Neměli bychom přehlédnout, že do našich životů a do české politiky v horkém létě roku 2017 opět radikálně vstoupil brněnský Ústavní soud, tato exkluzivní, jmenovaná, nikoli volená entita, jejíž vznik a pravomoci jsou důsledkem lidskoprávní revoluce po II. světové válce. Učinil tak prostřednictvím svého, celou minulost lidského rodu popírajícího, rozhodnutí, které přiznalo rodičovství dítěte dvěma otcům. Nikoli náhodou šlo o import „kalifornské“ a „dánské“ legislativy.

Není to poprvé, kdy náš Ústavní soud nadřadil své rozhodnutí nad postoji českého parlamentu, tohoto – v systému nepřímé demokracie – výlučného reprezentanta lidu naší země. To dlouhodobě kritizujeme a všímáme si toho i v tomto nejnovějším vydání naší speciální publikace Newsletter Plus.

Ústavní soud se rozhodl zasáhnout do českého rodinného práva, přestože na tak závažná společenská témata, jako je rodina, má a musí proběhnout zásadní veřejná debata, která se pak má promítnout do většinového rozhodnutí parlamentu.

Dlouhodobě se prosazující tendence (nikoli jen u nás) nahrazovat prostřednictvím judikátů Ústavního soudu proceduru parlamentní demokracie jsou nepřijatelné. Projevují se jen v systému post-demokracie, která se na Západě tak rychle šíří. V demokratickém systému musí dominovat postoje volených zákonodárců, nikoli aktivismus na nikom nezávislých soudců.

Často se v Čechách v poslední době v souvislosti s podzimními parlamentními volbami mluví o možném ohrožení demokracie, vyhraje-li ta či ona strana. Jsme přesvědčeni, že takové ohrožení nehrozí. Demokracie je ohrožena už dávno a podstatně více téměř bezbřehou a pomýlenou nezávislostí soudců. Proto máme takové porozumění pro pokusy dnešní polské vlády tuto nezávislost omezit.

Publikováno v Newsletteru Plus, srpen 2017