Uvěznění bývalého policisty Martina Barkóciho vyvolalo poměrně silný ohlas veřejnosti, projevující se nejen zájmem médií, ale i vystoupeními občanských aktivistů na jeho podporu. Jeho osud zaujal také senátora Horníka, který podal podnět ke stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona. Výsledkem bylo zázračně rychlé vyhovění paní ministryní provázené přerušením výkonu trestu. Běžný předkladatel podnětu ke stížnosti pro porušení zákona se musí s ministerskými úředníky „přetahovat“ o kladné vyřízení někdy i déle než rok, a k souběžnému přerušení výkonu trestu dochází jen ojediněle.

Je v pořádku, že se našli dobří lidé, kteří se angažovali ve prospěch odsouzeného. Sympatická je i pružnost paní ministryně. Vadou na kráse je ale právě její výjimečnost. Tento případ byl projednán přednostně před jinými, předloženými ministerstvu před několika týdny a měsíci, většinou s těžšími důsledky pro odsouzené. Důvody naléhavosti přednostního rozhodnutí právě o této věci nejsou známy. Kdo zná více případů, o jejichž bezchybném odsouzení jsou možné pochybnosti, ví, že všechny jsou pro odsouzené a jejich blízké bolestivé a stanovení pořadí naléhavosti je lidsky velmi obtížné. Každému odsouzenému a jeho blízkým se zdá, že právě jejich případ by se měl řešit neodkladně, pokud možno včera. Otázka, proč se paní ministryně rozhodla dát přednost právě případu pana Barkóciho, tak nepostrádá zajímavost.

Časově se případ prolíná s jinou, skutečně významnou událostí v oblasti trestního řízení, kterou je zamítnutí stížnosti Československé obchodní banky proti usnesení státního zástupce VSZ v Praze Ladislava Letka o zastavení trestního stíhání manažerů banky Nomura v kauze České pivo.

Materiálním základem kauzy je vyvedení akcií předních českých pivovarů z portfolia bývalé Investiční a poštovní banky do společnosti České pivo, kterou pak IPB prodala Nomuře za peníze, jež jí na to půjčila. Nomura pak půjčku splatila tehdy již bezcennými akciemi IPB. Pokud se to posuzuje jako izolovaný případ, jde o klasický privatizační „tunel“ v nejčistší podobě. Nedovoluji si ale posoudit, jak by stejná věc vypadala, kdyby se hodnotila v kontextu celkové bilance působení Nomury v IPB.

Přestože jde o jednu z nejvýznamnějších vyšetřovaných kauz z oblasti hospodářské kriminality s podezřením na způsobení škody řádově v miliardách korun, svým celospolečenským dosahem podstatně překračující význam trestní věci Martina Barkóciho, ohlas zastavení trestního stíhání ve veřejnosti a médiích jsou poměrně slabé. Podnětem k pobouření veřejnosti se nestalo ani „pivní vlastenectví“, které by mohlo být dotčeno skutečností, že tradiční klenot českého potravinářského průmyslu přešel do rukou zahraničního kapitálu, navíc „za hubičku“.

Je to dost zvláštní, protože z různých zpráv, jejichž šíření možná podporovala poškozená ČSOB, se do povědomí veřejnosti dostaly informace, jež by v jiných srovnatelných případech vedly k rozpoutání mediální štvanice: mám na mysli především již vyčíslení údajné škody v miliardách, „zaplacené z kapes daňových poplatníků“. Dále sem patří tajné vyjednávání exministra Tlustého s Nomurou, tehdy ještě podporovaného předsedou vlády Mirkem Topolánkem, které vyústilo v žádost o milost prezidenta republiky pro obviněné manažery Nomury a bývalé IPB a ve sdělení orgánům činným v trestním řízení, že se stát necítí touto transakcí poškozen a nebude žádat po Nomuře náhradu. „Chuťovkou“, jakoby připravenou speciálně pro senzacechtivé „investigativní“ novináře, byly anonymní dopisy obviňující vedení VSZ v Praze a jmenovitě dozorového státního zástupce Ladislava Letka ze záměru zastavit trestní stíhání, pojištěného příslibem tučné odměny od Nomury. Jejím „kořením“ byly takové „drobnosti“ jako upozornění na předlistopadové působení Ladislava Letka na vojenské prokuratuře a jeho kolegiální vztah k obhájci Libora Procházky, rovněž bývalému vojenskému prokurátorovi. „Investigativci“ by mohli bádat i nad příčinami odebrání věci původní dozorové státní zástupkyni Darji Dunajové či nad zrušením výslechu zahraničního svědka, vyjednaného cestou mezinárodní právní pomoci. To vše jsou vskutku „zápalné“ informace, protože státní zástupce VSZ Ladislav Letko potvrdil advokátce ČSOB úmysl zastavit vyšetřování v době, kdy ještě nemohl mít nastudovaný obsáhlý vyšetřovací spis.

Zprávy o zamítnutí stížnosti ČSOB proti zastavení trestního stíhání usnesením státního zástupce VSZ Ladislava Letka státním zástupcem NSZ, uveřejněné 8. ledna 2010, neposkytují ucelený obraz o případu. Přínosem proto bylo zařazení námětu do programu pořadu Reportéři ČT, jehož reportáž byla vysílána v pondělí 18. ledna 2010. Reportér se snažil podat přehlednou informaci o celém vývoji věci od samého počátku a celkem se mu to zdařilo. Přestože potlačil motiv možného korupčního ovlivnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, a poskytl dostatek prostoru vyjádřením představitelů Nomury a bývalé IPB, celkové vyznění reportáže může vyvolat subjektivní pochybnosti o správnosti závěrů státního zástupce VSZ Ladislava Letka.

Společným úsilím médií se ale podařilo podat poněkud matoucí obraz současného stavu řízení. Jejich poselství, že si obvinění mohou konečně oddechnout, je zatím poněkud předčasné. Ve zpravodajství z 8.1.2010 se správně uvádí, že navzdory zamítnutí stížnosti ČSOB paní nejvyšší státní zástupkyně oznámila, že nechá případ znova prověřit skupinou státních zástupců NSZ a VSZ. Ve zmíněné reportáži ČT tato zpráva nezazněla. Noviny jejímu smyslu zjevně neporozuměly, ČT ji navíc nedocenila. Ve skutečnosti znamená, že nejvyšší státní zástupkyně po zamítnutí stížnosti ČSOB uplatnila mimořádné oprávnění podle §174a trestního řádu k provedení přezkumu ukončené věci Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jeho výsledkem může být jak zrušení usnesení státního zástupce VSZ Ladislava Letka o zastavení trestního stíhání podle §172 odst.1 tr.ř. s vrácením věci se závaznými pokyny k novému projednání, tak mlčenlivý souhlas s ponecháním usnesení v platnosti. Podobným způsobem uplatnila Renata Vesecká své právo v kauze Jiřího Čunka, a to tak, že první usnesení státního zástupce OSZ Jihlava Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání zrušila a vrátila k doplnění vyšetřovacích úkonů. Teprve druhé usnesení ponechala v platnosti. O kauze tedy možná ještě brzy uslyšíme znova.

Systémovým problematickým příznakem činnosti státního zastupitelství, pociťovaným zvláště v „podezřelých“ kauzách zajímajících veřejnost a ovlivňujících veřejné mínění, je neprůhlednost rozhodování. Je to nutný důsledek zachování základů sovětské organizace trestního řízení, zavedené u nás počátkem padesátých let minulého století, v nichž je pánem přípravného řízení státní zastupitelství nepodléhající průběžné kontrole veřejností. V řadě evropských zemí, včetně bývalého Československa až do převzetí sovětských vzorů, probíhá přípravné řízení pod vedením a dohledem soudu, čili s možností přezkoumání některých úkonů soudem v dvoustupňovém řízení. V našich podmínkách nelze kvůli neprůhlednosti jednání státního zastupitelství vyloučit, že za uzavřenými „podezřelými“ případy se ještě dlouho potáhne pach nedůvěry veřejnosti.

Není v silách nejvyšší státní zástupkyně odstranit tyto problémy dané zákonným nastavením systému činnosti státního zastupitelství. Avšak vzhledem k tomu, že důvěryhodnost státního zastupitelství pro veřejnost byla poškozena neblahým zásahem do kauzy Jiřího Čunka, moudrá žena na místě nejvyšší státní zástupkyně by udělala maximum pro vyloučení sebemenšího podezření, že státní zástupce VSZ Ladislav Letko byl podjatý ve prospěch obviněných: po zrušení jeho usnesení podle §174a tr.ř. by podle §25 tr.ř. odebrala věc Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázala by ji Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k novému prověření.