Nevím, jak Vy, vážení, avšak pokud jsem někdy sledoval komentáře k různým článkům, uveřejněným na NP, třeštil jsem oči – a to nejsem žádný nezkušený zajíc! Marně si lámu hlavu, kde berou někteří ti anonymové tak stěží uvěřitelnou drzost chrlit ze sebe, promiňte, jednu úděsnou pitomost za druhou?Je jisté, že kdyby se měli pod těmito výplody podepsat svým jménem, to by nejen zaváhali, ale utíkali šeptat své nesmysly do duté vrby, pokud by nějakou nalezli. Ovšem pod pláštíkem anonymity jsou schopni opravdu takřka všeho, dosahujíce přímo hrdinského úsilí naprosto se znemožnit - kupříkladu tím, že používají pojmů, kterým naprosto nerozumí, např. autorovi nějakého příspěvku „chybí merit“ apod. Raději to zde nebudu všechno citovat, neboť bych čtenáře mohl, nedej bože, připravit doslova o rozum.

V krátkém článku nemohu rozebírat, kde se taková arogantní pomýlenost bere... Napadlo mě staré rčení, že ryba smrdí od hlavy, kterému vzápětí konkuruje tvrzení, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tímto směrem se však ubírat nehodlám..

.Bylo již popsáno mnoho papíru a mnohé učené hlavy si lámaly hlavu tím, co pudí ty lidičky, aby se pouštěli do kritiky, na kterou nemají, do chrlení bohaprázdných nesmyslů? Proč tolik lidí píše pod pláštíkem anonymity?

Hledal jsem v moudrých knihách a u odborníků a nalezl jsem tolik důvodů takového chování, až mi šla hlava kolem.Když si to shrneme, jde většinou o lidi se sklonem k psychopatii, či přímo o psychopatické osobnosti.

Psychologové uvedou, že jde o lidi s pocitem méněcennosti, či o ty, kteří jsou svým způsobem vykořeněni z reálného života, o chudáky, kterým někdo ublížil, nebo kteří si to alespoň myslí... Mohou to být také osoby naplněné nenávistí – k lidem, nebo snad vůbec k životu - jejíž důvody mohou být rozličné…

Položíte-li obdobnou otázku psychiatrovi, poučíte se, jaké existují psychické poruchy, jsou jich přehršle. Mohou to být lidé citově chudí (psal o tom Steinbeck ve své knize Na východ od ráje), neuspokojení, např. v partnerských vztazích, pomstychtiví, narcisté s vysokým, přehnaným sebevědomím, lidé zneužívající psychotropní látky či osoby se zálibou ve lhaní (bájivě lhaví); dále osoby se sklonem k depresím, postrádající zájmy, lidé, kteří mají sklon k násilí, takoví, kteří závidí druhým lidem společenské uplatnění, oblibu a úspěch, nebo osoby infantilní. Též to mohou být tací, kteří jsou tupeni, ponižováni, trýzněni, či naopak, kteří totéž činí druhým.

Zajímavé jest, že to nemusí být lidé s nízkým sociálním postavením, ale i vrcholní politici, státníci, umělci, vědci aj. A ti všichni, bohužel, trpí sklonem vyjadřovat se k tomu, čemu nerozumějí.

Snad bývají zlí – nicméně, nejsou i k politování? Toť otázka na závěr.