Ekonomové často mluví o zbyrokratizovaném zdravotním systému, o neudržitelném sociálním systému, o zkorumpovaném bankovním systému nebo o zkorumpované privatizaci státního vlastnictví. Ale málokdo se pozastaví nad soudním systémem, který vykazuje naprosto stejné symptomy špatně kontrolované a tím pádem také neefektivně řízené byrokratické mašinérie.

V posledních dnech si ale česká veřejnost začíná všímat problémů spojených s fungováním českého soudního systému stále častěji.

Liga lidských práv například navrhuje, aby státní zástupci nevstupovali do soudních sporů s představiteli veřejného sektoru, jakými jsou politici nebo policisté, ale aby byly tyto spory řešeny nezávisle na výkonné moci. Soudce Vojtěch Cepl řeší problém "justiční mafie" tak, že přizve do soudní síně kamery, aby bylo všem jasné, že je tady pro veřejnost a nikoliv pro stát.

Soukromá televize nám na případu soudce Nagye ukazuje, že v soudním systému není něco v pořádku. TV Nova nás upozorňuje na to, že kdyby se do kauzy soudce Nagye nevložila, nikdo by na nic nepřišel. Tyto všechny zdánlivě nesouvisející kauzy mají jedno společné, nesou v sobě poselství, které nám říká: Soudy jsou tu pro veřejnost a lidé mají právo vědět, jak fungují.

Paradoxní na tomto zjištění je ale skutečnost, že přesně toto heslo odstartovalo transformaci celého institucionálního rámce v České republice. Lidé, kteří orodovali za soukromé vlastnictví výrobních prostředků, jasně deklarovali, že jedině důsledná privatizace zajistí dlouhodobě udržitelný ekonomický růst, který otevře nové trhy a přinese lidem spotřební možnosti, o kterých se jim ani nesnilo.

Ovšem - časem se projevily problémy spojené právě s reformami jednotlivých institucí. Nově deklarovaný systém kapitalistického práva nebyl úplně funkční. Proč?

V roce 1999 se například na vyřízení obchodního sporu čekalo v průměru 478 dní, restituční spory se řešily v průměru do 1206 dní; prakticky neexistovalo úpadkové právo a na ukončení činnosti firmy se podle World Bank Grup v roce 2003 čekalo průměrně až 9,2 roku.

To všechno jsou důkazy, které naznačují, že nové právní normy nebyly efektivně vymáhány a proto ani nebyly dostatečně respektovány.

Socialistické ekonomiky se potýkaly s problémem chronických nedostatků, které umožňovaly byrokratům vybírat vysoké výše úplatků. Privatizace státních podniků měla tomuto zamezit, nastolit konkurenci a proměnit byrokraty v manažery vycházející zákazníkovi vstříc.

Soudní systém ale nic takového nepotkalo, a proto byly nové normy vymáhány starým způsobem, což je prakticky učinilo nefunkčními. Co tedy s tím?

Ačkoliv mnozí ekonomové souhlasí, že privatizace a zahraniční kapitál vedl k ozdravení podnikové sféry, stále jaksi přehlíží možnost podobného řešení v jiných sektorech neodmyslitelně spojených se státním monopolem.

A zatím Liga lidských práv, soudce Vojtěch Cepl i soukromá televize jasně ukazují, že v Čechách poptávka po kvalitní spravedlnosti, ostře sledované veřejností, rychle roste.

HN, 8.7.2008

Autor působí v Lliberálním institutu