Brali mě všichni čerti, když jsem v pořadu 168 hodin České televize slyšela, jak moderátorka bez mrknutí oka vyřkla větu: „Zúčastnili se křestu ... “

Copak je to, že někoho křtíme, tak neobvyklá záležitost, že moderátorka neumí slovo správně skloňovat? Pravda, pořad 168 hodin Česká televize vysílá v pozdní hodině, možná už zprávařka byla duchem u večeře a myslela spíše na chřest. (Poznámka autorky článku pro moderátory České televize – v tomto případě by bylo skloňování správně: chřest – genitiv bez chřestu.) Slova křest a chřest prošla rozdílným hláskovým vývojem, mají odlišnou etymologii, proto nám nezbývá, než si jejich správný tvar zapamatovat. Podle Slovníku spisovné češtiny znamená slovo křest (genitiv bez křtu) první účast nebo zahájení činnosti (křtíme knihy, cédéčka, lodě), v prvé řadě však slovo křest znamená obřad přijetí do církve spojený s udělením křestního jména nebo udělení jména vůbec. Znělo by poněkud komicky, kdyby během křtu zazněla věta: „Křestím tě jménem ...“ místo „Křtím tě jménem ...“, stejně jako obyčejná otázka typu „Jsi pokřestěný?“ místo „Jsi pokřtěný?“.

Jen tak namátkou, inspirovaná moderátorčiným „křestem“, jsem zabrouzdala na internetu a ejhle! „Křesty“ se to tu jen hemžilo. A to převážně na stránkách s hudebními nosiči. Tento nesprávný tvar pak legitimizuje moderátorka televize, která by naopak měla jít svou mluvou příkladem.

Tak ještě jednou, plna optimismu, píšu: prosím křest – bez křtu, chřest – bez chřestu.