25.4.2024 | Svátek má Marek


JUSTICE: Nejvyšší soud? Žádná trafika

26.4.2010

Byla to pěkná zpráva. Trafika pro ministryni Kovářovou v čele Nejvyššího soudu. Anebo ta vlna zájmu vzedmutá, když chtěl Klaus odvolávat doktorku Brožovou z místa téhož. Mohu jmenovat tisíce výkřiků a vln pozdvižení ve veřejném moři nad posty v justici či „vlivnými“ právníky s údajnými konexemi mafiánského charakteru. Prostě samá pěkná plácnutí do vody pro vnější efekt, hrající si s nízkou popularitou protřelého tvora, právníka.

Nepopírám, že sama o sobě mohou být tvrzení o právnických čachrech založená na pravdě, dokonce jistě často sedí i technický popis. Ale jsou to zprávy skutečné a významné a hlavně smysluplné?

Vezměme případ nejčerstvější. Nevím, zda někdo z novinářů ví, co je to dělat předsedu Nejvyššího soudu. Trafika to není, nekoukáte z okna, co se děje na brněnských ulicích, nelítáte po světě za státní peníze a vaše možnosti ovlivňovat jednotlivá rozhodování, s výjimkou těch, která vám systém automaticky přidělí, jsou na úrovni nuly. Ani to, že váš brácha bude předsedou Nejvyššího soudu, vám není schopno zajistit možnost, že se vyhnete vězení. Tedy z hlediska vlivu trochu nulitní, práce moc, a společenská prestiž taky nula, když vynecháte právnické ghetto a civilizované státy na západ od našich hranic.

Pokud chci měnit osobu na postu soudním, jaký to má smysl? Co zajistí osobě prosazující takovou personální změnu v systému apelací a kasací, kde každou věc může do ruky dostat za sebou průměrně sedm až patnáct soudců, z nichž většinu vybírá počítač?

Zde je třeba podotknout, že boje o místo státního zástupce mají vliv, ten vám zajistí poslání neoblíbeného protivníka do tepláků, to je bohužel princip trestního řízení, v němž má státní zástupce velkou moc. O soudech, advokátech, notářích a exekutorech to ale neplatí.

Posuňme však celou věc do obecnější roviny. V civilním a obchodním soudnictví je prosazování spřátelených právníků na místa soudců zdvořile řečeno úplný nesmysl. Jdeme-li na věc pragmaticky a vidíme-li konkrétní pozici jako odměnu pro právníka, který pro nás něco vykonal, je takový závěr bez hlubšího smyslu. Posty předsedů soudů nemají vliv, který by někdo očekával, nebo dokonce předpokládal. Finanční stránka rozhodně není žádným královským zlatým padákem. Navíc býti předsedou nějakého, byť třeba Nejvyššího soudu rozhodně není poukázkou na teplé místečko v soudní soustavě na mezinárodní úrovni, nebo dokonce v instituci typu Mezinárodního měnového fondu. Poťouchle se zde nabízí srovnání s premiérem Fischerem, který za věrné služby odcestuje na místo viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Také měřeno v rovině selského rozumu nemá obsazení funkce v justiční mašinerii žádné významnější dopady. Jednoduše řečeno, pokud předsedkyní bude třeba Jaroslava Nováková, nevidí běžný občan, proč by jeho rozvod měl být rychlejší nebo pomalejší. Obchodní senáty rozhodně kvůli tomu nezačnou řešit věci žalob o zaplacení pružněji a vykonatelnost práva se nijak nezhorší ani nezlepší. Soudcokracie se prostřednictvím obsazování postů také nevytváří.

Jestli opravdu někdo stojí o to, aby dodal jakékoliv zprávě týkající se změn v personálních obsazeních soudní mašinerie skutečný obsah, musí soudnictví rozumět a soudnictvím se zabývat. V české žurnalistice jsme s výjimkou pokoutního nahrávání výroků soudců do telefonu a naprosté nedůslednosti při zkoumání minulosti konkrétních soudců nedosáhli ničeho. Pokud někdo nepochopí, co jsou základní problémy české justice, proč máme tolik soudců a mizivou výkonnost, proč je v české justici tolik osobních vazeb, pozbývá jakákoliv informace o postojích veřejných činitelů v justici smyslu.

Nebude-li žurnalistika o právu na odpovídající úrovni, je veřejnost svědkem záhadných taškařic. Nedozvíme se, proč se tak děje, jaký smysl to má a co to přináší veřejnosti. Není žádným tajem, že justice je jednou z nejvýznamnějších složek chodu naší společnosti, ale jejímu pochopení jsme vzdáleni na miliony kilometrů.

Až bude příště někdo zas uveřejňovat fantastickou zprávu třeba o odvolání předsedy Krajského soudu v Hradci Králové, měl by taky zodpovědět, jaké důsledky taková zpráva přináší, komu může odvolání předsedy soudu sloužit a co změna na tomto místě znamená. Možná by nebylo od věci také čtenářům sdělit, jaké právní názory odvolaný předseda zastává a jaké má jeho nástupce a jak se taková změna může projevit ve vztahu k účastníkům řízení u dotčeného soudu. Jistě, máme svobodu slova a každý může psát, o čem chce a proč chce. Jenže zpráva bez skutečného obsahu je pak jen vyplňování prázdného místa novinové stránky.

Pojďme hledat odpovědi na smysluplné otázky. Třeba o kandidátech na budoucího ministra spravedlnosti. Co třeba doktorka Kovářová, ta, co nebude předsedkyní Nejvyššího soudu? Co je hlavní právní myšlenka, kterou prosazuje? A děkan Pospíšil? Jaká je jeho odborná erudice? Jak si vede v čele fakulty jako manažer? Marie Benešová? Už jste někdo četl její ucelený názor na občanský zákoník, který dnes platí a svým komunistickým původem otravuje celou společnost?

LN, 23.4.2010

Autor je advokát