Rozsudek v soudní při mezi skupinou právníků a Mgr. Benešovou je skutečně precedentem, jaký nemá v demokratickém soudnictví obdobu. Od jeho průběhu a hlavně od doby zveřejnění jeho "odůvodnění" se zvedla v tisku vlna hlasů, že tímto rozsudkem bylo "dokázáno" vměšování politiků do práce justice tajnými justičními "mafiány" a někteří obzvláště aktivní novináři si dokonce pochvalují, že tento rozsudek byl vynesen na základě "informací" které se objevily v tisku a v dalších masmediích.

Něco tak strašného, jako je toto tvrzení, se v našich masmediích justici a myslím ani v justici evropské neobjevilo od doby stalinistických politických soudních procesů. Proč a jak vynesl svůj rozsudek soudce Cepl ml. Mimo jiné i na základě těchto "informací" a zhodnocení jeho "odborné práce", je nyní na vyšších soudních instancích.

Ale právní vědomí neformují jen soudci svými rozsudky, ale v dnešní mediální době také tisk, rozhlas a televize. Jestliže se v jakémkoliv tomto mediu objeví jásání nad tím, že rozsudek byl vytvořen také a někdy hlavně na základě článků a reportáží novinářů, mělo by být každému jasné, že od této doby si nemůže být nikdo jistý ničím. Ani svobodou, ani majetkem, ani svojí ctí.

Media a články v nich - a věřte že vím o čem mluvím, protože do nich léta píši - nemohou být pro soud žádným "důkazem". Media mohou a mají nalézat veškeré informace, a to i ty, u kterých by někdo měl zájem, aby zůstaly navěky skryté. Media mohou šťourat, mohou vznášet dotazy a návrhy. Mohou být i drzé a demagogické, mohou a často to dělají, překrucovat fakta a vymýšlet si… To všechno media mohou. A novináři to čím dál častěji, ač se mi to osobně hrubě nelíbí, dělají.

Nikde však a nikdy nemohou být jakákoliv media a informace v nich považovány za "důkazy" v právním slova smyslu. Jestliže takovouto věc nechápe nakladatel, šéfredaktor nebo editor, měly by se samy justiční orgány a orgány pracující v jakémkoliv právním řízení urychleně ozvat. Poslanci i ministerstvo spravedlnosti a také třeba ombudsman měli urychleně zajistit, aby tato skutečnost byla důrazně sdělena celé novinářské a tím i politické veřejnosti. Protože mnohá masmedia jsou zcela zřetelně a nepokrytě ve službách určitých ideologií, pokud ne rovnou určitých politických stran. A jestliže jakékoliv politické hnutí, byť třeba neformální, veřejně jásá nad tím, že byly články jemu spřátelených novinářů vzaty jako důkaz u soudu, dostaly se takové noviny na úroveň sovětské Pravdy a našeho Rudého práva v nejhlubším stalinismu.

U soudu musí platit jen a jen důkazy anebo nezpochybnitelné indicie. Tím už ze zásady není a nikdy nemůže být žádný článek, reportáž, úvodník ani vyjádření nějakého politologa.

Nyní mnozí jásají nad tím, že novinářské články mohou být "podkladem" rozsudku. Mám tomu tedy rozumět tak, že stačí, aby se pár novinářů domluvilo a uveřejnilo o někom články, v kterých bude tvrdit, že dotyčný něco provedl, a soudce na základě těchto článků dotyčného odsoudí? Budou u soudu pak také čteny dopisy čtenářů či rezoluce "rozhořčených pracujících", které budou požadovat "nejvyšší tresty " a budou brány jako podklad pro udělení rozsudku? Nezbláznil se tady v té republice někdo?

Moje osobní strašlivá zkušenost, kdy spolupracovníci a spolurodáci mého otce a také novináři v mnoha článcích žádali pro mého otce a mnohé další trest smrti a dokládali je podobnými "důkazy", mne nutí se veřejně ozvat. To ani po zkušenostech, které naše společnost má, nedokáže nikdo už na začátku takovéto věci zarazit?

Už slyším hlasy, jak byly "dokázány" podezřelé a "určitě" mafiánské schůzky a celé to bylo "objasněno " soudcem Ceplem …

Jen tak si přitom vzpomínám, jak při "okrajovém" procesu vedeném vedle "hlavního procesu" s mým otcem a jeho tzv. "společníky" proběhlo také odsouzení dvou zahraničních vojáků.

Ti dva, oba za druhé světové bojující ve francouzských jednotkách, se setkali v roce tuším 1950 v pražské tramvaji. Pohovořili spolu francouzsky, zašli na pivo, potom se ještě sešli i jednoho z nich doma. A byli, jak jinak, zatčeni. A odsouzeni.

Myšlenkový postup komunistické justice byl potom takovýto :
- Sešli se dva západní vojáci - jistě nepřátelští: sešli!
- Znali se: znali!
- Mluvili spolu? Mluvili! Sice nikdo neví co, protože to bylo francouzsky, ale kdyby to nebylo protistátní, mluvili by česky. Takže to bylo protistátní!
- Výmluva, že se prvně sešli náhodou, se zamítá. To, že se pak sešli vícekrát, dokazuje, že to byl od začátku nepřátelský záměr! To je tímto dokázané!
- O čem si mohli povídat slouhové západních imperialistů? Jedině o tom, jak budou škodit naší lidově-demokratické vlasti. To je všem jasné! Má někdo odvahu říci, že ne?!?! Nikdo! Je tedy dokázáno, že se dopustili zločinu!
- Z toho logicky vyplývá, že jejich odsouzení je správné ……
- Naše správné rozhodnutí je potvrzeno tím, jak pracující lid po odhalení dalších agentů imperialismu nadšeně jásá …(novináři o tom jásání píší obdivné články) .

Nepřipomíná vám to třeskutou logiku uvažování soudce Cepla ml. o schůzkách státních zástupců? A závěry, které uvedl?

No a nepřipomíná vám také reakce některých novin reakce a chování z doby před více než padesáti lety? O "důkazech" a o "zločinech" oněch spiklenců?!

Už jsem dokonce četl v tisku články, že právě na základě rozsudku soudce Cepla ml., který "dokázal" mafiánská spolčení a jiné zločiny Vesecké a spol., bude konečně následovat "spravedlivý trest" (internetové diskuze rovnou požadují drastické tresty, dokonce tresty smrti(!!) nad "spiklenci").

Žádám presidenta republiky, předsedu Ústavního soudu, předsedu Soudcovské unie a ministra spravedlnosti: "Zastavte to!" Nebo nás to všechny včetně vás také semele. Jako vždy pod hesly míru, lásky, pokroku a spravedlnosti.

Už jsme to jednou zažili.

Máte-li odvahu, zastavte to! Dokud je čas.