Pro řadu Izraelců je největším kulturním úspěchem sionismu znovuvzkříšení hebrejštiny, která se v běžném nepoužívala dva tisíce let.

Židé v diaspoře se přizpůsobovali místní kultuře, ve všech zemích přebírali tamní jazyk a mísili je s hebrejštinou, čímž vznikaly jedinečné židovské jazyky jidiš, vycházející ze středověké němčiny či ladino, vycházející ze středověké katalánštiny. Klasická hebrejština byla uchována v posvátných textech a modlitbách v synagogách, ale v ulicích k slyšení nebyla.

K obratu došlo v polovině 19. století, když první sionisté začali vydávat sekulární literaturu v hebrejštině a později se začali usazovat ve Svaté zemi, dávné židovské domovině. Patřil k nim Eliezer Ben Jehuda, který se roku 1858 narodil v Litvě. Jako většina židovských dětí té doby se s biblickou hebrejštinou setkal v rámci náboženského vzdělávání. Když roku 1881 dorazil do Svaté země, rozhodl se z hebrejštiny, archaického jazyka studia a modliteb, udělat sekulární nástroj běžné komunikace, díky němuž by se Židé z celého světa mohli vzájemně domluvit.

Poté, co Ben Jehuda zahájil život s hebrejštinou, uvědomil si, že bude mít problémy s termíny pro moderní vynálezy té doby jako byly vlaky či žárovky. Začal jazyk aktualizovat a zároveň jej jako mluvený šířil mezi svými nejbližšími. Jeho nejstarší syn se tak stal prvním čistě hebrejsky mluvícím dítětem v moderních dějinách.

Ben Jehudova vytrvalost a přesvědčivost a práce generací hebrejských jazykových škol (ulpanim) pro nové přistěhovalce se vyplatily a dnes je to živý jazyk pro miliony lidí a úřední jazyk Státu Izrael. Lidé usilující o zachování menšinových jazyků jako je korsičtina, u hebrejštiny, jediného příkladu „odloženého jazyka“, který byl zcela vzkříšen, často hledají inspiraci a metody propagace.

Stejně jako ve starověku, kdy hebrejština přejímala všechny možné řecké, aramejské, perské a egyptské výrazy, se dnešní globalizace projevuje přílivem slov a pojmů z angličtiny, němčiny, francouzštiny, ruštiny a arabštiny.

V ulicích Tel Avivu, jenž o sobě kdysi tvrdil jako o „prvním hebrejském městě“ můžeme zaslechnout také „Hebrish“, protože Izraelci často prokládají hebrejské věty anglickými výrazy. Většina izraelského slangu pochází z arabštiny, často například zaslechneme výrazy „sababa“ (“cool“, „OK“) a achla (“báječný“ nebo „sladký“). Klasickou arabsko-anglicko-hebrejskou hybridní frází, kterou používají mladí Izraelci při loučení je „Tov, jallá, bye“ , což znamená „OK, tak jdeme, ahoj“.