Mluvit v souvislosti s nádory o boji, bitvách, vítězstvích a prohrách je nepřesné, často i nevkusné a hlavně kontraproduktivní.

Finále druhého Měsíce raka nabízí příležitost vykřičet, co mi už dlouho vadí na rakovině – tedy krom toho, že kosí lidi. Vadí mi jazyk, kterým jsme o ní postupně začali mluvit a psát. Jako kdyby to nebyla nemoc, ale sport, podnikání, startup, „takovej vedlejší projekt“, zkrátka další z aktivit, ve kterých lidé projevují svoji pracovitost, naplňují své ambice a vybíjejí válečnické pudy.

Příklady toho jazyka najdete třeba v nekrolozích Lucky Bittalové, která tuhle bohulibou kampaň loni přivedla k životu, zatímco o ten svůj přicházela. „K prevenci rakoviny přesvědčila tisíce žen, sama ale boj s rakovinou prohrála“ (Novinky) – „v pátek večer prohrála svůj dlouhýzápas se zákeřnou rakovinou děložního čípku“ (Blesk) – „Lucie Bittalová zkoušela porazit rakovinu“ (Respekt) a tak dále. Chyběla jen klausovská „nevýhra“.

Ryzí ukázkou je pak „Pavlína, 42 let, obchodnice a vítězka nad rakovinou“, se kterou se můžete setkat v reklamách Avonu. Na další podobné příklady si nejspíš vzpomenete sami, takže k věci: co je na míchání rakoviny a amerického snu špatně?

1. Ten jazyk není přesný

Dánsko-chilský umělec Marco Evaristti se proslavil tím, že do galerie umístil mixér, do něj vodu a do ní akvarijní rybku. Kdokoliv z návštěvníků mohl zmáčknout tlačítko a zvířátko rozsekat na padrť, což někteří udělali.

Řekli byste, že ta rybka „prohrála svůj boj s ocelovými čepelemi“? Že „zákeřný“ mixér „zkoušela porazit“? Neřekli. Z nějakého důvodu ale tenhle jazyk používáme pro lidi v posledních stadiích těžké nemoci, kterým dává příroda úplně stejné šance jako sadističtí návštěvníci galerie rybě.

A netýká se to jen těch, kteří „prohráli“. „Vítězové“ nebývají tak docela vítězové, se zlatou medailí, kterou jim nikdo nikdy nevezme. Mnoha z nich se nemoc po čase vrátí a i těm šťastnějším se komplikuje zbytek života, i kdyby jen častějšími zdravotními prohlídkami. Takzvaní vítězové pouze vedou o gól v poločase. Nad Německem.

2. Ten jazyk není vkusný

Pokud o vyléčení z rakoviny mluvíme jako o dokladu odhodlání, houževnatosti a zarputilosti, pak z toho oběti téhle nemoci vycházejí tak trochu jako lúzři. Zřejmě bojovali málo nebo s nimi bylo něco jiného v nepořádku. Což je šílené především u nemocných dětí.

Takovému posuzování ale nakonec neuniknou ani „vítězové“, protože už jenom to, že onemocněli, je pro řadu lidí důkazem, že něco dělali špatně. „Rakovina je doporučený dopis s černým pruhem,“ opakuje držitel Zlatého Bludného balvanu Jan Hnízdil. Jak už to tak s nebezpečnými moudry bývá, něco málo pravdy na tom je: pokud v někom zmizí dvě krabičky cigaret a láhev vodky denně, nemůže se dopisu s pruhem divit o nic víc než notorický neplatič alimentů. Jenomže rakovina postihuje i spoustu lidí, kteří žijí zdravě – včetně zmíněných dětí. A zabíjí i ty nejodhodlanější bojovníky.

Když jim pak někdo – někdo zdravý! – přímo či nepřímo vzkazuje, že se prostě musí víc snažit, zatnout zuby a „s tou sviňkou“ bojovat, je to chucpe.

3. Ten jazyk je kontraproduktivní

Americký lékař Atul Gawande ve vynikající knize Being Mortal lépe než jakýkoliv ezoterik popsal slepou skvrnu západní medicíny, nebo přesněji medicínského průmyslu. Zdravotnický systém se pacienta snaží s pomocí přístrojů a léků udržet co nejdéle naživu, i když by u spousty starých nebo onkologicky nemocných bylo šetrnější říct: nebudeme vás dál trápit. Než vám bolestivou léčbou prodloužit život o pár týdnů, pojďme raději vymyslet, jak to udělat, abyste svůj konec neprotrpěli a abyste umírali s pocitem, že měl váš život smysl.

Když mluvíme o vítězkách a statečných bojovnicích, trendu prodlužování utrpení přispíváme. Správné je přece bojovat, i kdyby byla šance sebemenší, „vždycky je nějaká naděje“ a tak dále: výsledkem jsou zbytečná ozařování nebo úprk nemocných lidí do rukou cynických šarlatánů, kteří jim naději draze prodávají.

Pro dobro našich duší i našeho zdravotnictví potřebujeme přestat o rakovině mluvit jako podnikatelském projektu a začít o ní mluvit jako o nemoci. O nešťastné záležitosti, která obvykle nedává žádný smysl a ve které není nic osobního, zhola nic, co by vypovídalo o morálních kvalitách a lidských vlastnostech náhodně vylosovaného nešťastného nositele nebo nositelky.

Válečný patos a drama si nechejme pro jiné příležitosti. Třeba pro vyprávění o nešťastnících, kteří svádějí dlouhé soukromé bitvy s gorilami nížinnými.