Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Krásně napsáno, pane P. Vejnare. Děkuji.

Tak tedy: Ježíš přišel, aby přesvědčil starozákonní židy, že existuje cesta k tomu, aby se člověk stal lepším. Vybral si učedníky a vyprávěl lidem i jim, jak se mají chovat jeden k druhému i k Bohu samému. Věděl, že řeči moc nepomohou, že je třeba přesvědčit osobním příkladem, ač se mu do toho moc nechtělo – komu taky? Kdyby však nezahynul smrtí na kříži a nevstal z mrtvých, ani jeho učedníci by neuvěřili, stal by se možná potulným kazatelem, který čas od času vyléčí nějakého chudáka. A takové příklady moc netáhnou. Lid potřebuje hrdiny. A tady vyvstává úloha Jidáše jako zásadní a krucinální, stačilo, aby Jidáš Ježíše neudal. A celé křesťanské náboženství by vůbec nevzniklo. Konečně stejně nevzniklo v biblických zemích, ale v dalekém Římě, když si jeden z vládců uvědomil, že zásady křesťanství naopak vládu císaře podporují – co je císařovo císařovi, co je boží, Bohu. Ale Jidáš Ježíše udat musel, tak byla stanovena jeho úloha, jeho osud a tomu se vyhnout nelze, dokonce Ježíš sám Jidáše vyzval, aby udělal, co udělat má. Teprve po zatčení Ježíše si Jidáš uvědomil čeho se dopustil a v důsledku výčitek svědomí se oběsil. Ale co se stalo s jeho duší, přišla do nebe, protože splnila božský záměr, nebo do pekla, protože Jidáš provedl tak mrzský čin? A dodnes vůbec nikdo neví, co se stalo s těmi třiceti stříbrnými.

Emanuel Vejnar píše "... Alespoň kousek této mesiášské odvahy by v sobě měl mít každý, kdo se k Ježíši hlásí. ..."

Alternativy lidstva v roce 2021.

Nevím jak je to s náboženským přesvědčením amerického inovátora Elona Muska. Elon se ale snaží zachránit lidstvo z planety Země, přemístěním cca milionu lidí na Mars (do roku 2050). Elon nevěří, že lidé na planetě Zemi neskončí katastrofou. Proto dnes vidíme to Elonovo zdánlivě nepochopitelné pozemské jednání.

Tímto komentářem vůbec nikoho nechci urazit, já zde jen připomínám současný svět na planetě Zemi. Já skutečně nevím, jak to dopadne, já zde sděluji, že teprve v budoucnosti se ukáže, která cesta bude funkční.

Článek Emanuela Vejnara je dobrým připomenutím historie křesťanství, na dnešní den Velký Pátek.

Jenomže, v tom je právě ten rozdíl. Rozuměno, velekněžím a zákoníkům, z řad Židů, kterým tehdy bylo zvěstováno , že příjde jejich Mesiáš, vyvede je z poroby Říma a učiní z nich opět vyvolený národ Boží. A tento Mesiáš nepřišel, ani Ježíš jím nebyl, zanedlouho byl skutečně velký Chrám v Jeruzalému zbořen, Židé byli zbaveni své země a rozutekli se do diaspor po celém světě jako všude trpění a pronásledování vyhnanci.

Zatímco se začala rozrůstal jiná, křesťanská víra, založená Ježíšem a hlásána jeho učedníky, která se později etablovala v Římě a později ta ovládla celý západní svět.

Což už ale plynulo z Ježíšových kázání a židovští velekněží to věděli, ač tomu nemohli zabránit..

Kdyby se nedal ukřižovat, neuvěřili by mu, že je mesiáš. Takových mesiášů je ale hodně, viz např. hrdiny z druhé světové války, nebo kolik bylo umučených a neprozradili. Takže vzdejme čest všem mesiášům, ne jenom tomu jedinému.

Podle evangelií Jehóšua věřil, že jeho smrt je dočasná, protože učil: „Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka. Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“ (Evangelium Lukáše 18:31-33 Český studijní překlad). Já se skláním především před těmi, kteří věřili, že jejich smrt je definitivní, protože ti obětovali úplně všechno. Na druhou stranu, podle evangelií, Jehóšua svůj život navždy neobětoval. Obětoval z něj pouhé tři dny s vědomím, že bude vzkříšen. Netvrdím, že bych to dokázal, a že jeho oběť (pokud se to skutečně stalo tak, jak to píší evangelia) nic neznamená. Ale oběť těch, kteří svůj život obětovali navždy, je nesrovnatelná.

To je stále stejný křesťanský antisemitismus, jen v cudně se tvářícím velikonočním hávu. I v evangeliích se lze dočíst, proč se rozhodli tehdejší židovské elity Jehóšuu ha-Nocrí zabít: „Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“ Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.“ (Evangelium Jana 11:47-53 Český studijní překlad)

Podle evangelií byla smrt Jehóšui Božím plánem, který velekněz Kaifáš znal a spolupracoval na něm spolu s Jehóšuou. Z pohledu Berít chadašá (Nového zákona) by jednal proti Bohu i proti Jehóšuovi, kdyby se snažil pokřikující umlčet.

Dá se tomu povídání vůbec věřit, když je známo, že Ježíš nebyl ukřižovaný v pátek, ale v čtvrtek? Jednak vstal z hrobu třetího dne, v neděli, na počítání stačí prsty, a jednak je známo, že tehdy byly dva sabaty za sebou, sobota a pátek.

Je otázkou, čemu se dát vlastně v Bibli věřit. A je s podivem, že je v tak pro křesťanství klíčové události jako je ukřižování a vzkříšení v Novém zákoně takový zmatek.

Pane farari, nazyvat legionare "rimskymi zoldnery" je jak nepresne, tak pejorativne urazlive.

Rimska imperialni armada pouzivala v te dobe tzv. auxilia, t.j. jednotky nerimskeho puvodu bojujici za uplatu, a tyto snad lze nazvat zoldneri. Legionari vsak byli rimsti obcane a profesionalove. Nazyvat je zoldnery je tudiz podobne taktni jako pripominat, ze farar je za svoji praci placeny.

Domnivam se ale, ze ve Vasem textu tento nazev byl nasledkem omylu a nikoliv zleho umyslu.

Ježíš přesně věděl, co dělá a nenechal se vyprovokovat ani v poslední hodině k akci typu:" Tak Já vám to teď ukážu", která by vše zmařila. Nechal se ukřižovat proto, abychom i my (narozeni o x generací později) mohli jednou spolu s ním vstanout z mrtvých a nešli na soud věčný. Neboj se a věř v pána Ježíše Krista