7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


JUSTICE: Obžalovaní před soudem

20.4.2012

aneb Smí soudce a státní zástupce cokoli?

Na Neviditelném psu jsem si dne 18.4.2012 přečetl článek pana Bohumila Doležala Pochybnosti nad rozsudkem. Mimo jiné pan Doležal píše, že "úkolem soudce není obžalované, kteří jsou vůči němu z povahy věci ve ‚slabší‘ pozici, urážet".

Pan Doležal má pravdu. Pravidla lidského chování neupravuje jen trestní právo. Existují i jiná práva. Trestní soudce by se při posuzování, zda došlo či nedošlo k porušení zákona obžalovaným, sám neměl dopouštět porušení těchto jiných práv. Ale nakonec i trestní řád nařizuje soudci "dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání".

Zda se soudce Šott v případu Bárta-Škárka dopustil urážení pana Škárky, nechť každý posoudí sám.

Že se ale v trestních řízeních dopouštějí státní zástupci a soudci často až neuvěřitelného urážení obžalovaných, o tom by mohl jistě sepsat romány jiný častý přispěvatel Neviditelného psa, pan Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun.

Já mohu přispět vlastní zkušeností.

Chci se podělit o to, co zaznělo ze strany státního zástupce a soudce na adresu mou a mých souzených společníků. V této chvíli není až tak důležité, o co ve věci jde. Proto popisem merita věci nebudu obtěžovat. Přesto musím uvést úvodem pár faktů.

V lednu roku 2008 jsem byl spolu se svými dvěma společníky obviněn z úplatkářství. V říjnu 2008 jsem byl odsouzen nepravomocně, v únoru 2009 pravomocně. V prosinci 2009 zrušil oba rozsudky Nejvyšší soud ČR pro nesprávné právní posouzení. Vrátil věc soudu první instance.

Ten nás v květnu 2011 odsoudil znovu. Pro pletichy v konkursním řízení. Rozsudek zrušil tentokrát již odvolací soud. V září 2011. Od stolu - v neveřejném zasedání. Soud první instance totiž neřekl ve svém druhém chybném rozsudku, jaké škody jsme se dopustili. Škoda je přitom zákonným znakem tohoto trestného činu. Odvolací soud tak znovu vrátil věc soudu první instance.

Ten teď hledá tu škodu. Jenže ona nevznikla. Nemohla vzniknout. To vyplývá z uzavřeného konkursního řízení, v němž jsme se údajně měli dopustit toho trestného činu.

Ale soudce škodu najít musí. Vždyť nás přece již dvakrát odsoudil. Ale co hlavně – byli jsme dohromady 27 měsíců v kriminále! Je tak v zájmu soudce, ale i státního zástupce najít jakoukoli škodu a následně nás znovu odsoudit.

Škoda očividně nevznikla. Co s tím? Tak si soudce přizval znalkyni. Zjevně spoléhá na to, že třeba ona, nějakým rafinovaným způsobem, škodu najde. Soudce dal znalkyni za úkol najít škodu a dal jí na to neuvěřitelně dlouhou lhůtu čtyři měsíce. Takže znalkyně dostala čtyři měsíce na práci, jejíž podstata spočívá ve zjištění, jaké číslo vznikne, když se vydělí nula. Absolvent základní školy přitom ví, že nula dělená jakýmkoli číslem je vždy nula.

Čtyři měsíce již uběhly. A k tomu navíc již skoro další dva. A znalecký posudek stále nikde. Asi bude nějaký problém.

Jsme tedy stále bezúhonnými občany. Již před sedmi měsíci byl zrušen druhý nesmyslný rozsudek prvoinstančního soudu. Stále jsme ale trestně stíhanými osobami. Celkem již skoro čtyři a půl roku. Je to šílené.

Po uvedení základních faktů se dostávám k tomu, jak nejen že jsme nesmyslně trestně vláčeni, ale jak jsme přitom v trestním řízení navíc uráženi, zesměšňováni, ponižováni. Zejména soudcem prvoinstančního soudu a státním zástupcem.

Prvoinstančním soudem je Okresní soud v Liberci. Soudcem je samosoudce Mgr. Richard Skýba.

