Nepředpokládám, že zprávy o sporech mezi Českou republikou a firmou Diag Human stojí v popředí zájmu veřejnosti, i když v nich jde o dalších několik miliard z kapes daňových poplatníků. Už jsme si zvykli, že stát čas od času prohraje nějakou arbitráž a z daní zaplatí škodu, kterou někdy přivodila chamtivost, jindy šlendrián ve státní správě a příště způsob, jakým si v arbitrážním řízení vedli astronomicky draze zaplacení právníci. Přesto bych rád upoutal pozornost právě na zprávy o výše zmíněné arbitráži, protože vytáhly na světlo nový, v jiných řízeních tohoto druhu neznámý prvek: ztrátu skromnosti a soudnosti vysokého ústavního činitele, popř. neúctu k právu ve smyslu známého rčení „quod licet Iovi, non licet bovi“. Mám na mysli mediální zprávy o předpokládaném nahrazení prezidenta Hospodářské komory ČR Petra Kužela v čele trojice rozhodců veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem.

Veřejný ochránce práv má vysoké postavení v pyramidě ústavních činitelů. O jeho významu svědčí i skutečnost, že jej volí Poslanecká sněmovna, a to ze čtyř kandidátů, z nichž dva jmenuje prezident republiky, dva Senát. Předpokládá se, že držitel úřadu má dostatečné pracovní vytížení, odpovídající pečlivosti výběru kandidátů a prestižnímu způsobu dosažení funkce. Představa, že ve skutečnosti je úřad ochránce práv „trafikou“, která dovolí jeho držiteli věnovat se úplně jiné, pracovně velmi náročné činnosti, je poněkud děsivá. A navozuje také otázku: jak velká je neúcta Otakara Motejla k navrhovateli a k Poslanecké sněmovně, že jim souhlasem s přijetím další náročné funkce dává najevo, že ho darovaná „trafika“ nestačí naplno vytížit. Otázka je znepokojivá proto, že Otakar Motejl si zvolení na druhé funkční období poctivě vybojoval vynaložením velkého úsilí, jehož součástí byla i „výprava za hlasy“ do klubu komunistických poslanců, kam jeho konkurent John Bok odmítl jít. Zřejmě tedy o zvolení hodně stál, ale dnes dává najevo, že ho výkon vysokého úřadu zase až tak moc nezajímá.

Podivné je, že zkušeného právníka nezastavilo ani ustanovení §3 zák. č.349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv, které zakazuje souběh výkonu úřadu veřejného ochránce práv s jinými náročnými funkcemi, zvláště s výdělečnými, zejména pokud by jejich výkon byl na újmu naplnění povinností veřejného ochránce práv a jeho důstojnosti. Ke všemu funkce arbitra je výdělečně činná, tedy pro přijetí veřejným ochráncem práv nepřípustná a tuto povahu z právního hlediska si zachovává i tehdy, když její držitel odměnu nepřijme nebo převede na nějaký ušlechtilý účel.

Z mediálních zpráv je také zřejmé, že Otakar Motejl přistoupil na kandidaturu na postavení třetího arbitra, aniž by měl reálnou představu o rozsahu agendy, kterou bude muset zvládnout. A to už je přímo zarážející a zkušenému právníkovi by se to ani v pokročilém věku přihodit nemělo, i když si myslí, že si smí dovolit úplně cokoli, co by nikoho dalšího nenapadlo.