I tak lze metaforicky nazvat úkol, který čeká na nového nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který vstoupil do úřadu z jiného kulturního prostředí. Pracoval sedm let v Eurojustu v holandském Haagu, a proto asi taky jeho první kroky vzbuzují respekt. Je evidentní, že chce od samého počátku ukázat, že pod jeho vedením bude tento úřad fungovat jinak: nezávisle.

Veřejně prohlašuje, že se s politiky nebude vůbec stýkat, jen nad věcnými problémy týkající se obecně státního zastupitelství, a ne jednotlivých případů. Vyměnil všechny staré náměstky, vrátil do funkce vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvána, který se choval statečně v kauze místopředsedy Jiřího Čunka, a Milena Hojovcová, předchůdkyně Ivo Ištvána, která zřejmě byla ochotná pracovat na politickou objednávku, na svou funkci sama rezignovala. Za svého náměstka si zvolil Igora Stříže, který kvůli šikaně Ištvána opustil na protest místo náměstka na státním zastupitelství v Olomouci. Dal tedy jasně najevo, že statečnost a samostatnost se pod jeho vedením bude vyplácet, jak to zřejmě zažil v protestantském Holandsku, kde nezávislá stolice soudce má starou tradici.

V tomto případě se ale zachoval nečekaně odvážně i ministr Jiří Pospíšil, který se podřídil rozhodnutí Městského soudu, ke kterému se pan Ištván odvolal, když ho před třemi roky právě tento ministr odvolal s poněkud gumovým odůvodněním, že nezabránil únikům informací v kauze bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka. Jak ale později ukázal soud, Ištván u něj uvedl, že v souvislosti s Čunkovým vyšetřováním upozorňoval pana Pospíšila na to, že chování nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a místopředsedy nejvyššího soudu Pavla Kučery nese náznak kárného řízení. Podobně u soudu hovořil i státní zástupce Stříž.

Tím de facto potvrdili to, co stálo v rozsudku Vojtěcha Cepla mladšího, i správnost jednání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové v případě pana Kučery. Soudce Cepl kvalifikoval odvolání Ištvána jako případ profesní šikany.

Skoro současně zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti kompletní seznam soudců a žalobců, kteří byli k 17. listopadu 1989 členy komunistické strany. Jejich počet je – i přes dílčí nesrovnalosti, za které se musí omlouvat – vysoký. Každý pátý dnes sloužící soudce byl ve straně. Celkem jich je na seznamu 618 a z toho je 359 žalobců, což je třetina. Krok je to důležitý hlavně proto, a o tom se nehovoří, že tito soudci už nemohou být vydíratelní, protože jejich minulost je veřejnosti známá. Za pozornost stojí jedna skutečnost, a sice že celé vedení Vrchního soudu v Praze a třetina soudců u Vrchního soudu v Olomouci má komunistickou minulost, protože právě řada rozsudků těchto soudů vzbuzovala v minulosti pozornost u odborníků. Je přece obecně známo, že kdo má máslo na hlavě, je vždy poslušnější a ochotnější poslouchat i příkazy, které nejsou v souladu s právním státem.

Systém, který chce za podpory ministra Pospíšila pan Zeman na Nejvyšším státním zastupitelství zavést, se zdá být naprosto správný. Deníku Právo pan Zeman řekl: „Důraz v práci chci klást na to, aby dozorový státní zástupce byl odpovědný za kauzu, což v současnosti je. Ale aby to nebylo rozmělňováno nějakými dalšími pokyny a vlivy. Chci v tomto smyslu nastavit zcela jasně možnost vnitřního i vnějšího dohledu.“ Podle Pavla Zemana by dohledový státní zástupce neměl nikdy dávat negativní pokyny, tedy zakazovat na případu pracovat a zametat případ pod koberec. Dohled by měl být pouze metodický a zároveň, pan Zeman dodává: „Musí být naprosto jasný, aby bylo zřejmé, co je pokyn a co je názor dohledového orgánu.“

Nový nejvyšší státní zástupce chce rovněž zřídit speciální útvar pro potírání korupce, testy spolehlivosti a omezení mandátu u vyšších složek na sedm až devět let bez možnosti opakování, aby nepřevážila snaha kandidátů se zalíbit.

Že si muž s takovýmito názory zařídí pořádek na Nejvyšším státním zastupitelství, si lze docela dobře představit a musíme mu držet palce. Problém, či zmíněná past na nového šéfa, ale může být nastražena na nižších patrech státního zastupitelství, kam se z Brna těžko dohlédne a kde jsou místní vazby silnější než vazby na centrálu. A to zvlášť za situace, kdy kampaně politických stran jsou čím dál tím dražší a jejich řádné financování není vyřešeno.

Proto tlaky na to, aby byly státní zakázky předražovány a z nich se financovaly politické strany, těžko zmizí a s tím vždy souvisí i politické tlaky na státní zástupce, aby od takových kauz daly ruce pryč. Vyšetřovat se začíná většinou se značným zpožděním, když dotyčný ztratí politické krytí, jak naznačují v posledních dnech případy, jako je agentura Prahy 5 pana Jančíka či případ Mostecké uhelné a bývalého premiéra Grosse. Obě podezření jsou stará více než pět let.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6