Propuštění tří exposlanců nezmění neblahé tuzemské zvyklosti

Musel jsem se smát, když jsem se dozvěděl od státního zástupce Ištvana, že vazebně stíhané osoby mají tolik prostředků, kterými mohou brojit proti omezení své osobní svobody, že je to až nevídané i na evropské úrovni.

No, přiklonil bych se spíše k názoru doktora Sokola, že vazba je takové naše státní stříbro a její využívání, či spíše zneužívaní patří už k folkloru českého trestního procesu. Řekněme, že již procentuálně máte v případě návrhu na vzetí do vazby šanci více než vysokou, že ve vazbě skončíte, obzvlášť poté, co největší kritiku v novinách vyvolává, že někdo někoho z vazby propustil nebo návrhu na vzetí do vazby nevyhověl. Takový soudce je určitě špatný soudce, vždyť ten lump, kterého policie označila za pachatele, přece do basy patří. Musím říct, že bych si přál, aby každý, kdo si takovou myšlenku připustí, byť jen na deset sekund, povinně strávil zavřený ve vazbě dva dny. Dokonce se přikláním k tomu, že by nebylo od věci, aby si povinně každý soudce a státní zástupce vyzkoušel, jaké to je, být zavřený ve vazební cele, třeba jen na dvě hodiny.

Léto v cele

K aktuálně propíranému případu politické korupce je možno na několika případech ukázat, co rozhodování o české vazbě znamená. Soudce vzal obviněné do vazby. Pak trvalo soudu více než týden, než usnesení sepsal a poslal elektronicky advokátům s tím, že se o týden prodloužila doba, kdy bylo možno reálně sepsat stížnost proti usnesení ve vazbě. Do 16. července rozhodnutí odvolacího soudu nebylo stále na stole. Upozorňuji, že se nejedná o výjimečnou situaci. Bohužel si soudy dávají na čas a každému to už dnes přijde normální. Nicméně formálně naprosto nevinní lidé si užívají léto ve smradlavé cele a mohou se podívat až na hodinu denně na sluníčko. To mimochodem neznamená procházku v parku, ale hodinu na zamřížovaném dvorku bez jediné stopy zeleně.

Protože znám obsah usnesení o vzetí do vazby, musím konstatovat, že nenaplňuje literu zákona a jediný konkrétní důvod, proč by chudáci vazebně stíhaní, a to nemyslím nijak pejorativně, měli jakéhokoliv potenciálního svědka ovlivňovat. Zábavné je to u těch obviněných, kteří čekají na výslech jediného (!) svědka, a to doslova i do písmene. Umělým spojením kauzy dohromady se navozuje situace, kdy jsou obvinění závislí na věcech, které se jich nijak nedotýkají.

Paradoxní se mi jeví v této souvislosti prohlášení odvolacího soudu, že si vyžádal seznam dalších výslechů. Chce snad za státní zastupitelství vykonávat jeho činnost? Nebo chce být informován o průběhu vyšetřování? Nechápu, proč se nikdo z novinářů nepídí po obsahu rozhodování v této věci, zvlášť když rozhodnutí soudu prvního stupně by již bylo dostupné. To, že je král nahý, tedy že rozhodnutí neobstojí již při zběžném zkoumání, tedy že do vazby se v Čechách dostane takměř každý, opravdu stojí v této souvislosti za zmínku. Ostatně i soudy by měly být připraveny na veřejné zkoumání kvality svých rozhodnutí.

Dvojrole státního zástupce

Státní zástupce Ištvan při rozhovoru s novináři odhalil i slabost české mediální scény a lehce zametl stopu nad tím, že on sám je neustále povinen zkoumat, zdali vazební důvody trvají a zdali je přípravné trestní řízení vedeno v souladu se zákonem. Ostatně se není čemu divit, že se mu nechce pouštět obviněné z vazby, protože dvojroli, kterou státnímu zástupci české právo přisuzuje, je opravdu možno plnit jen obtížně.

Neškodí si na tomto místě připomenout, že i Nejvyšší soud České republiky, který trvale žije v prostředí českého justičního systému a všechny jeho nešvary a neduhy zná, i když je svým způsobem akceptuje jako danost (shora zmiňované trvání přezkumných procesů), uvádí, že nejhorší je pro nevinného začátek vazby a její první měsíce. Proto také stanoví odškodnění významně vyšší právě pro ony první dny. Já jako občan České republiky bych nechtěl ani výrazně vyšší odškodnění, já bych chtěl svobodu a soud ihned. Myslím, že stejně smýšlejí obvinění, a doufám, že tak budou smýšlet i politické strany, až se budou dále zamýšlet nad úpravou vazebního stíhání v naší zemi.

Autor je advokát

LN, 18.7.2013