Podle soudce Vojtěcha Cepla v jeho závěrečné řeči „nebyl výrok o mafii hrubě nadsazený“. Soudce také reagoval na výroky místopředsedy Nejvyššího soudu dr. Kučery, který namítal: „Žádná mafie, počínali jsme si naprosto elegantně.“
„Tím to bylo ovšem ještě nebezpečnější,“ zněl komentář soudce Cepla. Podle něj „se prokázalo, že žalobci jednali jako koordinovaná skupina.“ Jinde také mluvil o „šikaně nižších zástupců“.
Nelze než poděkovat televizi a především soudci Ceplovi, že bylo možné vše vidět v přímém přenosu. Teď je jen otázka, co si s tím počít. Poslouchal jsem první televizní komentátory Erika Taberyho a politologa Jana Kubáčka trochu s údivem. Vypadali jako uhranutí a neschopní rozebrat, co se vlastně před našima očima stalo. Všechno pro ně končilo maximálně u viny zmiňovaných státních zástupců – Vesecké, Černovského, Salichova nebo Coufala a místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery.
Důležité je ale položit všechny další otázky, ke kterým vede žalovaný výrok paní Marie Benešové. Část justice se opravdu chová jako mafie, která se zpronevěřila svému poslání. Dobrá, ale teď se ptejme: Komu celá ta mafie sloužila? Kdo si to celé objednal a kdo je hlavní viník?
Pavel Němec se přece neúčastnil těchto schůzek jako nějaký neznámý právník, ale jak to premiér Topolánek potvrdil – pracuje jako jeho poradce.
Víme, jaký je hlavní obor činnosti Pavla Němce. Případ katarského prince odhaluje jeho základní know-how. Jeho oborem je likvidace nepohodlných kauz. Metoda je jednoduchá: kauza se musí přeložit jinam, řízení se musí co nejvíce protahovat, veřejný cit pro spravedlnost se musí chlácholit a pomalu otupovat. Kauza katarského prince předvedla, že publikum se dlouhým čekáním na výsledek unaví a po čase se už pak dá plácnout do televize jakýkoliv nesmysl a projde to.
Justiční mafie kolem paní Vesecké vznikla proto, že bylo třeba odstranit kauzu, která ohrožovala stabilitu vlády. Paní Vesecká, Kučera a další tím, že byli ochotni tuhle hru sehrát, nesmírně poškodili dobré jméno státního zastupitelství. Škody se dají stěží dopočítat. Nicméně běda tomu, z koho pokušení vychází - hlavní viník je vláda.
Premiér Topolánek a politici ODS v minulosti bez jakéhokoliv důvodu a důkazu (když neberu vyprefabrikovanou kauzu Kubice) napadali sociální demokracii, že je spojena s organizovaným zločinem a že ovlivňuje vyšetřování trestních kauz. Prostě: „Zloděj křičí: chyťte zloděje.“ Když se Topolánek, Langer, Pospíšil, Nečas stali vládními politiky, dlouho neváhali. Pokud jde o udržení vlády, je třeba se hlavně nezakecat. Platí, co řekl chápavý a oddaný Pavel Kučera: „Stabilita vlády by měla mít přednost před nezávislostí justice.“
Po zhlédnutí prvního stání procesu s Marií Benešovou a státními zástupci jsem vyzval ministry vlády, že je nevyšší čas, aby začali jednat. Vyzval jsem je, aby odvolali paní Veseckou z funkce, jmenovali nového státního zástupce, který by zprostil mlčenlivosti ty státní zástupce, kterým paní Vesecká nedovolila mluvit. Státní zástupci, o kterých se nyní mluví jako o „justiční mafii“, jsou v podezření, že zneužili pravomoc veřejného činitele. Má-li v této zemi platit zákon, musí se vše vyšetřit včetně podezření z politického ovlivňování podle hesla „padni komu padni“.
Jsem přesvědčen, že tohle se stát musí a že se tak nakonec stane. Stabilita vlády není nejvyšší zákon. Pokud to současná vláda nechápe, měla by co nejdřív odejít.
Autor je poslanec za ČSSD