Neviditelný pes

JUSTICE: Temná moc žalobců V.

4.11.2008

Dramatický vývoj vnitropolitické situace mě nutí, abych se znova zabýval částí obsahu IV. dílu tohoto seriálu. Podle Mirka Topolánka výsledek senátních a krajských voleb vyvolává potřebu sebereflexe ODS. Lze s ním souhlasit s výhradou, že důvod k zpytování svědomí mají i obě menší koaliční strany, jejichž porážka je ještě krutější než neúspěch ODS a navíc je varovným upozorněním na možnost jejich propadu pod hranici volitelnosti v příštích parlamentních volbách, zvláště v případě jejich předčasného konání.

Pokud si koaliční strany nepovedou stejně zaslepeně jako komunisté v r.1970 při tvorbě pamfletu „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“, budou muset zahrnout mezi významné aféry, jež je připravily o důvěru voličů, také celý soubor událostí, veřejností zjednodušeně označovaných jako „kauza Jiřího Čunka“. Na svět jí pomohla neústupnost předsedy lidovců a za ním stojícího vedení KDU-ČSL ve lpění na vládní funkci od počátku jeho trestního stíhání, tvrdošíjné nedbání požadavku veřejnosti, aby se místopředseda vlády do vyřešení svého problému stáhl do ústraní. Bez ohledu na to, jaký by byl konečný výsledek trestního stíhání, šlo o projev hrubé neúcty k veřejnému mínění a názoru, že zájem na osobní kariéře politika stojí nad veřejným zájmem na důvěryhodnosti vlády v očích občanů a na jejím hladkém fungování, nezatěžovaném soukromými problémy jejích členů.

Přihlásili se tak k pojetí politiky, které je velmi vzdáleno obecným představám o demokracii a o přísných mravních nárocích, jimž mají vyhovovat politici. Nejvýznamnější částí kauzy však byl skandální záchranný zásah Renáty Vesecké & spol. do trestního stíhání Jiřího Čunka, zmiňovaný v IV.části seriálu. Veřejnosti nelze vymluvit podezření, že jeho smyslem bylo vyřešení rozporu mezi zájmem udržet KDU-ČSL v koalici a neudržitelností setrvání Jiřího Čunka ve vládě v případě pokračujícího trestního stíhání.

Moc skvadry bývalých prokurátorů protiprávního režimu zde dosáhla nestvůrných rozměrů svévolné síly, stojící nad ústavou a zákony a významně ovlivňující vývoj politiky. Hrůzu budí domněnka, že vykonavatelé této popravy právních jistot občanů a jejich rovnosti před zákonem měli patrně předem zajištěnu beztrestnost, přičemž naopak došlo k následnému šikanování příslušníků orgánů činných v trestním řízení, kteří se zásahem nesouhlasili. A zatím máme smutnou jistotu, že k podobnému zneužití pravomocí veřejného činitele může dojít kdykoli znova, protože všichni, kdo si je objednali a vykonali, tedy lidé, již bezohledné porušování ústavněprávně vymezených pravidel trestního řízení považují za standardní jednání, zůstávají v poklidu na svých místech.

Nemělo by proto smysl, aby vládní koalice v rámci sebezpytování uznala, že došlo k pochybení, aniž by z tohoto poznání vyvodila personální a institucionální důsledky, jež by aspoň snížily riziko opakování podobných nepravostí. Měla by se od nehorázností státních zástupců konečně distancovat, a to hezky hlasitě a s vyvozením důsledků nejen slovy, ale i činy, padni komu padni.

Vedlejším produktem zásahu Renaty Vesecké & spol. do trestního stíhání Jiřího Čunka je oslabení důvěry veřejnosti v profesionalitu a nestrannost orgánů činných v trestním řízení, které následně rovněž ovlivňuje veřejné mínění v neprospěch vlády.

Sama nejvyšší státní zástupkyně svým činem vzkázala veřejnosti, že občan není standardními právními nástroji dostatečně chráněn před svévolí orgánů činných v trestním řízení. Kdyby nástroje fungovaly, nemusela by se přece pustit do kousku, který by ji v demokratickém právním státě měl v nejlepším případě připravit o kariéru.

Důvěru v orgány činné v trestním řízení v dobrém úmyslu oslabil také ministr Schwarzenberg, který si na prověření jejich postupu objednal detektivní agenturu Kroll. Jeho akce ale nakonec vyšuměla do ztracena, protože veřejnost se nikdy nedověděla o výsledku vyhodnocení zatajené části trestního spisu, kterou měli detektivové dodatečně přezkoumat. Hodnota závěrečné zprávy agentury Kroll, vypracované s použitím neúplného spisu, je pochybná.

Ze zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka vyplývá poučení, že občané si nejsou v trestním řízení rovni. Nejde o závěr hypotetického významu, protože zájem o použití postupu podle §25 tr.ř. per analogiam k přenesení trestní věci k jinému než k původnímu orgánu se neomezil pouze na tento případ.

Již v IV. části seriálu jsem popsal jako příklad některé neúspěšné pokusy o jeho použití v kauzách obyčejných lidí. Přidám k nim ještě jeden, který je úplně čerstvý a některými podrobnostmi obzvlášť vhodný pro srovnání se zásahem NSZ do stíhání Jiřího Čunka. Je příznačné, že všechny příklady, které jsem uvedl, jsou novější než kauza Jiřího Čunka. Z toho by se dalo usuzovat, že se státní zástupci jako celek nenadchli pro „novátorský“ postup Renaty Vesecké & spol.