Jeho partnerem je státní zástupce Mgr. Petr Hořín z Okresního státního zastupitelství v Liberci.

Skýba s Hořínem o mně v trestním řízení při hlavním líčení řekli, napsali do rozsudků, obžaloby, závěrečných řečí či odvolání doslova následující:

Že jsem se obhajoval naivně, že jsem účelově lhal, že jsem vyvíjel komické aktivity. Že mým problémem je zmatenost. Že jsem bez podkladů napadal osoby. Že na mne trestní řízení nemělo žádný výchovný efekt. Že jsem se chtěl obohatit na úkor společnosti. Že jsem zneužil svého postavení. Že jsem dokonce znevěrohodnil obecně fungování státu. Že uloženým nepodmíněným trestem má být přede mnou chráněna společnost a zabráněno mně v dalším páchání trestné činnosti.

Že jsem vysoce společensky nebezpečný a k tomu značně narušený. Že jsem bezostyšný. Že není odůvodněné zařadit mne do mírnějšího typu věznice, a proto bylo požadováno uložit mně trest odnětí svobody ve výměře tří roků v přísnější věznici - s ostrahou.

Že jsem toho v tomto trestním řízení řekl mnoho, podstatného málo, v mnoha případech nic. Že to bylo omílání, rozebírání, z velké části balast. Že moje obhajoba byla smyšlená, postrádající jakoukoli elementární logiku. Že mnou prováděné osočování na obsahově nevídané úrovni a ještě k tomu stylisticky velmi slabé je dokladem charakteru. Že jsem zneužil svěřený majetek k osobnímu obohacení. Že jsem předstíral, že jsem podnikatel. Že jsem typickým pachatelem trestné činnosti. Že ode mne nelze očekávat resocializaci – vzhledem k věku, postojům a chování.

S odkazem na výše uvedené dvojnásobné zrušení Skýbových rozsudků nechám na čtenáři, ať si udělá obrázek o erudici, celkovém přístupu soudce Skýby a státního zástupce Hořína k věci a o oprávněnosti jejich slov.

Zvláště když Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uvedl: "Nejvyšší soud v naprosté většině přisvědčil argumentům obsaženým v podaném dovolání obviněných. Naproti tomu se nemohl identifikovat s právními závěry prezentovanými státním zástupcem. Nejen soud odvolací, ale před ním ani soud prvního stupně se náležitě nevypořádal s otázkou přiléhavé právní kvalifikace jednání obviněných a v důsledku toho učinil rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku."

Ve druhém kole, spolu se zrušením Skýbova druhého rozsudku, odvolací soud uvedl: "Soud prvního stupně se evidentně neřídil názory Nejvyššího soudu."

Sám Skýba v druhém rozsudku přitom "utřel" státního zástupce Hořína, jehož stanoviska dosud plně podporoval a akceptoval, takto: "Naprosto nelze akceptovat úvahu státního zástupce, že rozhodnutí NS ČR je jakýmsi vodítkem, protože se jedná o právní názor, kterým je soud vázán podle §265s odst. 1 tr. řádu".

Hořín totiž vyjádřil ve své závěrečné řeči, že má být "Nejvyšším soudem vyslovený názor revidován" a že "právní kvalifikace Nejvyššího soudu ČR nemůže obstát". Hořín se tak cítí být povolán k posuzování rozhodnutí NS ČR a k rozhodování o revizi rozhodnutí NS ČR!

K urážkám nás obžalovaných uvedu jen to, že jsme – až do tohoto případu - nikdy nebyli z ničeho obviněni, nikdy jsme tedy nestáli v roli obžalovaných před soudem. Při věkovém rozpětí nás obžalovaných od 43 do 61 let.

K pochopení (či nepochopení) urážek na mou adresu uvádím, že jsem vysokoškolák. Jsem 31 let ženatý. Manželka i oba dospělí synové, všichni vysokoškoláci, pracují v oborech, které vystudovali. Nikdy mne neživil státní rozpočet – ani jako zaměstnance, ani jako sociální případ. Jsem mnohonásobným bezplatným dárcem krve, potenciálním dárcem kostní dřeně zapsaným přes dvacet let v registru dárců.

