Nejlepší etický kodex je slušné vychování

Alkohol je metla lidstva a výlety, možná cestování obecně, by snad museli zakázat zákonem. Někdo se na výlet autem nejspíše posilní, jako třeba soudci a místopředsedové Lehká nebo Petr, někdo si zas vyrazí na pořádný výlet jako soudce a místopředseda Bernard. Tam není potřeba jezdit ani s alkoholem, stačí pořádná dávka emocí a nadšení pro sport.

Nehodlám hodnotit, co se stalo, jak se stalo a jestli se vůbec něco stalo. V advokátních kruzích platí, že co způsobuje narušení důvěryhodnosti a důstojnosti advokacie, je kárné provinění. Ukázkový příklad je opilý advokát, který tropí výtržnosti. Když tak učiní třeba v Marylandu, je to celkem jedno, pokud se však opije ve svém domovském městě, může si veřejnost jeho chování spojit s advokacií a to už kárný prohřešek je.

Ve vztahu ke zmiňovaným soudcům a jejich veřejným stanoviskům k jejich jednání lze jen připomenout, že by stačila obyčejná lidská slušnost a vychování. Soudci nepotřebují žádný etický kodex. Stačí, když pochopí, že jsou na ně kladeny z hlediska veřejnosti v otázce morálního profilu zcela jiné limity než na ostatní. Tím by se minimálně tři případy vyřešily.

Paní ministryně má ďábelský vkus, třeba na jednoho klienta, a škarohlídové by tvrdili, že i ďábelskou volbu kadeřníka. Upřímně ale paní ministryně hlavně dokazuje, že je profesionál. Veškeré její postupy jsou totiž kvalifikované a dokáže vždy vytáhnout podstatu věci. Nejenže kárné žaloby a rozhodnutí o pozastavení vždy obstojí, a tady jde o jiné výtečníky než o tři shora zmíněné, ale navíc evidentně chápe, o co ve věci jde, a když už něco podepíše, její rozhodnutí vychází z toho, že právu rozumí.

Máme neuvěřitelné štěstí, že se u nás stávají ministry spravedlnosti reální právníci, kteří – bez ohledu na sympatie k nim – o právu něco vědí, a podle toho jejich rozhodování vypadá. Malinká výjimka s třináctidenní ministryní spravedlnosti potvrzuje pravidlo. Naštěstí paní Malá dokázala i takovému řediteli zeměkoule, jako je náš ministerský předseda, že v čele právnického resortu musí být někdo, kdo tomu rozumí, protože běžný politik tomu prostě nerozumí. Ostatně srdce každého obhájce musí zaplesat nad odůvodněním v nově podané stížnosti pro porušení zákona v kauze Zadeh. Ať je ovlivňování svědků cokoliv, opravdu se nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu.

I když je to možná poznámka politická, lze po krvi lačnící veřejnosti ve všech korupčních, rasových a podobných eskapádách jenom připomenout, že nic se v jejich zemi nezmění, pokud oni sami nebudou nejen chodit k volbám, ale také když nebudou usilovat o věci veřejné, když se na nich nebudou veřejně podílet a pracovat na nich i víc než na zahrádce svého domku. Každý jeden z nich a pořád.

A teď už uvidíme, co dodá v právu příští týden.

Psáno pro Info.cz