Vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenka Bradáčová Ph.D. prohlásila, že dozorový státní zástupce nepostupuje v kauze Čapí hnízdo dostatečně důrazně. Co to znamená?

Zatím jsem se nesetkal s nikým ani v okruhu svých přátel, ani mezi klienty, ani v hospodě, kdo by věřil tomu, že premiér ČR Andrej Babiš stane před soudem. Tvrdit to znamená vystavit si dobrovolně diagnozu 307, jak se jmenovala jedna hudební skupina. Na druhou stranu, snad jediná vrchní státní zástupkyně nevěří tomu, co mají prezident a jeho premiér za jisté – v ČR je možné objednat si trestní stíhání. Je ale možné objednat si sepsání obžaloby a soudní řízení?

V logice trestního řízení je, že při zahájení trestního řízení dojde ke vznesení obvinění pro podezření ze spáchání trestného činu a pokud nedojde k jeho zastavení, musí dosavadní trestní řízení končit návrhem na podání obžaloby a jejímu předání soudu. Tomu však nikdo nevěří, snad jen Lenka Bradáčová a Milan Hulík. Obžalovaný, nikoli jen obviněný Andrej Babiš a obžalovaní členové jeho rodiny jsou pro naprostou většinu jeho spoluobčanů asi tak reálnou představou jako přistání prvního českého kosmonauta na Marsu. Rozhodně se nevyplatí to tvrdit, aby se člověk nevystavil posměchu.

Je to poněkud absurdní situace – stoupenci právního státu jsou za blázny, obviněný za neprůstřelného hrdinu, možná ještě většího než pravomocným rozsudkem odsouzený dvojnásobný vrah Kajínek. „Však ´vona´ ho už dlouho stíhat nebude,“ slyšel jsem od jednoho pivního znalce práva s podtextem temné výhrůžky vůči vrchní státní zástupkyni Bradáčové. Nevěří-li nikdo, že Andrej Babiš stane před soudem, pak představa Andreje Babiše odsouzeného patří do kategorie science fiction. A vidina jeho nástupu do trestu ve věznici Pankrác, nastávajícího vězně obklopeného televizními štáby, je již naprosto nepředstavitelná.

To samozřejmě implikuje přesvědčení, že Andrej Babiš je člověk nevinně pronásledovaný mafií trestních orgánů, které se mu snaží zabránit v heroickém boji s korupční a zlodějskou mafií. „A vy si to dovedete představit,“ zeptal se mě v hospodě jeden z mých oponentů a když jsem mu přitakal, tak jsem uslyšel poznámku od jeho kolegy: „Takhle blbého advokáta bych nechtěl.“

Ještě nikdy jsem si nepřipadal tak dehonestovaný jako v těchto diskusích. Zbyl mi jen jeden chabý argument. „Proč není možné, aby stál před soudem, když sám tvrdí spolu s prezidentem, že v ČR je možné si objednat trestní stíhání. Pak přece se může objednat i odsouzení, ne?“ Tato logika mé protivníky sice zaskočila, ale jen na chvíli. „Nemůže být odsouzen, protože je premiér a dosud nejlepší, kterého jsme měli,“ zazněl pádný argument. „Ale u soudu rozhodují důkazy,“ oponoval jsem chabě, „a dosud ani obviněný Babiš je nedokázal zpochybnit.“ „Úplnej blb,“ řekl na moji adresu jeden ze stoupenců principu nestíhatelnosti premiéra, „von neví, že premiéra není možno soudit.“ Je zajímavé, že o vině nebo nevině se vůbec nemluvilo – jen o principu…. Chyběl jen argument teologický – jak chcete soudit Boha? Naštěstí již také nedošlo na argumenty filosofické, na Nietscheho a jeho Zarathustru, který přichází lidem sdělit, že Bůh zemřel, a ptát se jich, jak budou nyní žít bez něj.

K diskusi mi chyběl jen rozhovor s vrchní státní zástupkyní JUDr. Lenkou Bradáčovou, Ph.D. otištěný ve čtvrtek 20.12.2018 v LN, Co jsem se v něm dočetl? „Dozorující státní zástupce Čapí kauzy by měl být přísnější“ …“musí být důraznější a zajistit co nejrychlejší ukončení vyšetřování“… „státní zástupce nepřistupoval k policejnímu orgánu dostatečně důrazně a efektivně“… „bylo přijato opatření k nápravě“… „pobyt Babišova syna na Krymu a ve Švýcarsku vyšetřování neprodlužoval“ a nakonec jsem si přečetl větu, pro kterou existuje označení „contradictio in adjecto“ – „pro úplnost musím poznamenat, že délka řízení nebyla primárně ovlivněna procesní situací ve vztahu k jedné z osob, která se zdržuje mimo území republiky. Postup vůči ní nebyl důsledný, avšak ukončení věci nebylo na její součinnosti závislé.“ Krásná věta. Jak z učebnice logiky.

Bože, kde a kolikrát už jsem tyto výrazy slyšel? „Měl být“, „musí být“, „musí zajistit“, „bylo přijato opatření“, „pobyt syna v cizině vyšetřování neprodlužoval“. Jak by mohl? Nemůže být sice vyslechnut, musí se počkat, až se najde, ale to samozřejmě vyšetřování neprodlužuje. Ach jo, kolik mých klientů bylo vzato do vazby jenom proto, že nebyli hned k dispozici vyšetřovateli, který je chtěl vyslechnout. Na slova „bylo přijato opatření“ jsem obzvláště alergický. Dokonce již z minulého režimu. Ten přijímal opatření až do svého konce. U tohoto všeuspokojujícího výrazu se nikdy nic o konkrétním opatření nedozvíte. „Opatření“ slouží k tomu, aby opatřilo klid a vyloučilo další dotazy. Předpokládám, že oním opatřením mohl být pokyn, aby jednal jako státní zástupce. To asi předtím nevěděl.

Ještě jsem jako obhájce nezažil, aby státní zástupce, řečeno obrazně, ženoucí se jako ohař po stopě obviněného, jehož profesní ctí je dostat obviněného před soud a do vězení, musel být vyzýván k větší přísnosti, k většímu důrazu, k rychlému ukončení kauzy a k větší efektivitě. Proto si myslím, že jediným vysvětlením liknavosti státního zástupce musí být jeho obava, že by třeba již nemusel být státním zástupcem.