„A já to řeknu! Císař pán je…“ Ba ne, neřeknu. Císař pán je v tom tentokrát nevinně.

K tomu přemýšlení jak něco říci mne donutil Nález Ústavního soudu (viz II 3212/18) senátu ÚS složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Golden Gastro Service. Kde se praví: „Ve věci Rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 2 As 43/2018-27, byla porušena svoboda projevu stěžovatele zaručená v čl. 17 odst. 1, 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se proto ruší.“

Jak je čtenářům možná známo, jde o to, že kdosi z firmy Golden Gastro Service podmínil před několika roky ubytování státních příslušníků Ruské federace ve svém hotelu podpisem prohlášení dotyčných s tím, že nesouhlasí s okupací Krymu Ruskem. Za což byl pokutován Českou obchodní inspekcí. Po běžném úředních ping-pongu žaloba – odvolání a tak dále, rozhodl Ústavní soud, že prý má dotyčná firma, tedy její vedení, právo takto vyjádřit svůj politický a občanský názor. A že pokud Rusové nepodepíší hanopis na svůj stát, nemusí je ubytovat. Pitomost tohoto rozhodnutí nenarušuje ani to, že jeden ze soudců Ludvík David vyjádřil jiný názor. Ale podepsal to. Nevím, jak to funguje na Ústavním soudě, ale já jako obyčejný občan, ale ani jako kdysi úředník bych to prostě nepodepsal.

Mám, a mnoho našinců má dodnes, příliš mnoho osobních zkušeností z doby, kdy byli lidé nuceni podepisovat různá „prohlášení“, souhlasy či nesouhlasy podle politické objednávky. Od manifestačního slibu věrnosti Říši, inscenovaného nacisty a kolaboranty v Národním divadle 24. června 1942 (za nepodepsání hrozila smrt celé rodině), přes hromadné podpisy „dělníků“ žádajících v „procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ tresty smrti (v té době bylo v komunistických lágrech cca 150 000 vězňů a za „nepodpis“ hrozilo uvěznění), až po Antichartu v roce 1977 (kdy hrozilo jen to, že dotyčného vyhodí z práce a znemožní jeho dětem studovat). Domnívám se tedy, že jakékoliv vynucování podpisu pod jakýmkoliv politickým prohlášením je nejen nechutné, ale i nemorální. A ukázkou osobnosti dotyčného, který to vyžaduje. Proto je podle mne toto „Usnesení ÚS“ mimořádně odporné. Předpokládám, že budete se mnou souhlasit.

Pro právní a další informace si přečtěte odbornější článek Jana Schneidera v České pozici Jak se z Ústavního soudu stalo Divadlo Spejbla a Hurvínka.

Tento politický hnus, ten výplod „politické korektnosti“ zvaný Nález Ústavního soudu je ukázkou naprostého selhání skutečné funkce Ústavního soudu. A podlehnutí momentální politické módě takzvaného „liberalismu“. Ve skutečnosti je výplodem totalitního myšlení a porušením nejen Ústavy jako takové, ale i Všeobecné deklarace lidských práv. A ukázkou mimořádného „mimoňství“ obou hlavních aktérů. Předseda senátu Vojtěch Šimíček (soudce zpravodaj) je podle mne dostatečně poučený z dob naší normalizace. Začal studovat na právnické fakultě MU Brno ještě za totáče, takže ví, jak musel „soudruhovat“, aby jej přijali. A jistě je obeznámený s realitou Ruska, takže mohl poučit mladší kolegyni Kateřinu Šimáčkovou, jak by asi dopadli občané Ruské federace, kdyby něco takového podepsali. Jako že by to 99 % Rusů nikdy nepodepsalo, už z důvodu národní hrdosti.

Kdo má zájem si přečíst politický blábol vydávaný za zdůvodnění Nálezu, nalezne jej zde (715 KB, PDF).

Nálezy Ústavního soudu jsou pro justici v ČR závazné. Zmiňované rozhodnutí může mít vliv nejen na občany ČR, ale i na občany prakticky všech států světa, kteří se ocitnou na území ČR. Lze tak očekávat nadšenou inspiraci pro mnohé české „pokrokáře“, ale i „reciproční“ reakci v zahraničí.

