JAROMÍR NECHANSKÝ: Krutý konec
Patřil k lidem, kteří se statečně postavili na odpor nacistické okupaci, aby se po konci války stali oběťmi rudé totality. V červnu 1950 popravili komunisté jednoho z velitelů pražského květnového povstání Jaromíra Nechanského.
Hrdinství a osudy těchto odvážných lidí jsou třeba si v souvislosti s 80. výročím ukončení druhé světové války připomínat. Jedno mají společné, patřili k hrdinům protinacistického odboje, aby se po válce místo vděku dočkali nových perzekucí tentokrát pod taktovkou komunistické totality. Mnozí z nich byli rudými zločinci zavražděni, mezi nimi i plukovník generálního štábu Jaromír Nechanský.
Narodil se 4. prosince 1916 v Praze v běžné středostavovské rodině. Ihned po maturitě se podle historika Jindřicha Marka z Vojenského historického ústavu v roce 1935 dobrovolně přihlásil do armády. Přiměly jej k tomu vzrůstající hrozby ze strany sousedního nacistického Německa. Jeho zbraní bylo jezdectvo, po absolvování školy pro důstojníky v záloze, Byl povolán k jezdectvu a po absolvování školy pro důstojníky nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích, kterou ukončil v roce 1937 jako poručík jezdectva.
S okupaci českých zemí nacisty v březnu 1939 se nesmířil a rozhodl se pro účast v zahraničním odboji Už v červnu téhož roku odchází do zahraničí s cílem bojovat s okupanty své vlasti. Dostal se do Velké Británie, kde se v roce 1941 dobrovolně přihlásil k parašutistickému výcviku, v němž si vedl skvěle. Získal si obdiv britských důstojníků a jeden z nich dokonce prohlásil, že „Nechanský je ve všem všudy správný chlap.“
Na svůj bojový křest si však musel více než tři roky, kdy byl v noci ze 16. na 17. února 1945 vysazen jako velitel skupiny Platinum-Pewter v hodnosti kapitána, vysazen nedaleko Nasavrk nacházející se asi 13 kilometrů jižně od Chrudimi, počkat. Spolu s ním tvořili výsadek rotný Jaroslav Pešán, radista rotný Alois Vyhňák a radista četař Jaroslav Klemeš. Parašutisté se spojili s největší odbojovou skupinou na území protektorátu Radou Tří, která byla nekomunisticky a demokraticky zaměřena. Pro ní také zajistili několik shozů zbraní z Velké Británie.
V dubnu 1945 se Nechanský dostal do Prahy a ujal se funkce předsedy vojenské komise České národní rady. V květnu po vypuknutí Pražského povstání se tak de facto stal jeho velitelem. Došlo k takovému paradoxu, že jemu v hodnosti kapitána, od 8. května pak štábního kapitána, byl podřízen i vojenský velitel povstání brigádní generál Karel Kutlvašr.
Večer 8. května odjel Nechanský do Plzně, kde marně žádal o vyslání amerických tanků do československé metropole. Podílel se také na dohodnutí kapitulace německé armády v Praze
vedené generálem RudolfemToussaintem. Je téměř jisté, že i tato událost se po únorovém puči v roce 1948 podepsala na jeho osudu. Komunisté totiž vnímali vyjednání tohoto kapitulačního protokolu jako zradu svých zájmů, protože podle nich snížilo význam osvobození Prahy Rudou armádou. Generál Kutlvašr byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen v květnu 1949 za velezradu k doživotnímu žaláři, Jaromír Nechanský dostal o rok později trest nejvyšší.
Po osvobození štábní kapitán Nechanský sice pracoval pro Vojenské obranné zpravodajství (VOZ), což byla komunisty ovládaná vojenská kontrarozvědka vedena nechvalně proslulým Bedřichem Reicinem, ale podle článku na webu seznamzpravy.cz tam zastupoval zájmy parašutistů, a měl za úkol zjistit, co komunisté a Sovětský svaz chystají. Stále o něm bohužel kolují pomluvy, že mělo jít o dvojitého agenta VOZ a CIA, který si zadal s komunisty. Většina současných historiků to však považuje za nesmysl. Avšak tyto vyfabulované pochybnosti jsou zřejmě důvodem, že na rozdíl od mnoha jiných kolegů nebyl povýšen in memoriam do generálské hodnosti.
Později se zapojil do protikomunistického odboje, v červnu 1949 je zatčen a o rok později po zmanipulovaném procesu 16. června popraven. V každé normální zemi by jako válečný hrdina a bojovník za svobodu své vlasti požíval úcty, která by mu právem náležela. Bohužel, komunisté se snažili za každou cenu o zničení jeho památky. Kladně se o něm psát za rudé diktatury nesmělo. Nyní tedy nastal čas, aby se tento statečný vlastenec dočkal respektu a spravedlivého hodnocení. Čest jeho památce.
Zdroje:
„Popravili ho dvakrát.“ Hrdina skončil na šibenici a pak v zapomnění - Seznam Zprávy
Praha v květnu 1945, Stanislav Kokoška, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005
JAN ZIEGLER
