U městského soudu v Praze se schylovalo k neuvěřitelné věci. Mělo se o odvolání rozhodnout doma u nedělního oběda?

V pondělí 10. března mělo u městského soudu v Praze proběhnout odvolací řízení pražských advokátů Karla a Lenky Hnilicových proti rozsudku obvodního soudu v Praze 4. Ten je loni v listopadu oba potrestal za přečiny útisku a neoprávněného zásahu do práva k bytu. Na první pohled to snad vypadá banálně, ale jde o jeden z nejdrsnějších případů šikanování nájemníků v Česku od roku 1989. Je to otřesné, neuvěřitelné, hnusné, lidsky nepochopitelné… Na Neviditelném psu jsem o tom už v minulosti psal (zde). Podrobně se tomu věnovaly i Lidovky (zde nebo zde), ale třeba i České televize v pořadech Černé ovce a Případ pro ombudsmana.

Jen stručně: ve snaze vyštvat nepohodlné nájemníky Lukešovy z domu v Lopatecké ulici v pražském Podolí jim manželé Hnilicovi vypojili osvětlení na chodbě, sebrali televizní anténu, nechali díry do střechy, odpojili topení, vypnuli vodu (netekla od poloviny prosince 2010 do začátku září 2011) a sebrali vnější okna (od června 2009 do června 2012). Lukešovi tak museli řadu měsíců žít bez možnosti vytápění bytu a zajišťování základních hygienických potřeb.

Proč se prostě neodstěhovali a nanašli si jiné bydlení? To je dobrá otázka, jenže zlu se prostě nemá ustupovat. Hnilicovi prostě narazili na mravně silné protivníky, kteří to vzali jako principiální záležitost. Spravedlnost pachatele nakonec dostihla. U soudu pro Prahu 4 Hnilicovi za svůj až neuvěřitelný teror vyfasovali podmínku. Odvolali se k městskému soudu v Praze, kde jejich odvolání coby "řešitel" dostal na starosti soudce JUDr. Vladimír Cvetler. A tady to teprve začíná být pořádně zajímavé. Ve většině občanskoprávních sporů s nájemníky totiž Hnilicovy jako advokátka zastupuje JUDr. Olena Cvetlerová, se kterou oba odsouzené navíc pojí i přátelské vazby. A rozhodně to není žádná nevinná ani ctihodná dáma – v srpnu 2009 byla Cvetlerová okresním soudem v Berouně odsouzena pro poškozování věřitele.

Hnilicová, za ní Cvetlerová

Soudce a advokátka se přitom nejen jmenují stejně, ale taky bydlí na stejné adrese na pražském Smíchově (viz třeba zde). Jde totiž o manželský pár.

Čítankovější případ podjatosti soudu si snad ani nelze představit. S jistou nadsázkou možná Cvetler s Cvetlerovou výsledek odvolání Hnilicových "pekli" u nedělního oběda. Představme si, jak dva stárnoucí manželé sedí u svíčkové s brusinkami, soudce v ústech labužnicky převaluje karlovarský knedlík a jen tak mezi řečí se ptá: "Tak co, mámo, jak to teda navlíkneme s tím Karlem a Lenkou?" A dlouholetá advokátka obou odsouzených pachatelů mezi doušky piva odpovídá: "Však ty to už nějak vymyslíš, táto. A já ti pak za to upeču tvůj oblíbený štrůdl s ořechy a pozvu je oba na kafíčko, jo?"

Že je to přitažené za vlasy? Rozhovor možná neproběhl přesně takhle, ale princip sedí. Ať mi nikdo nevypráví, že se manželé právníci spolu doma nebaví o svých kauzách a že si v nich navzájem "nejdou na ruku"! Když se kdysi brali, u oltáře si přece přísahali, že si "půjdou na ruku" ve všem v životě.