No, ať se dotyční soudci Ústavního soudu třeba cítí dotčeni, ale já jako člověk zkušený v mnoha přechodech různých hranic si dovedu představit jako reakci na tento Nález ÚS tyto reakce jiných států:

- Hranice Srbska: Na benzinové pumpě visí cedule: Občané České republiky, kteří si zde chtějí natankovat pohonné hmoty, ať se dostaví do kanceláře. Zde podepíší prohlášení, že odsuzují uznání Kosova jako samostatného státu, a písemně se omluví všem Srbům za tzv. “humanitární bombardování“ ve dnech 24. března 1999 až 10. června 1999. Pokud dotyčný nepodepíšete, (hypotetický) Svaz majitelů čerpacích stanic Srbské republiky jim neumožní pohonné hmoty načerpat. Což není nezákonné. Podle vyjádření vašeho Ústavního soudu si je můžete načerpat jinde.

- Na hranici některého bavorského města bude vyvěšena vyhláška: „Občané České republiky a Slovenské republiky mají povolen vstup na toto území, jen pokud písemně prohlásí, že souhlasí s právním názorem Spolkové republiky Německo a Svobodného státu Bavorsko, že Mnichovská dohoda je platným právním dokumentem plně platným od podpisu ze dne 29. 9. 1938, pouze není dnes vymáhána. Také podle právního řádu Bavorska bylo vyhnání sudetských Němců nezákonné a mělo znaky genocidy. Bez podpisu této listiny je vstup občanům ČR a SR na uvedené území zakázán. Podle nálezu vašeho ÚS můžete jet jinam a jinudy. A my máme právo pro svůj politický názor vyžadovat váš souhlas.

- Praha: „Po příletu letadla z Číny bude cestujícím občanům ČLR sděleno, že jim bude vydána bagáž, teprve až písemně odsoudí komunistickou okupaci Tibetu z roku 1950, o níž je obyvatelstvo ČR pevně rozhodnuto, že je nezákonná. Pokud nepodepíší, nedostanou zavazadla a nikdo je v ČR neobslouží.“ To je obzvláště zajímavá možnost, co?!

Je možno si představit na slovinsko-italské hranci vyžadování podpisů všech občanů států bývalé Jugoslávie s tím, že odsuzují Pařížskou mírovou smlouvu z roku 1947, kdy část Istrie připadla Jugoslávii. Turci a Řekové by mohli zapojit cizince do podpisových akcí v otázce Kypru. V Jižním Tyrolsku a Benátsku by mohli chtít po Češích a Rakušanech omluvu a uznání, že Radecký byl vrah a Habsburci okupanti. Korsičané by v rámci své autonomie mohli požadovat od cizinců odsouzení francouzské okupace. A Němcům by se mohlo stát, že by bez písemného souhlasu s reparacemi za nacistické zločiny by bez podpisu nemohli jet do Polska, do Řecka ani do Běloruska, respektive nemohli by jet skoro do celé Evropy. Rusové by se měli podepisovat na státně sebeudavačské listiny na hranicích všech pobaltských států. To jsou věci, co?!

Je proto obtížné najít výstižné a nežalovatelné pojmenování dotyčných tvůrců onoho Usnesení ÚS. Co třeba Mááá…aagoři? Jak nazval robot Kryton druhého technika Arnolda Rimmera v britském seriálu „Červený trpaslík“. Učinil tak pro naprostou pošahanost dotyčného Rimmera.

Už je jasné, co to tihle tři právníci vyvedli? Vyrobit ve firmě takový paskvil, tak by podnikoví právníci letěli na hodinu. Nevím, jak je to s hodnocením ústavních soudců z hlediska jejich odbornosti, morální integrity a schopnosti používat vlastní mozek namísto klanění módním ideologickým modlám. Ale někdo by to zhodnotit měl.

Děsím se, že by se někdo takový mohl stát například budoucím předsedou Ústavního soudu, jak se ozývá „z dobře informovaných kruhů“.

(autor není právník!!!)