Z japonské jaderné elektrárny Kašiwazaki uniklo v důsledku zemětřesení o polovinu více radioaktivní vody, než původně přiznávalo vedení provozovatelské společnosti TEPCO, psala tuzemská média čerpající vesměs ze zprávy ČTK. Přesné číslo však neuvedla, přestože se dalo snadno vyhledat v dostupných agenturních zdrojích. Tak tedy do moře vyteklo 1200 litrů radioaktivní vody, dozvěděl jsem se ze zprávy Reuters. Ani ona však nebyla úplná – scházela informace o úrovni radioaktivity.

Efekt však byl každopádně stejný: v Japonsku došlo k mimořádné události (což je pravda) s dalekosáhlými následky (o čemž lze, s pravděpodobností limitně se blížící jistotě, pochybovat). Nepochybuji o tom, že redaktoři předkládající veřejnosti informace o událostech a kladoucí je do souvislostí sotva budou vysokoškolsky vzdělanými jadernými fyziky s letitou praxí v jaderných zařízeních. Nicméně soudím, že místo dalekosáhlých, bohužel zavádějících závěrů ze spektakulárních událostí by slušelo více střízlivosti, když už není čas se zeptat.

Přinejmenším v této oblasti, kde se mohu považovat za odborníka, registruji prakticky denně zkreslení vyvolané – nevím, zda vědomě či z neznalosti – nedostatečnou znalostí základního nástroje novinářského řemesla, totiž jazyka. Na Temelíně nikdy nedošlo k havárii, jak s oblibou píší nejen tuzemští žurnalisté, vždy to byly jen poruchy, v odborné terminologii události.

Několik málo úniků několika málo kubíků radioaktivní vody v Temelíně zaplnilo zpravodajství v rakouských i tuzemských médiích. Jakkoli to byly nepříjemné události, jež by se neměly stávat, projektanti s nimi počítají – takže tato „nebezpečné chemikálie“, jak radioaktivní vodu nazval zpravodajský server nova.cz, skončila ve speciálních kobkách. Zcela úsměvně pak působí zpráva o požáru trávy, která se do zpravodajství seriózního deníku dostala předčasem jedině proto, že hořelo u silnice nedaleko temelínské elektrárny.

Zpět k terminologii. V souvislosti s červencovou událostí na německé elektrárně Krümmel – „jen pár minut nás dělilo od katastrofy,“ nadsazovali novináři stejně jako loni v létě v případě švédského Forsmarku shodně s protiatomovými aktivisty – se vynořila celá řada údajných dalších závažných závad. Velice vážně se tak psalo v německém tisku, z něhož čerpají i tuzemští redaktoři, o vadných nebo nesprávně použitých součástkách zvaných v originále „Dübel“, kvůli nimž už dva měsíce stojí jiný reaktor Biblis B. Pohled do slovníku, na obrázek i do jiných pramenů ukázal, že jde o obyčejnou kotvu do betonu, jakousi velkou hmoždinku, jaké v Krümmelu spojují pracovní plošinu (lešení) při údržbě nouzových dieselagregátů.

A propos agregáty: Když někdy na jaře vypadly náhradní zdroje v karlovarské nemocnici, psalo se o hrdinství lékařů, kteří vlastníma rukama poháněli umělé dýchání a další zařízení, na němž závisely životy lidí. Když více než půl roku předtím nenaskočily automaticky záložní agregáty v jaderné elektrárně Forsmarku a obsluha je spustila ručně, byl z toho pomalu náběh na druhý Černobyl.

Asi je určitě chyba i v nás, odbornících (a nejenom jaderných). Nedokážeme vždy veřejnosti, respektive redaktorovi, který ji má představovat, vysvětlit jasně to, co považujeme za běžnou věc a o čemž ona veřejnost nemá tušení. Pojmy si pak novinář a posléze i veřejnost připodobní k něčemu, co znají z běžného života – a vytvoří si zcela mylnou představu o realitě.

Jenom se obávám, že o naše informace není zas až tak velký zájem…

Autor je členem výboru České nukleární společnosti