„Nihil novi sub sole“ (Nic nového pod sluncem) říkali už staří Římané. A i já, přestože si starý Řím rozhodně nepamatuji, pamatuji si toho dost. Například v roce 1953, kdy jsme stáli na tehdejší „správné straně“ tedy na straně soudruhů Stalina, Mao Ce-tunga a Kim Ir-sena, psali aktivní soudruzi na prkennou ohradu vedle kina Orient heslo: „Naše vítězství je jisté, vzhůru na imperialisté!“ Nesmějte se tehdejším soudruhům, že neuměli češtinu. No aspoň tehdy nevymýšleli, že máme 86 pohlaví a že se budeme všichni oslovovat místo „on a ona“ jakýmsi neutrálním „ono“. Protože byli přesvědčeni, že jsme jen krok od vítězství kdy: „zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí“. Bylo to stejně naivní jako když my, tedy Západ, jsme se po roce 89 rozhodli, že rozneseme naši kulturu zvanou „liberální demokracie“ do celého světa. A dneska se nestačíme divit, co z toho vzniklo. Jo a mimochodem tehdy v padesátých letech jsme si také mysleli a na Západě to opakoval kdejaký pokrokový marxista, že Sovětský svaz se během krátké doby stane nejlepší a nejprůmyslovější a nejbohatší společností na světě. A jak komunisté rádi dodávali: „a nikdy jinak“.

Jak to dopadlo víme. Socialismus se nepovedl a jak dopadneme my, to se teprve uvidí. V čem ten problém asi vlastně vězí? Tentokrát nepoužiji citát z Bible, ale to, co říkal slavný čínský vojevůdce a filozof Sun-c’ (544 př. n. l. – 496 př. n. l.) ve své knize Umění války: „Pokud znáte své nepřátele a znáte sami sebe, nebudete ve sto bitvách ohroženi. Pokud neznáte své nepřátele, ale znáte sami sebe, jednou vyhrajete a jednou prohrajete. Pokud neznáte své nepřátele ani sebe, budete v každé bitvě ohroženi.“

Dnes by se dalo dodat: „Pokud pomlouváte a lžete o svém nepříteli a vychvalujete a lžete sami o sobě, budete v každé bitvě ohroženi“.

My se snažíme ze svého nepřítele dělat blbce a vůbec se nezajímat o to, co on si myslí a o co usiluje (kromě vymyšlených nadávek na jeho adresu). A sami sebe označujeme jako Největší Vítěze a Good Boys.

Svět si však pamatuje poněkud víc, než melou politici a propagandisté. A to, že v celosvětové geopolitické válce Západu s Východem (kapitalismu s komunismem) jsme nejprve roku 1953 remizovali v Koreji. Dále vyberu jen náhodné ukázky: prohráli jsme letech 1954–1962 válku v Alžíru, utekli z Vietnamu (1955 a 1975) a nechali tam naše spojence na pospas Vietcongu. Vycouvali jsme z Kuby (1959), uvízli v Iráku (1991 až dodnes). V „barevných revolucích jsme ztratili Sýrii, Lybii, Libanon, Jemen, následně velkou část Afriky. A nedávno jsme utekli jak uličníci z Afganistánu a ty, co s námi spolupracovali, jsme tam zbaběle nechali Talibánu na pospas.

Nebýt „černé labutě“ (viz teorie Nassima Nicholase Taleba: Černá labuť – Následky vysoce nepravděpodobných událostí) – před třiceti lety, kdy už byla bolševická blbost a ekonomická neschopnost do nebe volající, až vyplodila Gorbačova, a my bychom neměli Reagana (který je u mnohých dodnes „fuj“), tak jsme nikdy „studenou válku“ se SSSR nevyhráli.

Dneska bojujeme další z „proxy“ válek. Teď by bylo čestné bojovat, třeba až do hořkého konce, (viz třeba Korea), ale to se nám nechce. Bojíme se, jsme líní a rozmazlení.

První základní chybou je podceňovat svého nepřítele a druhou chybou je to, když nevíme, co vlastně od té války s nepřítelem chceme. A jaký si vlastně přejeme výsledek. Obě tyto chyby dneska Západ naplňuje. Podceňujeme nepřítele (nejen Rusy ale i muslimy) a nevíme, co chceme. Nebezpečí islámu bagatelizujeme, ba mu jdeme naproti, vítězství Ukrajiny, po kterém by se mohlo začít rozpadat Rusko, se děsíme. Rusové a Putin (a muslimové) nás musí považovat za úplné idioty. Dostával jsem závratě, když západní a naši politici v mediích léta tvrdili, že Putin musí odejít anebo „pod tíhou našeho tlaku“ válku ukončit a vycouvat z Ukrajiny. Proč by musel? 80% obyvatel Ruska ho podporuje a náš politický a ekonomický „tlak“ je jen chiméra.

A vůbec největší naší chybou je to, co říká Sun-c’: „Strach je opravdový nepřítel, jediný nepřítel“. A my se bojíme, jen abychom Rusko nevydráždili, meleme nesmysly o „červených liniích“, pokud už se k něčemu rozhoupeme (nebo nás k tomu donutí Zelenskyj), děsíme se „co na to Moskva“. Třeseme se hrůzou, co by bylo, kdyby vyhrála Moskva. A stejně tak nevíme, co budeme dělat, jestli se Ukrajina rozdělí na dvě části. Bojíme se, že se s Ruskem spojí Čína. V noci se třeseme strachy z představy, co udělá Írán. Zjišťujeme a pomaličku opatrně i přiznáváme, že naše ekonomické sankce jsou na nic. (Ostatně jako „moderní modla“ politiků vždycky). A Rusko, místo aby se hroutilo, bohatne. Viz ČTK: „Ruská ekonomika se loni vrátila k růstu, HDP se zvýšil o 3,6 procenta. Mezinárodní měnový fond očekává, že ruská ekonomika letos poroste rychleji než všechny země ze skupiny G7“. A velká část světového Jihu Rusku potměšile pomáhá a odmítá mít z nás strach.