Jak je možné, že odvolání Hnilicových dostal na stůl právě Cvetler? "Přidělování věcí soudci je v souladu s rozvrhem práce automatické, tj. podle předem daného algoritmu napadají věci jednotlivých senátům a soudců postupně, aby nebylo možné ovlivnit, kterou konkrétní věc bude mít který konkrétní soudce," napsala mi tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Štěpánka Čechová. Takže Cvetlera vybral úplnou náhodou jakýsi "automat"? Tomu máme věřit? S jak vysokou statistickou pravděpodobností k takovým "náhodám" v reálném světě dochází? Anebo má spíš pravdu dávný logický princip zvaný Occamova břitva, podle něhož nejpravděpodobnějším vysvětlením bývá to nejméně komplikované?

Lenka Hnilicová

Když Occamova břítva "ořízne" příliš složitá vysvětlení, dojde vám, že přidělení odvolání Hnilicových právě Cvetlerovi nejspíš žádná náhoda nebyla. Ale fuj, nepoužívejme hned ošklivé slovní spojení "justiční mafie", které v červnu 2008 v médiích proslavila aféra údajného úplatkářství Jiřího Čunka… Skupina státních zástupců a soudců tehdy vyšetřování dovedně zametla pod stůl. Nabízí se zcela legitimní otázka: nemělo se náhodou "zametat" i v kauze Hnilicových? Tady už nejde o chudáky nájemníky, ale o základní princip důvěry v nezávislost Městského soudu. Hrozilo, že bude zmařeno několik let práce policejních vyšetřovatelů, dvou veřejných ochránců práv (kteří se Lukešových zastali) a soudce obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Michala Dvořáka, který rozhodl spravedlivě.

Šikanováním nájemníků manželi Hnilicovými se jako novinář zabývám už několik let. Jakmile jsem proto rodinnou vazbu Cvetler-Cvetlerová zjistil, hned v pátek 24. února jsem se obrátil e–mailem a doporučeným dopisem jak na předsedu městského soudu JUDr. Libora Vávru, tak i na ministerstvo spravedlnosti.

A pak se začaly dít věci. Předevčírem (tedy v pondělí 3. března) vydal městský soud usnesení o Cvetlerově podjatosti, ovšem antedatované na 26. února. Píše se v něm: "Předseda senátu JUDr. Vladimír Cvetler dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho vyloučení…", načež jsou takřka slovo od slova zopakovány všechny důvody podjatosti, které jsem uváděl. Podepsán JUDr. Vladimír Cvetler.

Houby "dospěl k závěru"! Cvetler si prostě uvědomil, že jsem do pečlivě připravené konstrukce kopnul, takže se zřítila jako věž z dětských kostek. Kdyby z toho Cvetler dva dny po mém dopisu předsedovi soudu rychle nevycouval, měl by z ostudy kabát. Aby si teď aspoň trochu zachoval tvář, tvrdí, že prý z případu vyloučil sám od sebe "v zájmu ochrany své osobnosti, cti a dobrého jména Městského soudu v Praze". Proč to pak ale neudělal ihned, jakmile se dozvěděl, že je v tom namočena jeho manželka? Ano, tak by jednal čestný muž, pane Cvetlere…

U srdce mě hřeje, že se mi snad povedlo zabránit nepravosti (do klávesnice MacBooku Pro se mi tlačí přiléhavější výrazy, ale jsou velmi vulgární, a proto je autocenzuruji). A pak, že média nemají kouzelnou moc měnit svět k lepšímu!

Odvolání Hnilicových kvůli testu za šikanu Lukešových je zatím odročeno na neurčito. Bezpochyby to bude mediální spektákl sezóny. Lenka Hnilicová je totiž namátkou namočena třeba i v exekuci za 25 milionů korun, ve snaze získal akademický "turbotitul" nebo ve vydírání učitelky mateřské školy intimními fotografiemi. Když ji zatkla policie, vyhrožovala, že se stane ministryní vnitra a spravedlnosti a pak "udělá čistku".