Mediální vystoupení bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové bývají zábavná. Co vystoupení, to aspoň jeden malý úlet. Rozkošné bylo např. její dobromyslně upřímné ujišťování redaktora ČT, že před kauzou „katarského prince“ se při předání trestního řízení do ciziny nikdy nepostupovalo způsobem, který použil exministr Němec. Vtipnost její argumentace spočívá v tom, že sdělení je pravdivé: ale k úplnosti mu chybí údaj, že jde o první případ předání do ciziny po obsáhlé novelizaci trestního řádu, kterou se zákonný postup zásadně změnil. Ovšem pravou perlou je rozhovor, který s ní sepsal pro Právo 15.8.2008 Josef Koukal. Je reakcí na rozhovor s exministrem Pavlem Němcem, který uvedli v Lidových novinách Adéla Čabanová a Václav Drchal. Z neznámých důvodů jej zveřejnili 13.8.2008, ačkoli vznikl o pár týdnů dříve. Marie Benešová si zjevně připadala při čtení Němcových úvah jako Alenka v říši divů a považovala za nutné okamžitě odpovědět, aniž by uvážila, že ukvapené jednání obvykle vede do maléru. Ve spěchu zapomněla na to, že různé skutečnosti jsou ověřitelné z veřejných zdrojů, jiné si pamatují další účastníci dění odlišně od jejího podání .

Věci, které uvedl Pavel Němec, při tom nejsou vůbec nové a byly již zveřejněny i jinde. Nové je především to, že se jimi po prvé zabývá sám, a novinkou je také okolnost, že exministr opustil svůj obvyklý postoj pasivního obhajování své úlohy v tzv. kauze „katarského prince“ a ukázal na nejasné prvky úlohy Marie Benešové v ní. Držíme-li se přísně pouze ověřených skutečností, nelze pochybovat o tom, že přezkoumání Němcova postupu Nejvyšším soudem ČR a následné prověřování policií různých podezření proti němu a jeho spolupracovníkům, mimo jiné horlivě šířených právě Marií Benešovou, vede k závěru, že po právní stránce mu není co vytknout. Bílým místem zůstávají důvody, které ho vedly k vyhovění žádosti státu Katar. Dále musí být každému zřejmé, že tři roky štvaní a ostouzení kvůli věci, kterou média (také inspirovaná m.j. Marií Benešovou) proti němu stále znova vytahují, ho musí notně popouzet a unavovat. Nelze se tedy divit, že v návaznosti na novou vlnu rozmazávání kauzy „katarského prince“, která vypukla v souvislosti s řízením na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové, nakonec ztratil trpělivost a upozornil na to, že existují skutečnosti, jež vyvolávají podezření, že její úloha v této věci nebyla tak čistá, jak se veřejnost domnívá.

Chci na tomto místě zcela jednoznačně prohlásit, že ani „tamtamy podsvětí“ ke mně zatím nepřinesly zprávu, že by se Marie Benešová přímo zúčastnila pokoutního vyjednávání se zástupci Kataru o předání „princova“ trestního stíhání do jeho vlasti. A nemám důvod nevěřit její odpovědi na mou otázku, že písemnou žádost o přijetí katarského vyjednavače k oficiálnímu jednání odmítla. Toto sdělení je dalším kamínkem do mozaiky informací o pozadí případu: katarští vyjednavači se po jednání na ministerstvu zahraničí setkali s exministrem Němcem, který jim mohl pouze vysvětlit, že v dané chvíli je rozhodnutí v kompetenci Marie Benešové, jeho čas nastane až po podání obžaloby. Až dosud se nikdo neptal, zda se Katařané o jednání s ní pokusili a jak pochodili. Teď to konečně víme. Je otázka, zda by se Pavel Němec odhodlal vyhovět katarské žádosti, kdyby ji Marie Benešové zamítla v době, kdy rozhodování bylo v její kompetenci. Odpověď na ni už nikdy nedostaneme, stejně jako se nedovíme, zda by Hamad al Thani po propuštění z vazby na kauci podstoupil soudní řízení či zda by raději nechal propadnout rekordní kauci dvaceti milionů korun, kterou hrdě odmítl státní zástupce Kamil Švec.

Je jisté, že úloha Marie Benešové v kauze „katarského prince“ skutečně není tak průhledná, za jakou ji sama vydává.