Těchto pár faktů uvádím (s pocitem lehké trapnosti) jen proto, abych ukázal, od kohože to – podle Skýby – "nelze očekávat resocializaci". Téměř o generaci mladší Skýba (jakou vizitku může on sám předložit?) mne chce resocializovat. Proč? Protože se svými postoji a chováním u soudu obhajuji? Skýba mne už jednou resocializoval – poslal mne do vězení. Tedy spíše desocializoval. A podruhé se o to pokusil.

A co Hořín – státní zástupce, o jehož právnických schopnostech si lze udělat obrázek z výše uvedeného?

Hořín v době, kdy jsme byli pouze obviněnými, a tedy ještě před tím, než dostal spis od policie, se v České televizi o nás vyjadřoval jako o nepochybných příjemcích úplatku. Hořín tak nerespektoval presumpci neviny.

Hořín nepovažuje dosavadní bezúhonnost obžalovaných za polehčující okolnost. Doslova o nás obžalovaných řekl: "Dosavadní formální bezúhonnost jim umožnila získat funkci správce konkursní podstaty a tuto zneužít. Bezúhonnost tak byla nutným předpokladem páchání trestné činnosti." Hořín asi zapomněl, že bezúhonnost je nutným předpokladem i k získání funkce státního zástupce či soudce. Vlastně tak řekl, že on sám, stejně jako soudce, splňuje nutný předpoklad páchání trestné činnosti. Zbývá už jen zneužití funkce. Nedošlo k němu?

Hořín si dovolil říct o mém spoluobžalovaném - advokátovi se zhruba šestkrát delší, bezproblémovou, právní praxí než Hořín - toto: "Obžalovaný svými činy devalvoval důvěryhodnost advokátního i celého právnického stavu."

Postupně se ukazuje, navzdory snaze za každou cenu nás odsoudit, že jsme já a moji společníci žádný trestný čin nespáchali. Naopak se ukazuje (a to jsem, s ohledem na stručnost tohoto textu, neuvedl všechny "skvosty" z dílny Skýby a Hořína), že svým jednáním v našem trestním řízení devalvují důvěryhodnost celého právnického stavu oni sami - státní zástupce OSZ v Liberci Mgr. Petr Hořín a soudce OS v Liberci Mgr. Richard Skýba.

Inspirován panem Doležalem chtěl jsem stručně předvést, jak jsme byli já a moji společníci neskutečným způsobem uráženi a ponižováni soudcem Skýbou a státním zástupcem Hořínem. Státními zaměstnanci, kteří jsou – z rozhodnutí vyšších soudů - sami nedostatečně znalí práva. Kteří jednali neodborně, neprofesionálně, zaujatě.

Domníváte se, že smí soudce a státní zástupce cokoli? Že si mohou pohrávat s obžalovanými jako kočka s myší?

Závěrem si neodpustím malý dovětek.

Není od věci upřesnit, kdo je soudce Okresního soudu v Liberci Mgr. Richard Skýba. Chytrému napověz …

Skýba je ten soudce, který jako jediný v republice v roce 2007 v případu tzv. "fotbalové korupce" neodsoudil obžalované – na rozdíl od ostatních soudů v ČR, které posuzovaly obdobné případy. A Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, Skýbův rozsudek potvrdil. Na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti, projednával tuto věc Nejvyšší soud ČR. Ten vyhověl stížnosti ministra spravedlnosti a rozhodl, že soudy v Liberci porušily zákon ve prospěch obžalovaných. Protože se však státní zástupce nedovolával, rozhodnutí NS ČR bylo jen akademické a na výsledku případu nemohlo nic změnit.

Tentýž Skýba, který tak zoufale hledá škodu, jež v našem případu nevznikla a ani vzniknout nemohla, před asi dvěma týdny zprostil viny obžalované v případu, kdy byly státní instituci fakturovány nedodané věci za čtyři miliony korun. A byly následně zaplaceny. Skýba škodu nenašel. Ochotně uvěřil, že v tomto případu souvisejícím s mistrovstvím světa v lyžování v Liberci v roce 2009 bylo vše OK.

V obou trestních věcech stát zastupoval státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci Mgr. Petr Hořín …

Tož tak. Vítejte v Liberci.

V Liberci dne 18.4.2012



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.