Vrací se to znovu a znovu, jako burácení bouřky v horách. Nepochybuju, že jednou uhodí blesk. Mám na mysli odpovědnost provozovatele internetového média za obsah. Přitom ten obsah, díky institutu komentářů pod články, je z větší či menší části vytvářen čtenáři, mimo dohled a vliv vydavatele.

Některá média jsou na tom dokonce založená, světový mediální gigant Facebook v první řadě. Však je taky první na ráně a jistě má neklidné spaní jeho tvůrce Mark Zuckerberg. Na fotkách vypadá jako studentík, třebaže mu táhne na čtyřicítku, ale ty vlasy nad čelem mu padají taky proto, že mu všichni šlapou na paty. Profit jeho firmě ujídají náklady na armádu významových čističů. Žádného osobně neznám, ačkoli jsou i čeští počišťovači. Tak to bylo za bolševického režimu taky, cenzoři se neměli znát s potenciálními protivníky – a potenciální protivník byl každý, kdo něco zveřejnil. Už v roce 1908 napsal o podobné instituci skvělou knihu Gilbert K. Chesterton. U nás vyšla pod názvem Anarchista Čtvrtek nebo i Kamarád Čtvrtek, výstižnější by byl název Soudruh Čtvrtek. O soudruha v politickém smyslu šlo. Básník Syme se zde stává členem speciálního policejního útvaru, zkoumajícího skryté významy v textech. Potkává zde úspěšného detektiva, který zabránil atentátu, protože pochopil sonet, volně cituji zpaměti.

Zuckerberg a s ním i další mogulové sociálních sítí vydržují armádu takových policistů, kteří se snaží pochopit sonet. Mají na to svoje předpisy. Některé jsou jednoduché. Popírání holocaustu, například. Na to je i zákon, tečka. Pak je tu podpora násilí. Začínají problémy: Facebook uděluje ban neboli zaracha za zveřejnění fotky z doby války, zachycující premiéra Churchilla se samopalem v ruce. Ale pořád je to jaksi ruční práce.

Tlak ovšem sílí a moje lupavá kolena přijímají signály, že se už blíží automatizace počišťovacích činností. Tím spíš, že technicky to už existuje. V elektronické poště máme blahodárné zařízení zvané spamový filtr. Připomenu, že slovo spam znamená v tomto kontextu nevyžádanou poštu, zpravidla reklamního obsahu. Každý mail projde sítem spamového filtru a pustí jen ten nevinný. Až dopíšu tento text, dám ho jako přílohu elektronické zprávy a pošlu do Lidovek. Spamový filtr ho očuchá jako antidrogový pejsek na letišti a pustí do redakce. Někdy to ale nefunguje. Dostávám spoustu reklamního balastu, a naopak na mého přítele Jiřího si spamový filtr zasedl a jeho dopisy nemilosrdně zahazuje do spamového koše. Přesto, že se mi Jiří nikdy nepokusil nic prodat.

Takto budou pracovat obsahové filtry. Začnou u „Osvětim byl ozdravovna“ a skončí u „manželství muže a ženy“, podle toho, jak bude přituhovat.

Třeba to bude znamenat konec Facebooku. Žádná škoda. A třeba si lidi zase začnou posílat papírová psaníčka.

Už aby to bylo.

LN, 7.12.2020