Exministr Němec ve zmíněném rozhovoru upozornil na skutečnost, že o bývalou nejvyšší státní zástupkyni se po sesazení z funkce dobře postarali lidé, z nichž někteří patrně pracovali na vyproštění „prince“ z moci našich orgánů činných v trestním řízení, jiní mohli mít v dané oblasti obchodní zájmy. Obávám se, Marie Benešová se s jeho úvahami nevyrovnala právě šťastným způsobem. Nemůže zapřít, že jejím prvním působištěm po odchodu z NSZ byla kancelář Císař, Češka, Smutný a spol. Vyvrací sice Němcovo tvrzení, že tato kancelář měla cokoli společného s kauzou „katarského prince“, ale neuvědomuje si, že ČT zaznamenala a odvysílala záznam o návštěvě vysokého představitele Kataru na ministerstvu zahraničí, jehož doprovázel advokát Pavel Smutný.

Tvrdí dále, že představitel kanceláře si pouze přišel sednout jako veřejnost na „nějaké soudní jednání“. Buď to neví, nebo se jen tak tváří, že se jedná opět o Pavla Smutného, který k soudu ve vší počeestnosti doprovázel katarského konzula. Pravdivě uvádí, že „prince“ v trestním řízení nezastupovala kancelář Císař, Češka, Smutný a spol. Jeho první obhájkyní byla Anna Větrovská, po ní věc převzal Josef Lžičař, souběžně s nimi působil ještě Umar Switat. Jenže úsilí o „princovo“ vyproštění zjevně nespočívalo pouze v řádném vedení obhajoby. Podle dobře informovaného důvěryhodného zdroje, jenž si nepřeje být jmenován, kancelář Císař, Češka, Smutný a spol. se čirou náhodou starala také o věci klanu Komárků, ovládajících Moravské naftové doly a další společnosti. Na základě této skutečnosti vznikly spekulace, že na půdě této advokátní kanceláře se mohli setkat katarští vyjednavači s představiteli Komárkových firem a nalézt zde společnou řeč.

V této souvislosti je pak přímo zábavné tvrzení Marie Benešové, že nemá kancelář v budově jedné z firem, patřících do této kapitálové skupiny. K tomu doslova uvádí: „To naprosto není pravda. Pan Němec má špatné informace. Já spolupracuji, a to víceméně jen ad hoc, s kanceláří doktora Petra Hály, která sídlí v té budově. S touto kanceláří spolupracuji výhradně na úseku trestním.“ Nechci tvrdit, že to není pravda, ale musím se ptát, proč tedy má paní magistra v seznamu advokátů České advokátní komory uvedenu pobočku na adrese Praha 10, Vinohradská třída 1511/230, kde sice skutečně má sídlo advokát Petr Hála, její obhájce z řízení na ochranu osobnosti, ale současně také firmy vlastněné klanem Komárků: AFH Finanční a.s., KKCG a.s. a Europgas a.s. Nahlédnutím do výpisu z obchodního rejstříku poslední z nich zjistíme, že mezi členy představenstva se vyskytuje jakási Mgr. Marie Benešová z Kladna…

Chování Marie Benešové k exministrovi Němcovi a jeho spolupracovníkům po vydání jeho rozhodnutí o předání trestního stíhání „prince“ do Kataru bylo při nejmenším nestandardní. Tehdejší nejvyšší státní zástupkyně přímo běsnila z televizní obrazovky a chlubila se tím, že nechala ministrovo počínání prověřit policií. A Němcovo „provinění“ jí dosud nedává spát.

Myslím, že v dějinách evropských skandálů není znám jiný případ vyslání policie nejvyšším státním zástupcem na nadřízeného ministra. Na místě je otázka po příčině jejího hněvu, když exministr nezasáhl do její pravomoci. Ta nezřízená zloba ale skutečně nejde dohromady s tím, že si Marie Benešová po propuštění ze státních služeb našla útočiště v advokátní kanceláři, která se nějakým způsobem starala o „princovy“záležitosti, a po ní zapadla do pražské residence Komárků a do jedné z jejích společností. Úvaha, že Katařané možná vedli své úsilí o vyproštění „prince“ dvěma cestami, z nichž na jedné hrálo nějakou roli pozdější útočiště Marie Benešové, nezní úplně fantasticky.

Je to ale jen spekulace a hlavně jsem nezachytil ani pověst o aktivní účasti bývalé nejvyšší státní zástupkyně na jejich snažení. Přesto spekulace o jejím možném nepřímém a skrytém propojení s katarskými vyjednavači zní možná pravděpodobněji než domněnka, že exministr Němec směnil svobodu pro „prince“ za svatbu v Dubaji.

člen spolku Šalamoun