„Sociální sítě představují systémové riziko pro demokracii.“ Toto jsou slova viceprezidentky Evropské komise Margrethe Vestager, Dánky, která se snaží Facebook a podobné platformy krotit, aniž by omezila svobodu slova na sítích. Jak je tento úkol důležitý, vidíme i u nás, kde se nezřídka setkáváme na nejrůznějších platformách s výroky, které lze považovat za nezákonné, lživé či vulgární, ale které se dál šíří.

Podobně je tomu ale vždy, když do veřejného prostoru vstupuje nové médium: I komunisté po roce 1957 podcenili televizi, která byla chvíli kritičtější než jiná média.

Základní otázka, kterou si v této souvislosti klademe trochu opožděně, zní: K čemu nás vlastně sociální sítě šířící nesmysly vyzývají, když jim relevantní část třeba americké populace věří i přes protichůdná rozhodnutí soudů, viz zpráva o tom, že prezidentské volby byly zfalšované?

Odpověď paní Vestager je jasná: „Demokracie nemůže dlouhodobě fungovat, když jednotlivé skupiny společnosti se pohybují pouze ve svých názorových bublinách a racionální výměna názorů s nimi není možná.“

To je jistě pravda, s majiteli pravdy, kteří se uzavřeli do své bubliny, v níž rezonují jen stejné názory, nelze vést dialog, který předpokládá otevřenou mysl. Obě strany si pak navzájem naslouchají a jsou ochotné některé řádně zdůvodněné argumenty protistrany přijmout, nebo je naopak vyvrátit. Pokud ale falešným slovům, která se šíří, nelze ve stejné síle oponovat, jsme v pasti.

Problém je v tom, že Facebook i Google nemůžou nikdy kontrolovat miliardy příspěvků, které se denně přes tyto platformy šíří. Evropská komise se proto rozhodla spoléhat na systém kontroly z řad úřadů a nevládních organizací, které by měly nebezpečná sdělení hlásit platformám.

Tento princip by měl fungovat lépe než filtrační algoritmy, které by mohly omezovat svobodu slova. „Platformy by měly jen zabránit šíření nebezpečného a nezákonného obsahu, ale současně musí zajistit, aby se miliony lidí mohly svobodně a volně pohybovat a vyjadřovat,“ říká dále viceprezidentka. Bohužel shoda o znění zákona zatím nepadla.

Další problém podle německého časopisu Der Spiegel je v nebezpečí, které představují autoritářské státy, jako je Polsko a Maďarsko. Podle EU tyto státy zásadní ústavní principy ignorují a mohou zákon, na kterém se sedmadvacítka domluví, zneužít k mazání všech příspěvků, které budou nepříjemné jejich vládám. S tím paní viceprezidentka souhlasí a věří, že v takovém případě by zasáhly soudy.

Jenže, jak i naše zkušenost ukazuje, trvají-li mediální soudní spory šest let, jako ten o neexistujícím článku Ferdinanda Peroutky, ztrácejí smysl. Jediná možnost by snad byla, kdybychom i my po vzoru některých států zavedli u krajských soudů mediální senáty, které by podobné kauzy byly schopné řešit v rámci týdnů či měsíců a tresty byly dostatečně veliké či při opakování likvidační.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel