spíš uvidíte reportáž ze zabahněné vesnice někde v Altaji a babky v šátcích… Proč? Protože očima přijímáme 80 % informací a na to, kdo co k tomu žvanil, rychle zapomeneme. A to všichni „mediální“ manipulátoři dobře ví.

Pravdou je, co se týče těch „budíků“, že Sovětský svaz nebyl nikdy přeborník ve výrobě spotřebního zboží. Protože Rusko neprošlo průmyslovou revolucí, ale stalinistickým „budováním socialismu“. A jejich výrobky po dlouhá desetiletí fungovaly, tak jako ty hodinky Poběda. Bolševik na lidi kašlal. Dneska je ale nejen u nás všechno jinak. Ovšem některé představy, hlavně ty, že někdo jiný/cizí je blbec a primitiv a my jsme „smetánka světa“, se nás drží jako ono pověstné hovno košile. Jak řekl B. Hrabal: „Jsou skvrny, které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.“ A tahle představa o tom, jak jsme úžasní a předvoj kultury a lidstva nelze odstranit bez odstranění našich nafoukaných představ. Aby se někteří eurohujeři nepotentovali z té fotky Moskvy, a netvrdili, jak Putinovi fandím, tak tady je obrázek Nairobi v „zaostalé Africe“. V Keni.

A co ty budíky? Celkem krátce po roce 1945 Rusové ve spolupráci s druhořadými nacistickými vědci vypustili Sputnik a potom Gagarina. Zatímco USA, kterým se podařilo ukořistit ty lepší nacistické vědce a prvotřídní mozek Wernera von Brauna, kulhali až za nimi. Já si ještě pamatuji, jak ve fabrice pustili v rozhlase 4. října 1957 pípání Sputniku, lidi čuměli. A jak z toho Amíci měli málem kolektivní infarkt. Viz slavný projev J. F. Kennedyho.

Jistě, sovětská tranzistorová rádia, fungovala jen tak, že jste do nich občas museli praštit, aby zvuk zase naskočil. Jízda v automobilu Moskvič (opajcovaná kopie starého německého Opelu Kadett z roku 1936) to byl běs a děs. Ale zato Volha, také kopie tentokrát amerického bouráku z válečných let, přežila jako symbol sice primitivního, ale naprosto nezničitelného automobilu dodnes. V našich hlavách furt zůstává představa, že v Rusku se vyrábějí jen automobily typu ZIS (Zavod imeni Stalina) anebo ZIL (Závod imeni Lichačova), s kterým jsem jednou jel v šedesátých letech na vojenském cvičení a ta mrcha chlastala benzin „sto na sto“. A nějak se nám, zvláště co jsme se stali „pokrokovým Západem“ do hlavy vůbec nedostalo, že je všechno jinak. (A to jsme přeci jen víc „v obraze“ než většina obyvatel Západu.) Rusové dneska v Rusku vyrábějí/vyráběli do doby sankcí Mercedesy, Citroëny, Volkswageny, a to včetně našich Škodovek. Kdysi byly hitem v Rusku naše Tatry, ale to je pryč. Od roku 2001 super Rallye „Dakar“ v kategorii kamionů vyhrávaly ruské automobily KAMAZ. Kamskij avtomobilnyj zavod je 10. největší automobilkou na výrobu nákladních vozů tahačů kamionu a tanků na světě. V roce 2008 vyrobil KAMAZ více než 70 000 nákladních automobilů, 60 000 motorů a 1 500 autobusů. A vsadil bych se, že 90 procent čtenářů mého článku o tom nic neví a vůbec netuší, kde leží město Naberežnyje Čelny a co je to Tatarstán. To je mimochodem nejbohatší stát Ruské federace, který má větší HDP na osobu než Moskevská oblast. Dneska mají Rusové na frontě vynikající kamazy a Ukrajinci sbírku ojetin, co jim kdo z milosti poslal. A tak je to se vším.

Dodnes se neustále v mediích Západu předvádí Rusko jako zaostalý stát plný opilých mužiků žijících v zemljankách. Pak se divíme, že válka na Ukrajině dopadá jinak, než nám to dlouho malovali. Je pravda, že kdysi nedokázali Rusové vyrobit pořádný budík, a oblíbenou zábavou vojáků Rudé armády při bojové cestě na Berlín bylo kradení náramkových hodinek zajatcům i civilistům, pak ovšem přišel po Stalinově smrti skok a oni přešli na vyšší „level“. Mj. na vojenskou raketovou techniku a také na vesmírný program. A to celé bez super techniky a bez obrovského množství vyškolených lidí nemůže fungovat. Určitá záměrná úprava našeho myšlení, nám například gumuje z paměti, že když ztroskotal americký vesmírný program raketoplánů Space Shuttle, nebýt Rusů a jejich pilotovaných kosmických lodí Sojuz, pak by se Američané ke svým astronautům na ISS vůbec nedostali. Toto není oslava geniality Ruska a propagace Putina, jak by si mohl myslet plukovník Foltýn anebo ministr Rakušan. Ale holý fakt. Potvrzený novou skutečností, že američtí astronauti Barry Wilmore a Sunita Williams uvízli na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). A v současné době nejsou Američané schopni stáhnout své kosmonauty na zem a odkládají to na příští rok. Neb je nemají, čím odtamtud dostat. Jak řekl ředitel NASA Bill Nelson deníku The Washington Post. A jak já bych dodal, Rusy si o to netroufnou požádat. To by byla ostuda!

A mezitím, co jsem to psal a v mediích běžela obvyklá propaganda (no někde už se i novináři začínají z blbnutí s „Putinem ve vaku na mrtvoly“ na zdi Ministerstva vnitra vzpamatovávat), právě v Kyjevě padla vláda a šest ministrů to vzdalo. A nebo byli vyhozeni. Ajaj, to jsou věci?!?

Já si ještě pamatuji, když jsme v Praze povinně vyvěšovali sovětské vlajky. A to bych s dnešními ruskými rozhodně nechtěl znovu zažít.

Pokračování příště

P.S Kdyby po přečtení tohoto článku na vás padala „chandra“, mám návrh, jak vás rozveselit. Kupte si moji novou knížku „Dosvětáci“, co právě vyšla anebo knížku: „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“.

O čem je? O slunci, moři, písečných plážích … A my jsme byli tehdy krásní a mladí…

A krásní… A mladí. Jak říkala Bohdalka. A jezdili jsme k moři automobily a autobusy, které neměly klimatizaci. Pamatujete si to? Pojďme se tam vrátit. Do doby, kdy nebyly mobily a když jste dojeli k moři na tři týdny, tak vás nikdo neotravoval e-maily a měli jste dovolenou jen pro sebe. A hvězdy nad hlavou. A nazpátek jsme pašovali Plisku, uherák a z Jugošky zlaté řetízky a prstýnky za ty „máry“, co jsme je jako neměli a bylo nám fajn.
Předobjednat lze zde:

https://www.dobreknihkupectvi.cz/dosvetaci/