Nový případ, s nímž chci čtenáře seznámit, se týká pražské seniorky, která zdědila kus zemědělské půdy na venkově. Pozemek užívalo místní JZD. Po jeho zániku se dostal do rukou místního podnikatele, významného představitele normalizačních nomenklaturních kádrů, který půdu přes nesouhlas majitelky přenechal do bezplatného užívání místnímu živnostníkovi. Víceletá jednání s ním o uzavření nájemní smlouvy nebo o vyklizení pozemku pak nevedla k cíli.

Dotyčný ví, že majitelka bydlí daleko, nemá peníze na vedení rozsáhlých sporů a je stará. Proto s ní jedná z pozice síly: chová se, jako by bylo její povinností pozemek mu pronajmout nebo prodat „za hubičku“. Majitelka má ovšem o způsobu nakládání se svým pozemkem úplně jinou představu. Dohoda není možná. Soud sice přijal občanskoprávní žalobu majitelky, ale nekoná. A živnostník se směje a dále půdu bezplatně užívá. Majitelka nakonec na něho podala trestní oznámení, které bylo samozřejmě policií odloženo. Socialistické bezpráví tak nerušeně pokračuje.

Dozorové i dohledové státní zastupitelství se s názorem PČR ztotožnily. Majitelce mezitím vysvětlil právní zástupce jejího odpůrce, že nemá šanci ve sporu uspět, protože proti ní stojí místní „mafie“ bývalých nomenklaturních kádrů, která má v kraji neomezenou moc. Pod vlivem jeho poučení se obrátila na příslušné vrchní státní zastupitelství s podnětem, aby s použitím §25 tr.ř. per analogiam odebralo věc dosavadnímu místně příslušnému dozorovému státnímu zastupitelství a předalo ji do jiného kraje.

A zde začneme srovnávat. Když Čunkův advokát Eduard Bruna podal na NSZ stížnost na podjatý postup místně příslušných orgánů a dožadoval se předání věci z oblasti působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci některému státnímu zastupitelství, podléhajícímu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, NSZ jako nejblíže vyšší nadřízený orgán obou vrchních státních zastupitelství si okamžitě vyzvedlo příslušný trestní spis a bleskurychle rozhodlo o odnětí věci OSZ v Přerově a jejím předání na OSZ Jihlava.

Ponechejme stranou otázku, zda NSZ věnovalo seznámení se spisem dostatek času, a zda vůbec bylo oprávněno do věci zasáhnout. Důležité je, že skutečně postupovalo uvedeným způsobem. V případě výše zmíněné seniorky bylo pro posouzení jejího podnětu příslušné vrchní státní zastupitelství, neboť se dožadovala předání věci sice z kraje na kraj, ale uvnitř jeho obvodu působnosti. VSZ ale postupovalo úplně jinak než NSZ. Nevyžádalo si spis a neprovedlo žádný vlastní bleskurychlý přezkum.

Vyžádalo si pouze zprávu od podnětem napadeného krajského státního zastupitelství, které samozřejmě na dotaz odpovědělo, že vše je v pořádku. VSZ pak žádost o postup podle §25 tr.ř. per analogiam vyhodnotilo jako podnět k vykonání dohledu nad nejblíže nižším státním zastupitelstvím a v souladu s jednacím řádem státních zastupitelství ji poslalo napadenému krajskému státnímu zastupitelství k ověření, zda se nejedná o opakovanou stížnost. Zjistí-li krajské státní zastupitelství, že podnět poškozené majitelky lze vyhodnotit jako opakovanou stížnost, má podle téhož předpisu právo jej založit bez dalších opatření a stěžovatelku o tom nemusí ani vyrozumět.

Shrnuto: v případě Jiřího Čunka státní zástupci NSZ podnikli aspoň pokus vytvořit si přímým seznámením s trestním spisem vlastní názor na důvodnost podnětu advokáta Eduarda Bruny a jednali na základě získaných poznatků. V případě majitelky pozemku se státní zástupce VSZ spokojil s tvrzením napadeného státního zastupitelství a rozhodl v souladu s jeho názorem a přáním. Dá se očekávat, že krajské státní zastupitelství vyhodnotí podnět poškozené seniorky jako opakovanou stížnost, založí jej ad acta a ani jí o tom nepodá zprávu.

Ve výsledku státní zástupci NSZ pomohli Jiřímu Čunkovi vyhnout se soudnímu řízení, zatímco v případě naplnění mé předpovědi státní zástupce VSZ pomůže neoprávněnému uživateli soukromého pozemku, aby nadále těžil z „výdobytků socialismu“ a privatizačního marasmu a dále se obohacoval ke škodě jeho majitelky. Orgány činné v trestním řízení nadále neposkytnou poškozené ochranu proti pokračujícímu socialistickému krácení jejího ústavního práva na užívání vlastního majetku.

Ponechávám na čtenářích, aby si udělali úsudek, zda odlišnost postupu obou srovnávaných státních zastupitelství je dána rozdílnou kvalitou státních zástupců, či nerovností společenského postavení žadatelů o použití §25 tr.ř. per analogiam, popř. odlišnou mírou rizikovosti rozhodnutí o podnětu.

Abych předešel nedorozumění, dodávám, že tento text není vyjádřením k opodstatněnosti obvinění Jiřího Čunka. Uskutečněný zásah do jeho kauzy lze hodnotit pouze z hlediska jeho procesní přípustnosti a souladu s ústavou, s vírou v jeho vinu či nevinu to nemá nic společného.

člen spolku Šalamoun



zpět na článek