28.3.2024 | Svátek má Soňa


JUSTICE: Každé šetření má svou mez

29.9.2010

Původně jsem se chtěl soudců v otázce jejich platů výlučně zastat. Jenže když jsem si dnes zavolal na obvodní soud, zjistil jsem, že i tam zuří stávka. Jak je možné, že úředníci nefungují a nefunguje soud v pracovní den? To už jsme opravdu na úrovni banánové republiky?

Za těchto okolností je i pro mě oprávněné ptát se, jak je možné, že zrovna soudci vždy uspějí u Ústavního soudu se svou stížností proti snížení svých platů? Odpověď však nehledejme v naštvání ostatních, kteří si musí trochu utáhnout opasky v nepatrném desetiprocentním šetření. Problém soudcovských platů spočívá v tom, že politická moc záměrně a dlouhodobě udržuje stav, kdy platy soudců jsou odvislé od jednoduchého škrtu pera. Pokud by platil zákon, který by učinil platy soudců přímo závislé třeba na vývoji ekonomiky a ne na průměrném platu úředníků, bylo by vše v pořádku. Plat soudce se odvíjí od platové základny, která činí trojnásobek průměrného platu v nepodnikatelské sféře v předminulém roce, přičemž se do něj promítá délka praxe a soudní stupeň, kde konkrétní soudce soudí. Jenže soudcovské platy se už delší dobu nijak nezdvihají, naopak se je politici snaží stále snižovat.

Soudcův plat má podle standardů v západní demokracii sloužit k zabezpečení jejich hmotné úrovně tak, aby byl soudce co nejméně ovlivnitelný. Průměrný plat soudce je nějakých 59 tisíc čistého (minimální mzda soudce začíná na zhruba 42 tisících čistého - okresní soud do pěti let praxe a maximem je cca 88 tisíc - soudce Nejvyššího soudu s 30 lety praxe). Je tak otázkou, zda jde o mzdu hodnou jejich poslání a zda systémová zrůdnost s jejich platy není spíše politickou vějičkou.

Připusťme výklad, že politici řeknou, snížíme si platy. Vědí, co se stane s těmi soudcovskými a pak už jen přiživí ohýnek nenávisti vůči soudcům. Na druhou stranu, kladu si otázku, co soudcovské elity udělaly pro to, aby dokázaly, že jsou schopné solidarity s ostatními? Tím, že bez povšimnutí nechávají stávku svých kanceláří a tak de facto souhlasí s paralizací soudu administrativou, také říkají své.

Na stejné lodi snižování výdajů jsou se soudci i advokáti. Těm má ministerstvo spravedlnosti snížit jejich tarif o dalších 20 %. Záměrně uvádím dalších. Platba, kterou stát za služby advokátů platí, byla již jednou snížena jako reakce na povodně v roce 2002 s tím, že jde o přechodné opatření. Od té doby žádná valorizace podle inflace, na rozdíl třeba od plateb lékařům od pojišťovny, nebyla. Naopak tarif zůstal snížený, napříč všemi profesemi, všemi státními zaměstnanci a obecně osobami, které si stát pro svoje služby určuje. Tento ostudný stav, kdy se příspěvek na povodně v roce 2002 stal příspěvkem na dobu neurčitou, je následován dalším snížením.

Šetřit se musí, to chápu. Jenže každé šetření má svou mez. V případě odměny advokátů dochází k tomu, že okolo 80 % jejich práce se pohybuje, přepočteno na 1 hodinu mzdy, okolo 140 korun. Advokát totiž z tzv. odměny platí (není to totiž jeho mzda, jak se mnoho lidí doma domnívá) sekretářku, kancelář, i papír a tužku, který používá pro svou práci. Při restrikci ostatních výdělkových aktivit, kterou fakticky mají, nastává situace, v níž je právní pomoc garantovaná cestou advokátů fakticky ohrožená, protože nikdo z advokátů ji nebude chtít vykonávat. Nejde o to, že by nechtěl, ale jde o to, že ekonomicky nemůže. Nastává tedy stav, kdy cestou původně odůvodněné ekonomické restrikce dochází k zásahům do základního práva na právní pomoc. Advokáti nechtějí mnoho, stačí jim dostávat alespoň rozumnou odměnu a ne almužnu. Upozorňuji, že advokáti netouží být státem placeni a nebojují svými nářky jen o výši mzdy. Advokáti si nevymysleli, že musí pro stát pracovat jako opatrovníci či obhájci ex-offo.

Pokud politická reprezentace není ochotná ve vztahu k soudcům ani advokátům přijmout ústavně konformní a ekonomicky akceptovatelné principy odměňování, dříve nebo později vyústí situace v to, že dojde k narušení principů právního státu a potlačení soudní moci.

Na první pohled se nestane nic hrozného. Soudy nějak budou soudit dále a advokáti prostě budou dělat jen kauzy, které je uživí. Že se nedostane na potřebné žadatele o právní pomoc, že soudci budou spíše právníci průměrní než špičkoví, naši společnost neohrožuje vůbec nijak. Tedy pokud nemáme zájem na právním státě.

Potrefená husa nejvíce kejhá, můj postoj může vypadat jako argumentace stylem jistě šetřeme, ale hlavně u jiných. Nikoliv. Šetřeme, ale tak, jak to odpovídá požadavkům právního státu. A částka, kterou chceme ušetřit na právnících, má zpravidla hodnotu 800 metrů dálnice nebo 10korunového příplatku, tzv. potřebný sociálním skupinám.

Opravdu by nestálo za to změnit zákony o odměnách a učinit je odvislými od konstantních ekonomických veličin jako v celé civilizované Evropě? Pak by se nemuselo halasně bouřit nad šetřením, které by se dělo automaticky podle potřeb ekonomiky. Jenže automaticky by se taky přidávalo, když se zemi daří, a to by asi lidská závist v naší zemi neunesla.

LN, 27.10.2010

Autor je advokát