Jak tomuto volání rozumět? Je to přejná pobídka, aby Ježíš využil svou moc a vymanil se ze spárů smrti, nebo cynická ironie, která chce ukázat na jeho naprostou bezmoc? Volajícími jsou podle evangelisty kolemjdoucí, kteří Ježíše uráželi. Teď ke svým urážkám přidávají výsměch: Říkal jsi, že dokážeš ve třech dnech postavit Hospodinův chrám. To nemusíš. Stačí nám, když sestoupíš z kříže! Osvědčený způsob, jak druhého zkompromitovat, je zkreslit jeho slova. Dokonce i falešní svědkové na soudu uvedli, že Ježíš mluvil o chrámu „ne rukama udělaném“. Velekněžím a zákoníkům ovšem zkreslené představy kolemjdoucích vyhovují. Vědí, že jednoduchým lidem se líbí jednoduché slogany a že by si je nějakým vysvětlováním, jak to doopravdy je, mohli proti sobě popudit. Velekněžím a zákoníkům nejde o pravdu. Jejich záměrem je Ježíše odstranit. Proto nerozporují zkreslená fakta, na nichž se výsměch kolemjdoucích zakládá. Každého, kdo volá „ukřižuj, ukřižuj“, si je třeba hýčkat. Tyto hlasy se mohou kdykoli znovu hodit.
Kolemjdoucí se pod Ježíšovým křížem ocitli náhodou. Velekněží a zákoníci se pod ním sešli cíleně. Chtěli zde sledovat završení svého díla. Ačkoli Ježíše křižovali římští žoldnéři, myšlenka „zahubit ho“ vzešla z jejich hlav. To oni vše připravili. Zorganizovali jeho zatčení, obvinění i odsouzení. Ježíš byl v jejich očích potížista, který soustavně podlamoval jejich autoritu. Nachystali na něj tolik léček, ale on z nich vždycky vyklouzl. Navzdory nenávisti, která jimi lomcovala, se velekněží a zákoníci chovali pod křížem decentně. Ano, posmívali se Ježíši. Ale činili tak potichu, decentně, jen mezi sebou, jak se sluší na společenskou elitu. Téma boření a stavění chrámu ve svých hovorech taktně pominuli. To nechávali na přetřes prosťáčkům. Oni na golgotském vrchu filozofovali o tom, jak Ježíš jiné zachránil, ale sám sebe zachránit nemůže. Má to z kříže na zem takový kousek, jen krůček a on ho není schopen učinit. To pro ně bylo zadostiučiněním. Každý teď vidí, že nikoli Ježíš, ale oni rozhodují o tom, co před sebou má a co nemá budoucnost.
Proč vlastně Ježíš z kříže nesestoupil? Velekněží a zákoníci spolu vtipkují o tom, že kdyby tak učinil, uvěřili by, že je Mesiáš. Ušetřeme si úvahy, jestli by sestoupit dokázal či nedokázal. To je stejně plané mudrování, jako přemýšlet o tom, jestli Bůh dokáže stvořit tak velký kámen, který neunese. Ježíš vnímal své ukřižování jako naplnění svého poslání. Zatímco naše životy jsou neustálým zachraňováním sama sebe, Ježíšovým životním programem bylo zachránit nás. I když se tím připraví o mnoho příjemného. I když kvůli tomu bude trpět. I když bude svou obětí zachraňovat i své nepřátelé. Mesiášské není sestoupit z kříže a tím zachránit sám sebe. To dokáže každý zbabělec. Mesiáš z kříže nesestupuje. Nechává se na něj totiž přibit místo těch, kteří na něm měli po právu viset. Alespoň kousek této mesiášské odvahy by v sobě měl mít každý, kdo se k Ježíši hlásí. Tato sounáležitost – říká se jí víra – způsobuje, že se i na něm naplní, co Ježíš řekl o chrámu „ne rukama udělaném“. Bůh ho znovu vybuduje tak, jako svého Syna, když ho třetího dne vzkřísil z mrtvých.
Emanuel Vejnar, evangelický farář