Neviditelný pes

JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ: Tak to začalo!

15.2.2010

Už je to tady! Naše sdružení bylo zaregistrováno! Občanské sdružení Jihočeští taťkové (JT), zaregistrované 14. 7. 1999, se přiřadilo k těm, kteří veřejně podporují jadernou energetiku v České republice.

Výše uvedený titulek, ponechaný z prvního vydání našich novin, informoval v srpnu 1999 o vzniku občanského sdružení Jihočeští taťkové.

Ale co bylo vlastně impulzem ke vzniku sdružení? Ti, kdož se na Temelíně pohybují již od hektické doby spouštění a přivazování demonstrantů k plotu, Ti, kdož si pamatují velký transparent „ČSSRnobyl“, který na jednu z chladících věží připevnili Greenpeace, si také pamatují, že jsme tehdy chodili do práce kolem nástěnky, kde byly každý den výstřižky z novin. A na nich jsme často četli vyjádření Jihočeských matek a dalších protitemelínských bojovníků o tom, jak je TO nebezpečné, jak TO není dobré pro lidi, jak TO bude drahé atd. Vzpomínáte si?

No a tehdy na jaře jsme koukali s kolegou Zronkem na nástěnku, kroutili jsme hlavami a Bohdan říká: „S tím bychom měli něco dělat.“ A udělali jsme. Už pár dní nato jsme stáli na demonstraci v Praze s transparentem.

tatkove 2

Potom jsme dali do kupy stanovy, přípravný výbor a 14. 7. měli Taťkové kulaté razítko od Ministerstva vnitra, jako že teda JO.

Když si pročítám to množství článků, dopisů a mailů, které jsme si vyměnili s různými novinami, odpůrci, zastánci, institucemi, je to zajímavé čtení. Pro mě osobně je nejdůležitější to, že se nemusíme stydět za nic, co jsme za těch deset let napsali a hlásali do světa. Na rozdíl od mnoha názorů našich odpůrců se vyvíjí světová energetika tak, jak jsme říkali. Ať se to týká předpokládaného růstu spotřeby elektrické energie nebo toho, že jaderná energetika má budoucnost.

Nakonec posuďte sami. Zde je úvod z novin vydaných v srpnu 1999:

Sdružení Jihočeští taťkové je sdružením ekologickým, podporujícím rozvoj jaderné energetiky v České republice na základě přesvědčení, že výroba elektrické a tepelné energie v jaderných elektrárnách je v současné době v České republice jedinou schůdnou možností výroby energie „ve velkém“ s ohledem na poškozování životního prostředí tuhými a plynnými odpady z uhelných elektráren, s ohledem na poměry ve spotřebě paliva ve formě uranu nebo ve formě uhlí, jehož těžba doslova devastuje krajinu.

Jaderné elektrárny jsou také jediným velkým zdrojem (pokud nepočítáme zdroje vodní, rozšiřování kterých je v České republice omezeno), který nevypouští do ovzduší oxidy uhlíku, dusíku a síry, které jinak vypouští komíny klasických elektráren, ať už uhelných nebo plynových, a které způsobují skleníkový efekt a tedy oteplování země, které by mohlo mít katastrofální důsledky.

Jak vidíte, byla to nadčasová vize. Stejně jako naše logo:

tatkove 3

Proč „taťkové“?

Proč „taťkové“ a ne otcové (když Jihočeské matky)?

Protože nám takhle doma říkají naše děti!

Slavné výroky

Ed Fagan (americký právník, který chtěl zastavit Temelín). Možná si na něho vzpomenete… Odešel s nepořízenou…

Nelze na tomto místě nevzpomenout jeho slavného výroku, který pronesl po návštěvě Temelína, že „si není jist, co je nebezpečnější, jestli turbína, nebo jídelna.“

Také nám tu povídal, s prstem namířeným do objektivů fotoaparátů: „Vy spouštíte Temelín, vy zabíjíte děti!“

Dana Kuchtová (netřeba představovat). Výroků od ní by bylo mnoho, vzpomeňme dva:

1) V televizním pořadu Sněží (což byla první televizní diskuse s naší účastí) „Bojím se, aby kvůli Temelínu nebyly odstaveny uhelné elektrárny.“

2) V pořadu Uvolněte se prosím: „Čím bude větší spotřeba dřeva na vytápění, tím bude to dřevo levnější.“

Stanislav Penc (Spolek přátel koz, Strana zelených), který před posledními volbami prohlásil: „Když bouchne Temelín, tak v Evropě nezůstane nikdo naživu…“

Jiří Tutter (Greenpeace) jednou prohlásil (bylo to ještě před spuštěním naší elektrárny): „Pracovníci Temelína chtějí při spouštění reaktoru udělat záměrně menší havárii, aby dostali peníze za spuštění elektrárny, ale nemuseli ji dále provozovat.“ A to prý proto, že víme, že Temelín není potřeba.

Jihočeské matky v jednom materiálu zase tvrdily, že: „Počet slunečních dní nad Temelínem se bude snižovat s tendencí úplného jejich zániku.“

Tak takové to taky bylo…

A jak se psávalo ve starých tiskovinách, laskavý čtenář si sám může udělat svůj názor.

Slavní odpůrci

Jak to vůbec vypadá s hlavními odpůrci Temelína?

O paní Kuchtové není třeba moc hovořit, neboť její nedávnou minulost známe.

Pan Fagan? Na Temelíně jsme ho od roku 2001 už neviděli.

Josef Pühringer (Hornorakouská platforma proti jadernému nebezpečí) - musel odejít z boje proti Temelínu, protože na něho rakouští novináři vyšťourali, že v platformě bral dva platy.

Otto Gumpinger (hornorakouský politik) odešel do ústraní. Visí nad ním obvinění za nedovolené převádění lidí přes hranice.

Radko Pavlovec. Ten se zatím stále drží své funkce hornorakouského protiatomového pověřence. Zažili jsme s ním několik internetových diskusí na Neviditelném psu. Usvědčili jsme ho ze lži, ale dotlačit ho k tomu, aby to přiznal, se nám nepovedlo.

Rudi Anschober (hornorakouský ministr životního prostředí). Stále ve funkci. Jeho slavný výrok zazněl 5. dubna 2004 na tiskové konferenci v Českých Budějovicích. Schválně tu uvádím i datum tohoto výroku, neboť je důležité. Anschober tehdy vyjádřil přesvědčení, že „celá Evropa do deseti let odstoupí od jaderné energetiky.“ Vsadil jsem se s ním tehdy o láhev irské whisky, že naopak do deseti let začnou stavět Francouzi další blok. Jak sami víte, už není třeba dál čekat, „Frantíci“ stavějí dva nové bloky a Evropa se nějak ne a ne vzdát jádra.

Čekám už jen na vhodnou příležitost, kdy si do Lince pro tu láhev zajedu.

Pár vzpomínek

Když zavzpomínáme na naše význačnější akce, můžeme začít v Praze. Několikrát jsme se zúčastnili výstavy Pragotherm. Stáhli jsme tam lidi z okolních stánků a byla to velmi dobrá průprava na další veřejná vystupování.

tatkove 4

Několikrát jsme byli v televizi a v rozhlasu. Rád vzpomínám na naše první rozhlasové vysílání. Byli jsme tam společně s paní Kuchtovou a jejím poradcem panem Vlkem. A poradce Jihočeských matek byl těsně před přestávkou a písničkou dotázán, zda je temelínská turbína schopna bezpečného odstavení. „Samozřejmě ano,“ potvrdil. Stop! Začala hrát hudba a my jsme na chvíli opustili studio, neboť se tam paní učitelka zle obořila na svého poradce.

V červnu roku 2001 jsme spolu se sekcí mladých z České nukleární společnosti (byl to jejich skvělý nápad!) a WINem (Ženy v jádře) pořádali v Dolním Dvořišti antiblokádu. Vzali jsme svoje děti, ty si vzaly plastová autíčka a motorky a na dvě minuty jsme zablokovali silnici na protest proti blokádám rakouským.

tatkove 5

Mimochodem, jednou jsem v novinách psal o nesmyslnosti rakouských blokád hranic. Ozval se mi na mail jeden pán a nabízel mi, že v případě potřeby nám na naši blokádu půjčí svůj nový traktor John Deere. A že může sehnat ještě jeden.

Nikdy jsme toho nevyužili, neboť blokádou se nic nevyřeší…

Když se tak probírám starými články, narazil jsem i na jednu legrácku, kterou jsme provedli v květnu roku 2003. Při oslavě toho, že Temelín jede na plný výkon, jsme z hospody odeslali paní Kuchtové a panu Pühringerovi SMS s textem: PF 2000 MW.

V Lidových novinách se hned nato objevil článek s titulkem „Temelínští operátoři se vysmívají odpůrcům elektrárny“. Po těch neustálých útocích na Temelín jsme si museli tehdejší úspěch užít.

Povedenou akcí byla též účast na kuriózních plavidlech (září 2003). Tato akce se koná pravidelně každý rok a jezdí se z Vyššího Brodu do Rožmberka.

tatkove 6

Hlavní pořadatel pan Ouředník si dokonce myslel, že jsme odpůrci jaderné energetiky. Potom jsem se s ním setkal, popovídali jsme si, vysvětlili jsme si a bylo z toho několik našich účastí na akci Čištění Vltavy. Jeden rok jsme v rámci úklidu řeky natočili i velmi zajímavý pořad pro Radiožurnál s panem Markem Janáčem.

Poslední čištění Vltavy jsme zažili vloni. Jako obvykle se nasbíralo několik stovek pytlů odpadu. Už nebývá tolik kuriozit jako minulé roky (japonské plechovkové pivo, nebo popelnice). Ale plastových lahví je dost.

tatkove 7

Když řeknu Pohádkový les, spousta temelíňáků (ale nejen jich) ví, o čem je řeč. Je to skvělá akce kočírovaná Jirkou Finkem. V minulých letech jsme pomáhali, jak jsme mohli. Každý rok radost pro 1200 dětí. Něco úžasného!

tatkove 8

A nesmím zapomenout na pravidelné letní tábory Jihočeských taťků. Poprvé jsme byli na soutoku Sázavy a Blanice a kvůli povodni jsme se málem nedostali domů. Od té doby jezdíme na Hadí poblíž Blatné. Jak dorůstají děti, účastníci tábora se obměňují, ale srandy je vždycky dost.

tatkove 9

Co nám nejvíce zabíralo čas?

Protože to nejdůležitější při jaderné osvětě (dle našeho názoru) je kontakt s lidmi, nejvíce ze všeho jsme jezdili (a ještě jezdíme) na besedy.

Ke konci školního roku 2008/2009 jsme napočítali celkem 1500 besed. Když to zhruba rozpočítám mezi ty, co na besedy jezdí, dělá to přibližně na člověka půl roku jezdění od září do června, někdy i v rámci letních pobytů na hvězdárnách atd.

Rekordmanem posledního roku je Venca Havlíček, který stihl od září do června 110 besed. Kromě své práce samozřejmě. Vzhledem k tomu, že školy objednávají většinou dvě besedy na den, je to cca 55 pracovních dní.

Tohle tu nepíšu, protože bych si naříkal, jaký máme psí život, nebo že bychom se příliš plácali po zádech.

To jen pro ilustraci. Někdo ve vlastním volnu zahradničí, někdo chodí na ryby, někdo za holkami. My jsme jezdili na besedy. Ale nelitujeme. Když se podíváte na poslední průzkumy veřejného mínění, je tam v posledních letech znát viditelný nárůst zastánců jaderné energetiky. Jsem přesvědčen, že alespoň jedno dvě procenta jsou naší zásluhou.

Besedy nejsou vždy jen zábavné. Například po jedné besedě v Rakousku jsem vypadal dost „použitě“. Byla tam tehdy paní Matilda Halle a to nebylo jednoduché. Kdo se s ní někdy setkal, dá mi za pravdu, že je to demagog velmi zdatný.

tatkove 10

Je třeba však dodat, že i paní Matilda zmizela v propadlišti dějin.

Když jsme u besed v Rakousku, musím zde zmínit jednoho fyzikáře z Haleinu, kam jezdíme pravidelně každý rok. Je to člověk, který není zastáncem jaderné energetiky, ale který chce, aby jeho studenti slyšeli oba názory. Zve nás do jejich gymnázia i přesto, že už byl v místních novinách pranýřován, že dělá propagandu jaderným elektrárnám.

V poslední době se názory v Rakousku mírně mění. A svědčí o tom i krátký článek Václava Havlíčka o jeho posledních zkušenostech:

…kam s ním? aneb „Škaredý Temelín nebo moderní technologie?“

Tak na tuhle otázku si naši sousedé z Rakouska musí odpovědět sami. Během politické diskuze na konci 20. a na začátku 21. století se některé skupiny nechaly strhnout hysterií několika málo jedinců a začal “boj“ s vědou a technikou z jihu Čech. A přiznejme si to na rovinu, kolik z nás začalo všechny lidi od našich jižních hranic dávat do jednoho pytle jako nepřátele výstavby a provozování jaderných elektráren. I já, když jsem poprvé jel přednášet na gymnázium v Linci, jsem se připravoval na nesmiřitelný boj s mýty a dogmaty, které - jak jsem očekával - budou stát proti mým zkušenostem z provozu jaderné elektrárny. Dnes jsem rád, že jsem se mýlil a mohu prohlásit, že besedy či přednášky na rakouských školách se dají bez větších problémů srovnat s úrovní besed v České republice. Lidé na obou stranách jedné hranice jsou naštěstí inteligencí dotčení a nenechají se ovlivňovat několika jedinci, kteří jsou v diskuzi o provozování jaderných elektráren finančně zainteresováni. Dnes se při pozvání na besedu na některou školu v Rakousku těším na známé tváře a vím, že diskuze bude otevřená a věcná. Respektování názorů je přece základem vzájemného pochopení. A jestli se pochopíme nebo zůstaneme každý na své pravdě, tak na tom přeci až tak nezáleží. Důležitější přeci je, že já klidně v Alpách lyžuji s tričkem „ I love TEMELÍN“ a nebojím se, že mě někdo vykáže ze sjezdovky, a na druhou stranu, že moji kolegové s nápisem „ATOM STOP“ klidně můžou přijít do informačního střediska a nikdo se tu na ně nedívá jako na teroristy. V.H.

Co dál?

Když se podíváme deset let dozadu a srovnáme situaci s dneškem, vidíme rozdíl. V roce 2000 jsme bojovali o to, aby se Temelín vůbec dostavěl a spustil. Tehdy byl Temelín jedinou jaderkou v Evropě, která se stavila. Dnes je situace jiná. Staví Finové, staví Francouzi, staví spousta zemí. Velmi zajímavý obrat se děje v Itálii a ve Švédsku, kde byla jaderná energetika zapovězena ústavou.

Ono je to tak. Když si člověk může vybírat, vybírá si a může se chovat, jako ekologicky smýšlející. Ale když nemá na výběr, bere to, co může.

Jeden člen folkové skupiny Lokálka kdysi prohlásil, že po překročení určitého věku chlap jednoho rána vstane a zjistí obrovský rozdíl mezi dvěma pojmy: CHTÍT a MOCI.

Podobně je to s ekologickými aktivisty. Oni by CHTĚLI, aby bylo všude čisto, všechna energie z ekologických zdrojů, všechny potraviny BIO atd.

ALE! My máme jen určité možnosti. A podle těchto možností se musíme zařídit.

Black out může probudit

V roce 2003 došlo k velkým výpadkům dodávek elektrické energie v USA a v Itálii. Takové výpadky velmi dobře lidem naznačí, že co bylo, být nemusí. Právě tyto black outy byly o obou jmenovaných zemích vážným varováním. V USA se chystá stavba několika nových bloků a Itálie podepsala smlouvu s Francií na výstavbu bloku s reaktorem EPR.

Střední Evropa byla cca před rokem blízko rozpadu sítě. Naštěstí se tak nestalo.

Je třeba si uvědomit, že je daleko lepší mít elektrickou energii „nějakou“, než žádnou.

Ono to vypadá, jako věc nesouvisející, ale nedávno jsem zaznamenal rozhovor s Kateřinou Jacques. Má dvouměsíční miminko a používá jednorázové pleny i přesto, že jsou k této planetě ekologicky méně přívětivé než pleny normální. Prostě je to pohodlnější.

Ale vraťme se k energetice. Někde jsem četl názor, že rozdíl mezi vyspělou společností a barbarstvím je dvoudenní hladovění. Toto souvisí s energetikou!

Je třeba mít energetiku, která zabrání black outům a hladovění.

Ta jaderná nám v tom může výrazně pomoci.

Qou vadis, Taťkové?

Tak tuto otázku si kladu často. Když jsme začínali, hnízdištěm Jihočeských taťků byla modrá směna. Většina tahounů sdružení je dnes již jinde a času pro práci ve sdružení ubylo. Potřebovali bychom pár mladých – sekáčů – kteří by se pustili s vervou do další práce. Máme přece opět důvod! Ano, Temelín 3, 4.

Jenže lidí, kteří by ve svém volnu šli na nějakou besedu nebo na tiskovou konferenci nebo na demonstraci a zapojili by se do diskuse, tak takové je třeba lupou hledat.

Uvidíme.

My staří, ostřílení budeme dál jezdit na besedy a propagovat jádro mezi lidmi.

Má to smysl!

A vidíme v tom budoucnost.



zpět na článek