aneb Abolice trochu jinak

Rozruch kolem prezidentské amnestie a abolice neutichá. Zkusme se podívat na abolici trochu jinak.

Jak už jsem několikrát napsal, článek II rozhodnutí prezidenta Klause o udělení amnestie byl dle mého názoru nadbytečný, nicméně ctím ústavní právo prezidenta abolici vyhlásit. Prezidentem vyhlášená amnestie s abolicí je jeho ústavním právem, a těžko tedy může být velezradou.

Problémem abolice je, že zastavuje soudní řízení, a soud tak nedojde výsledku. Předjímat dopředu, že byli osvobozeni zločinci, je silně krátkozraké. Ačkoli sám nepochybuji o tom, že ve velkých kauzách došlo k okradení mnoha lidí, musí být důkazy natolik silné, aby byl obviněný člověk usvědčen.

Pokud důkazy tak silné nejsou, ba dokonce jsou někdy postavené i na domněnkách či úplně vymyšlené, pak jednak nejde vinu prokázat a druhak vinu ani prokazovat nelze. Takový člověk může být osvobozen pro nedostatek důkazů, jedná-li se o případ první. V druhém případě by neměl být nevinný člověk odsouzen vůbec.

Oba dva takoví lidé jsou ale považováni za nevinné, i když na jednom z nich ulpí podezření. Pravda, v našich zemích ulpí podezření na obou, protože ten druhý případ může být veden snahou o diskreditaci, ke které se dojde už jen samotným obviněním.

Nehodlám zde rozebírat jednotlivé kauzy. Faktem, a dokonce neoddiskutovatelným je, že pokud by byly důkazy jednoznačné, tak by soudy měly v průběhu osmi let dojít ke konečnému rozsudku. Pokud se tak nestalo, je nutno hledat vinu v samotné justici, která pracuje špatně.

Že je justice stát ve státě, je všeobecně známá věc. Potrestání soudců za liknavost a průtahy je de facto kosmetické. Soudci si sami rozhodují o svých platech, když neváhají kvůli platům podat žalobu. Jejich kolegové jim pak dávají za pravdu. Koneckonců, jde i o jejich platy. Zkrátka stát ve státě.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl, kolika případů se abolice týkala. Zdůrazňuji, že šlo o případy, které se vlečou déle než osm let. Média nás zásobovala výčty kauz, kterých se abolice týká, ale teprve teď vyšla najevo skutečná čísla.

Zastavených velkých kauz je 15, s výhledem na 17. Abolicí bylo zastaveno zatím 327 trestních řízení. Velkých kauz je tedy ze zastavených řízení pouhých 5 %. Skladba zastavených řízení z počtu 327 je následující:

48 % trestné činy proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod), 13 % trestné činy hospodářské, 13 % trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (přijetí úplatku), 11 % trestné činy proti svobodě, právu na ochranu osobních údajů, 15 % trestné činy ostatní.

Pavel Zeman uvedl ještě jedno číslo: "Za posledních několik let se počet trestních řízení drží mezi 300 000 až 330 000." Abolice se tedy týkala 0,1 % trestních řízení. Je to hodně nebo málo? Problém byl dle mého názoru silně zveličen a mediálně využit k senzaci a k dehonestaci prezidenta.

Na druhou stranu je špatnou vizitkou justice, že u nejméně 327 trestních řízení nebyla schopna za dobu osmi, ba dokonce i šestnácti let dojít ke konečnému rozsudku. Jenže to není jediná věc, kterou se může justice "pyšnit".

Soudci mají vysoké platy proto, aby byli nezávislí a neuplatitelní. Tak alespoň justice argumentuje ve věci výše platů soudců, leckdy absolutně nezasloužené. Na současnou vládu můžeme nadávat horem dolem, ale nelze jí upřít, že vytvořila podmínky pro to, aby se rozhýbal boj s korupcí.

Počet kauz, které se podařilo v posledních dvou letech rozkrýt a rozpracovat, je snad větší než za uplynulých patnáct let včetně akce "Čisté ruce". Nejnovější kauza, v které bylo pozatýkáno sedm lidí, sahá právě do vod justice.

"U šesti z nich již bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy nepřímého úplatkářství, přijetí úplatku, vydírání, podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby," řekla šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová.

Podle ní je mezi obviněnými soudce, státní zástupce, advokát a advokátní koncipient, dvě osoby jsou mimo prostředí justice. ÚOOZ na tomto případu pracuje od podzimu a třešničkou je soudce Ondřej Havlín. Pokud jsou takoví lidé v justici a nadto prakticky neodvolatelní, pak se nedivím tomu, že se některé kauzy táhnou i přes deset let.

Vysoký příjem neúplatnost nezaručuje, jak vidno. Je to o jednotlivcích. Cosi shnilého je ve státě justičním, když jeden soudce drží druhého i v takových korupčních kauzách. Když dojde na nejhorší, pak je ještě možnost nechat se prohlásit za nesvéprávného, jako to udělal v minulosti soudce Nagy.

Doufám, že se tato kauza nebude protahovat do dalšího desetiletí v naději, že za deset, dvacet let už to bude každému jedno a na věc se zapomene. Tleskám ÚOOZ i Lence Bradáčové. Dokazuje, že je odborníkem na svém místě a dělá svou práci tak, jak má. Více takových Bradáčových by naší justici jen prospělo.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora