Aféra soudce Pavla Nagye pobouřila nejen veřejnost, ale také předsedu soudu a ministra spravedlnosti, proto soudce nyní čelí jak trestním oznámením, tak nové kárné žalobě. Ve vyvolaném rozruchu se zatím nikdo nezamyslel nad škodami, jež provinilec v posledních letech možná způsobil, ať už z chamtivosti nebo pod vlivem nemoci. Nezbývá totiž než připustit, že soudce, který možná není zdráv, případně trpí poruchou osobnosti, a navíc je údajně úplatný, nerozsoudil některé ze svěřených kauz správně podle skutkového stavu a v souladu s právem. Mohl tím způsobit značné škody dalším občanům.

Podobné pochybnosti vyvolávají také výroky ostravské krajské státní zástupkyně Zlatuše Andělové, z nichž ji usvědčovali žalobci a svědci při jednání u Krajského soudu v Praze o žalobě sedmi žalobců na ochranu osobnosti proti advokátce Marii Benešové. Státní zástupkyně se měla nelichotivě vyjádřit o obviněném Jiřím Čunkovi a prohlásit, že si zaslouží obžalobu pro jisté prvky svého chování (které nemají nic společného s podezřením na přijetí úplatku). Měla k tomu dodat, že takovou obžalobu si státní zastupitelství u „svých“ soudů ustojí. Z toho lze vyvodit, že vztahy mezi Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě a soudy v obvodu jeho působnosti jsou tak harmonické, že lze dosáhnout odsouzení obžalovaného na základě účelově podané obžaloby, podané se subjektivních důvodů, jimž oficiální žalobní důvody slouží pouze jako příslovečná hůl na psa, jenž má být bit. Dodávám, že znám nejméně tři trestní řízení v obvodu její působnosti, jejichž objektivní revize by možná potvrdila důvodnost jejího nezdravého sebevědomí.

Je to podobná situace, jaká vznikla po odhalení vražd manželů Stodolových, kdy vyvstalo podezření, že řada trestních věcí z té doby byla ukončena s nesprávnými závěry. Situace je dokonce složitější, protože tehdy šlo většinou o zpochybnění výsledků přípravného řízení, kdežto ve výše zmíněných případech jde o kauzy ukončené pravomocnými rozsudky. Většina z nich se tak zcela jistě nachází v takové procesní fázi, která nedovolí jejich revizi běžnými opravnými prostředky. Nemohu vyloučit, že by bylo nutné jejich přezkoumání umožnit účelovou novelizací trestního řádu.

Nicméně stát je odpovědný vůči občanům za škody, které jim byly způsobeny jen proto, že nepředchází účinnými opatřeními projevům svévole mravně a profesně pokleslých soudců a státních zástupců. Stát se nemůže vyvázat z odpovědnosti ani pravděpodobně správným tvrzením, že poklesků se dopouští jen několik černých ovcí v jinak bílém stádě. Na četnosti výskytu nezáleží, důležité je, že k nim za spoluzavinění státu došlo, a stát by se proto měl postarat o nápravu.

Toto je námět k přemýšlení především pro ministra spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyni, kteří by si měli uvědomit odpovědnost státu a najít procesně schůdný postup, jak objektivně prověřit reálnost výše zmíněných podezření a jak případně napravit zjištěné škody.

(Úplný text je k disposici na www.politikon.cz a www.spoleksalamoun.com)