Svým čtenářům ukázal pornografické snímky začínající české zpěvačky Heleny Zeťové. Pečlivě sleduje, na které akce si americká celebrita Paris Hiltonová vzala, a na které naopak nevzala spodní prádlo. A přinášel zpravodajství "minutu po minutě" z pohřbu hitmakera Karla Svobody.

Abychom nezapomněli, také informuje o politice, ekonomice a zahraničních událostech. Seznamte se: zpravodajský server iDnes, "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu".

Protože to lidé chtějí

Citované označení vyplývá z průzkumu, který společnost STEM/MARK provedla v lednu asi mezi tisícovkou českých internetových uživatelů. Ptala se jich, které zpravodajské servery znají, které považují za nejdůvěryhodnější a které za nejspolehlivější.

Když už výzkumníci kladli otázky, mohli se zeptat i jinak. Proč českým uživatelům není divné, že na serverech spojených se seriózními deníky nacházejí bulvár, nebo dokonce pornografii?

A provozovatelů těchto magazínů se mohli zeptat, proč takový obsah nabízejí. Byť odpověď je asi jasná: Protože to uživatelé chtějí.

Není to však odpověď dostačující. Čtenáři nepochybně nechtějí jen rozmazané nahlédnutí pod sukně Paris Hiltonové, ale přivítali by také několikaminutové video, na kterém provozuje sexuální hrátky se svým přítelem a které je rovněž na webu už několik let k nalezení.

Jenže seriózní poskytovatelé obsahu - v tradičním názvosloví: vydavatelé - se nemohou ohlížet na to, co si čtenáři žádají. Jejich úkolem je mimo jiné rozlišovat mezi důležitým a banálním, mezi vkusným a nevkusným, mezi zajímavým a nudným.

Zeptáte-li se mě, jestli mě zajímají fotografie Paris Hiltonové bez kalhotek, pak odpovím ano, protože nejsem pokrytec. Přiznám i to, že jsem je už viděl a sám si je díky vyhledávači na webu Google našel. Ale když se zeptáte, jestli chci, aby mi tyto obrázky servíroval můj oblíbený zpravodajský server, tak odpovím nikoliv.

Kdo chce vidět popravu?

Je to stejné, jako když si pozveme domů návštěvu. Asi také nenecháme na stolku v obývacím pokoji ležet pornočasopisy. Byť si můžeme stokrát myslet, že by hosty tyhle ohmatané magazíny zajímaly mnohem víc než zpravodajský týdeník či literární měsíčník, které na ten stolek nakonec položíme.

Není to pokrytectví, ale dodržování určitých konvencí. Na těch ostatně funguje celá civilizace.

Noviny touhle politikou poškozují nejvíc samy sebe. Mladým internetovým uživatelům - potenciálním čtenářům papírových deníků - jako by říkaly: Tady na internetu najdete to zajímavé (kalhotky světových hereček), zatímco v trafice vám prodáme to nudné (komentáře k růstu HDP).

Těžko si představit, že by webové verze deníků, jako je třeba britský Guardian nebo americké New York Times, servírovaly čtenářům banální a lechtivý obsah, jak to pravidelně dělají servery iDnes (MF Dnes) či Novinky (Právo).

Ano, web může čtenářům nabídnou víc než tištěné médium. Na webu lze publikovat i to, co papír běžně "neunese", ať už to v minulosti byly snímky rukojmí zavražděných teroristy nebo třeba video popravy Saddáma Husajna.

Šokující nebo jinak kontroverzní obsah lze "oddělit" varováním (obdoba televizního "následující záběry mohou být drastické"), aby se tomuto druhu obsahu mohli vyhnout ti, kteří o něj nemají zájem. Nic podobného v papírových novinách udělat nelze.

Važte si svého webu

Web by ovšem měl respektovat základní ladění a charakter svého sesterského média. To se v Česku nedaří zejména Novinkám a iDnes, které patří k nejčtenějším serverům. Na své titulní stránce mají často jako hlavní článek zprávu, která se následující den vůbec nedostane na titulní stranu.

Zastánci bulvárního obsahu na seriózních zpravodajských serverech tvrdí, že nemá smysl jejich uživatele od bulvárního či sexuálně laděného obsahu chránit, protože na internetu je stejně vše vzdáleno pouhých "pár kliknutí".

To je pravda. Ale vývoj ukazuje, že noviny a jejich webové verze se budou v následujících letech čím dál víc sbližovat až splývat v jeden produkt. Nedávno to na Světovém ekonomickém fóru v Davosu jasně řekl i Arthur Sulzberger, vydavatel New York Times: Cílem novin je zvládnout přechod z papíru na web. "Opravdu nevím, jestli budeme Timesy za pět let ještě tisknout. A víte co? Je mi to jedno," citoval ho izraelský deník Haaretz.

České seriózní deníky by svým rozdivočelým serverům měly přitáhnout uzdy. Pokud je tedy berou jako něco víc než jen bulvární filiálky pro počítačové monitory. Ale nová konkurence Blesku je to poslední, co český mediální trh teď zrovna potřebuje.

HN, 22.2.2007

Autor je novinář