Kdo by měl podle vás pracovat jako soudce odvolacího soudu? Pokud má odhalit případné chyby prvostupňového soudce, asi by měl být odborně ještě zdatnější, je to tak?

Teoreticky by to tak mělo být. Jak to vypadá v praxi, prozradí nečekaně otevřená sonda do zákulisí české justice: rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2012. Kárně obviněná soudkyně, které byly kladeny za vinu opakované závažné průtahy ve vyřizování případů, uvedla toto (č.l. 74, 3. odstavec): "JUDr. Horký [místopředseda Městského soudu v Praze] je vůči ní zaujatý, neustále kontroluje její práci a podává na ni kárné návrhy, kdežto průtahy u jiných soudců řeší domluvou, nebo jejich převedením z agendy I. stupně do odvolací agendy."

Dalo by se to pokládat za pouhé tvrzení jedné strany, navíc strany s máslem na hlavně, jenže sám předseda Mětského soudu v Praze to v řízení před kárným senátem potvrdil (č.l. 77, 1. odstavec): "Takto se snažil JUDr. Horký řešit situaci i s kárně obviněnou soudkyní [...]." Máme tedy přímo z oficiálního zdroje potvrzení, zda přeložení k druhoinstančnímu soudu má nějakou souvislost s kvalitou daného soudce.

Musíme bohužel dodat, že nejde o informaci nikterak překvapivou. O tom, že odvolací senáty jsou občas odkladištěm pro neschopné, protože tam údajně napáchají méně škody, se šušká celá léta. Znalci poměrů v české justici vědí, že podobná šeptanda koluje odjakživa také o senátech opatrovnických. Ale dosud šlo vždy jen o neověřenou šuškandu, kterou šlo kdykoli popřít. Až dodnes. Teď si to může každý přečíst na stránkách Nejvyššího správního soudu.

Pokud jde o agendu opatrovnickou (tj. svěřování dětí do péče), i tam se to už bude popírat hůře po tom, co jeden takový případ "přeložení za odměnu" prošel koncem loňského roku oficiální databází judikátů. Když byla zjištěna pochybení soudce kárného úseku, kam byl odeslán páchat menší zlo? Na opatrovnický úsek (č.l. 99, bod 7 kárného rozhodnutí sp. zn. 16 Kss 5/2012).

Když se spolek K213 ptal předsedkyně soudu, zdali má onen soudce nějakou kvalifikaci pro věci opatrovnické a zda například prošel vzděláváním v oblasti dětské psychologie, když už byl přeřazen na opatrovnické věci, případně proč skončil právě tam, paní předsedkyně soudu mu odpověděla, že jim nic neřekne. Takže si udělejte závěr sami, jak je to asi s jeho kvalifikací.

Zkuste se s tímto vědomím odvolávat ve složité kauze nebo se rozvádět a hádat o děti ...

Každý správný článek by měl končit optimistickým závěrem, ale právě teď mne žádný nenapadá. Když budou prostí občané protestovat, ihned se strhne pokřik soudců, že oni jsou NEZÁVISLÍ soudci, takže po nich nikdo nemůže chtít, aby rozuměli tomu, co soudí, nebo aby solidárně neuklízeli své méně schopné kolegy rozhodovat o vašich dětech, protože to je z pohledu soudních funkcionářů menší zlo. To by bylo porušení soudcovské NEZÁVISLOSTI. Alespoň toho pojetí nezávislosti, jaké se bohužel uchytilo v Čechách.

Ale jeden částečně pozitivní bod na celé věci přeci jen je. Když chtěli onu soudkyni pro velké úspěchy na první instanci přeložit na odvolačku, dopadlo to takto: "[...] avšak ani jeden odvolací senát nebyl ochoten ji za svého člena přijmout" (č.l. 77, 1. odstavec). Zřejmě její kvality přesahovaly i běžné zvyklosti u Městského soudu v Praze. Takže ji budete nadále potkávat "pouze" na první instanci.