Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Článek Klause jsem četl. Autor tohoto příspěvku z něj kousek cituje. Ta věta, která mění autorův pohled v blbost je, že Klaus napsal:

pro člověka mého typu .......

Pro můj typ jsou Svěrák a Cimrmani vyborní, ale jeho angažmá v politice nesdílím. Vůbec je zajímavé kolik lidí ztratí najednou smysl pro humor, když není po jejich.

Pro můj typ je pochopitelné, že člověk jako Petr Pavel se ucházel o kariéru v různých režimech. Takových znám mraky. Co nechápu, že byl zvolen prezidentem a jeho minulost mnohým hnidopichům vůbec nevadí.

Autor se domnívá že komunisté v podstatě vytvořili pohodičku. Tu jste jim podepsali nějaké prohlášení, tu jste si nerozhněvali nějakou komisi a bylo fajn. Jen ti otrlí co podepsali Chartu mohli čekat průser.

To je ale princip všech totalitních režimů. Pan Svěrák komunistou byl, asi toho lituje, možná se zaštiťuje tím že by nebylo divadlo, ale to je přesně to co ten systém chtěl. Pan Svěrák se pustil na tenký led politického aktivismu a proto musí snést i ostřejší názory. Zda pro někoho byl nebo ne symbolem komunismu je asi v podstatě jedno. V současnosti podporuje pár bývalých angažovaných komunistů na hradě a to je přesně v duchu podpisu anticharty...

Příliš zjednodušené, hlavně ta současnost.

Svěrák jako symbol tehdejší doby - ano.

Svěrák jako symbol komunistického režimu - ne.

Svěrák jako umělec - vynikající.

Svěrák jako politik (KSČ, Chvilkaři) - katastrofa.

Hezke shrnuti.

Od pana Klause poněkud trapné. Od pana Svěráka, poněkud trapné stát vedle pokřikujícího (nehumorného) Mináře. Vyřízeno, copak je tam dalšího?

Dá se pochopit, že vstoupil a že podepsal, protože musel. I když jiní taky "museli" a neudělali to.

Co se ale nedá pochopit, ŽE MU NENÍ HANBA vystupovat jako hlasatel morálky (podobně jako majáci komunistické morálky z Hradu).

Svěrák opravdu nebyl symbolem komunistického režimu, ale symbolem vzájemně prospěšné koexistence s režimem. Podobně jako prezident Pavel plaval mocnými tempy po proudu.

Nedávno jsem podráždil diskutující na iDnes otázkou jaký byl principiální rozdíl mezi Zdeňkem Svěrákem a Michalem Davidem?

Myslím, že tohle je jádro Klausova odporu proti Svěrákovi a navíc si myslím, že má pravdu.

Pokud produkujete "Hřejivě lidské" příběhy nebo spartakiádní hudební hity - v patologickém režimu - dáváte mu tím nátěr falešné normality. Zkrátka "prací pro špatný systém činíte jej ještě horším" a není zásadně podstatné jestli na vás představitelé režimu dělají občas bububu (Svěrák) nebo vás ubytují ve vile ukradené emigrantům (David).

Svěrákovi nikdo nebránil zůstat ve školství a dělat jen nutné minimum pro uživení rodiny a tíhu kolaborace s komunisty nechat na lidech typu Davida - pak by mu patrně ani Klaus nic nevyčítal, ale brát honoráře od komunistického režimu, od současného režimu a ještě vést moralistické řeči na demonstracích - je myslím až příliš.

Pane autore, p. Svěrák svým podpisem odsouhlasil ničení životů mnoha chartistů a jejich rodin. Jestli to považujete za banální, není o čem diskutovat. Například Munzar a Hlaváčová nepodepsali, asi jiný morální kalibr než Svěrák, nebo?

Tohle je přesně ten typ situace, kde je potřeba rozlišit mezi individuálním morálním hodnocením a strukturou, ve které takové jednání vznikalo. Podpisové akce typu Anticharta totiž neměly jen deklarativní význam. Jejich skutečným smyslem bylo vytvořit rozdělení uvnitř společnosti – oddělit ty, kdo „podepsali“, od těch, kdo nepodepsali, a tím mezi lidmi zavést trvalé napětí a nedůvěru.

To znamená, že jejich efekt nebyl jen v daném okamžiku, ale dlouhodobý. Režim tímto mechanismem dosáhl něčeho velmi účinného: přenesl konflikt dovnitř společnosti, mezi jednotlivé lidi, místo aby zůstal konfliktem mezi společností a režimem. A právě proto se dnes vede spor o jednotlivé podpisy, o „morální kalibr“, o to, kdo obstál a kdo ne.

Jistě, existovali lidé jako Luděk Munzar nebo Jana Hlaváčová, kteří nepodepsali, a jejich postoj má svou váhu. Stejně tak existovali lidé jako Zdeněk Svěrák, kteří se rozhodli jinak. Ale pokud z těchto individuálních rozhodnutí uděláme hlavní osu interpretace, přesně naplňujeme logiku, kterou ten režim nastavoval.

Jinými slovy: smyslem těchto akcí nebylo jen získat podpisy, ale vytvořit dlouhodobě rozdělenou společnost. A z tohoto hlediska byli komunisté mimořádně úspěšní – ten mechanismus funguje i desítky let po pádu režimu. Debaty, které se dodnes vedou, nejsou jen o minulosti, ale jsou pokračováním tehdejšího rozdělení jinými prostředky.

To samozřejmě neznamená, že všechna individuální rozhodnutí jsou stejná nebo že nemají morální dimenzi. Znamená to ale, že jejich dnešní interpretace je stále do značné míry formována strukturou, kterou tehdejší režim vědomě vytvořil.

Že by Svěrák byl symbolem komunistickeho režimu , s tím nesouhlasím. Ale vychcany byl hodně a je.

Od vás je to pochvala.

Autore "A Svěrákovi „zkušenosti“ s režimem jsou například na Svěráka se Smoljakem StB (nez)lákala ke spolupráci - iDNES.cz." nemělo by být Svěrákovy zkušenosti...? Nehledě na to, že celá věta je nějaká divná.

A k obsahu: Svěráka respektive Cimrmany mám rád, vyrůstal jsem na nich, ale dnes by měl raději mlčet. Ne proto, že by tehdy byl poplatný režimu, ale proto, že mi připadá, že ho dnes někdo využívá a on je rád, že je vidět. Ale to je osud mnoha lidí, kteří jsou již za zenitem, tak mu to zas tak moc nevyčítám. Na rozdíl od Pavla si to opravdu odpracoval.