Navíc, se ukazuje, že předstírat, že jsme úžasní a jediní čestní přátelé Ukrajiny, jež bojuje s obrovským nepřítelem – Ruskem – je většinou jen propagandistické žvanění. Bránit Ukrajině, aby se pořádně bránila státu, jakým je Rusko, když jí začneme dodávat pouze opotřebované a staré zbraně a ty které by mohly pomoct, jim zakážeme používat, co je to za pomoc? V této „zástupné“ válce (já vím, Ondřeji, že nemáš rád slovo proxy) směřujeme k výsledku, jaký už tady několikrát v dějinách byl. A Rusové ho prostě mají v „genetické“ paměti. (Co si o tom myslíme my, není rozhodující). Vzpomínají, jak „primitivní“ Rusové nakopali do zadku na začátku 18. století po dvacetileté válce Švédy (1700–1721), jak válčili s Poláky. Podle Wikipedie Rusko a Polsko spolu svedly od roku 1577 do roku 1945 celkem třináct válek. Už víte, proč dnes Poláci chtějí dávat na zbrojení 6 až 7 % HDP? Ve válce v letech 1609–1618 Poláci dobyli a jako jediní drželi několik let Moskvu, aby je pak Rusové vyhnali a jako pomstu zničili Polsko (1793 a 1795). Napoleonova vojska (1812) pak bezuzdným terorem reagovala na taktiku, kdy ustupující Rusové za sebou nechávali spálenou zemi. A když tato vojska, v kterých nebyli jen Francouzi a Prusové a Poláci, a také vojáci tzv. německého Rýnského spolku, a také Rakušané a v jejich řadách pochopitelně i Češi „vítězně“ obsadila Moskvu, převážně dřevěná Moskva byla předem Rusy záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Rusové nechali Napoleonovy vojáky vyhladovět, a nakonec byla celá slavná Grande Armee Rusy vyhnána. Bylo to docela rychlé celé to šílené tažení na Moskvu trvalo jen od 24. června – do 28. prosince 1812. A nakonec se koně kozáků napili ze Seiny a Napoleon byl zničen. Ostatně, Hitler taky stál před branami Moskvy a plánoval tam pořádat recepce, na které už rozesílal pozvánky. Pak Rusové dobyli Reichstag. Stálo je to 26,6 milionu mrtvých. A tyto skutečnosti obyvatelům Ruska z hlavy žádnou propagandou nevyženete. Ani z jiných hlav. Za mnohé to řekl indický ministerský předseda Naréndra Módí, když konstatoval, že Indii se rozhodně německé tanky na Ukrajině nelíbí.

„Naše“ ukrajinská vojska stojí u Charkova, Pokrovsku a Chersonu a nikdo neví, co dál. A Západ diskutuje, diskutuje, předstírá a slibuje. A Ukrajinci umírají. Vojenští teoretici tomu říkají „válka v akváriu“. Rusové se momentálně snaží, a celkem úspěšně, „vybombardovat Ukrajinu do doby kamenné“. Poláci se chystají sestřelovat ruské rakety i nad Ukrajinou.

Už jste viděli, jak to dopadne, když takové „válečné“ akvárium velikosti Ukrajiny praskne? Viz vítězství Vietnamu nad Západem a pak následující Čínsko-vietnamská válka u „Mostu přátelství“ a vojenská pacifikace Pol-Potovy Kambodže Vietnamci za tichého souhlasu všech. Teď, když to píšu, něco na Ukrajině prasklo. Prozatím jen vláda.

P. S. Západ, jak to vypadá, rozhodně dnes nemíní Ukrajině efektivně vojensky pomoci. Až přijde na Ukrajinu „rasputica“ a pak mrazy a nepůjde elektřina, voda ani topení, co asi lidé udělají? Přemýšlí o tom naši ministři obrany a vnitra a předseda vlády? Zbyde jim něco jiného než česky opakovat heslo A. Merkelové: „Wir schaffen das!“ tváří v tvář statisícům ukrajinských uprchlíků, žen a dětí?

Pokračování příště.

P. P. S. Kdyby po přečtení tohoto článku na vás padala „chandra“, mám návrh, jak vás rozveselit. Kupte si moji novou knížku „Dosvětáci“, co právě vyšla a nebo knížku: „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“.

O čem je? O slunci, moři, písečných plážích … A my jsme byli tehdy krásní a mladí…

A krásní… A mladí. Jak říkala Bohdalka. A jezdili jsme k moři automobily a autobusy, které neměly klimatizaci. Pamatujete si to? Pojďme se tam vrátit. Do doby, kdy nebyly mobily a když jste dojeli k moři na tři týdny, tak vás nikdo neotravoval e-maily a měli jste dovolenou jen pro sebe. A hvězdy nad hlavou. A nazpátek jsme pašovali Plisku, uherák a z Jugošky zlaté řetízky a prstýnky za ty „máry“, co jsme je jako neměli a bylo nám fajn.
Předobjednat lze zde:

https://www.dobreknihkupectvi.cz/dosvetaci/