V souvislosti s imigrační vlnou z Afriky dochází k častému překrucování základních pojmů. Mnohdy z pouhé nevědomosti, ale velice často úmyslně.
Pravděpodobně nejzávažnější provinění, kterého se lidé dopouštějí, je obviňování odpůrců Islámu z rasismu. Pokud je někdo proti Islámu, ať už z jakýchkoliv důvodů, může být v krajním případě označen jako islamofob, ale v žádném případě jako rasista. Muslimové jsou všech ras a barev. Od černých černochů, přes světlejší Araby, až po normální nejbělejší bělochy. Islám je náboženství a nikoliv rasa. Takže:

BÝT PROTI ISLÁMU NENÍ RASISMUS!

A každý, kdo někoho v této souvislosti označí za rasistu, přinejmenším neví, o čem mluví,

anebo vědomě uráží někoho nevinného s cílem ho zastrašit a pravděpodobně zmanipulovat do nějakého chování vyhovujícího tomu, kdo zastrašování provádí.

Je zapotřebí takovéto manipulativní chování nejenom odmítnout, ale také v zárodku nazvat pravým jménem. Je to agresivní, podpásová a neférová manipulace.

Je sice možné, že někdo je proti Islámu, ale současně je i rasista, a mnozí tací se snaží svůj rasismus vpašovat do rostoucího odporu proti Islámu, ale pořád jsou to dvě různé věci a je třeba je adresovat separátně.

Pokud setřepete obvinění z rasismu (jste-li jen proti Islámu), ještě pořád můžete být obviněni z náboženské netolerance.

Položím si řečnickou otázku: „Je takovéto obvinění na místě a je oprávněné?“
Moje odpověď zní: „Po tom, co dnes o Islámu víme, obvinění z náboženské netolerance, vůči Islámu, v žádném případě oprávněné není. Nemohu být tolerantní k náboženství, které je programově a agresivně netolerantní ke mně.“

Jsou holt muslimové, kteří lidem řežou hlavy, a jsou muslimové, kteří hlavy neřežou. A bohužel není způsob, jak je od sebe rozeznat. Obhájci Islámu hlásají, že ti, co hlavy řežou, nemají s Islámem nic společného. Obvykle to vykřikuje nějaký bílý západní politik, který se chce zalichotit muslimským voličům ve své zemi. Je to směšné. Rád bych takového politika viděl, jak tváří v tvář vysvětluje třeba hlavě Islámského státu, že dotyčný není žádný muslim. Ten dotyčný je naopak muslimštější než většina ostatním muslimů. A svatou knihou (koránem) nejspíš nejen žije, ale přímo dýchá. Nejsem si jistý, jak by dopadla hlava takového politika. Je to v podstatě neuvěřitelná arogance a drzost nařknout tyto lidi z toho, že nemají s Islámem nic společného.

Problém pro nás nemuslimy, infidely a nevěřící psy, je ten, že nám tady vykrystalizovaly dvě podoby Islámu. Pro zjednodušení je nazvu – Černý Islám a Bílý Islám. Černý Islám řeže lidem hlavy, střílí redaktory humoristických časopisů a turisty na pláži a tak dále.
Bílý Islám nikoho nezabíjí a poměrně mírově koexistuje s nevěřícími. Má to ovšem háček. Co háček? Velrybářský hák. A ten tkví v tom, že bílý muslim je mírumilovný do té doby, než mu v hlavě dozraje přesvědčení, že jako správný muslim musí někomu uříznout hlavu. Média tomu říkají, že se zradikalizuje. Ale co to znamená? Určitě mu nikde nenaskočí „radikální vyrážka“. Ani si nedá na klopu vlaječku Islámského státu. Je to pořád muslim. Ale něco radikálního udělá a potom už víme: „Aha, to byl ten černej muslim. Kdybychom to byli bývali věděli, tak bychom do toho obchodu nešli a nebyli bychom teď mrtví. Vypadal tak slušně, vždycky zdravil.“

A tak z toho plyne, že jakýkoliv muslim se může nečekaně „zradikalizovat“. Je to jenom v jeho hlavě. Je to pouze jiná interpretace koránu, té samé svaté knihy, kterou všichni muslimové čtou. Je to agresivní ideologie namířená proti všemu, co nespadá pod Islám.
A z toho následně plyne strach z Islámu, který může klidně dosáhnout určité fobie. Není to charakterová vada, ani provinění proti lidskosti – je to prostě projev pudu sebezáchovy, na který má každý právo. Speciálně při současné znalosti toho, jak se dnes různí muslimové ve světě chovají. Shrnu to ještě jednou:

SOUČASNÁ ISLAMOFOBIE JE PROJEV PUDU SEBEZÁCHOVY. 

A v tomto světle je třeba chápat odpor lidí proti muslimským migrantům. Nejde ani o rasismus, ani o projev nehumánosti, jde o oprávněný strach. Jestli to politici rychle nepochopí, budou náboženské války.

Jediné, co by tuto situaci mohlo změnit, kdyby se sám Islám reformoval a jednoznačně se rozdělil na Černý a Bílý Islám. Resp. aby se Bílý Islám viditelně a prokazatelně distancoval od toho Černého. Jsou pro to hlasy i od samotných muslimů (např. egyptský prezident). Ale moc šancí na to asi není. Korán změny zakazuje. A tak při současné zbabělosti evropských politiků asi směřujeme k válce mezi těmito dvěma kulturami.
Na jedné straně Islám, na druhé my nevěřící, pro ně infidelové. Kdo vyhraje? No, řekl bych, že u sázkových kanceláří asi favorit nebudeme.

petr.kolar.canada@gmail.com