INTERNET: Regulovat či nikoliv?
Nepatřím mezi přívržence zbytečné regulace. Je spojena s nákladným a obtížným sledováním a vyhodnocováním. Navíc dříve nebo později si regulovaní najdou cestu, jak omezení obejít. Nicméně nějaká pravidla hry musejí existovat, a platí to samozřejmě i o internetu. Problém je v tom, že pokud se někdo o něco takového pokusí, strhne se pokřik. Hovoří se o omezování, o útoku na otevřenost platformy, která přináší tolik potřebného. Když se podíváme blíž, kdo vlastně nejvíc křičí, zjistíme, že to jsou vlastníci portálů a komunitních webů. Jak by ne, jejich obchodní model je založen na počtu návštěvníků získávaných za každou cenu. Nese jim to peníze z reklamy a vytváří potenciál milionů při prodeji firmy. Tak proč netolerovat nebo dokonce podporovat porušování autorských práv? Proč nedovolit jakékoli pomluvy přesahující rámec i toho nejhoršího bulváru? Proč nešířit intimní fotky, texty, videa bez souhlasu toho, kdo se na nich objevuje? Proč nenechat pomluvit a zničit konkurenci?
Stačí, když se vyhnu odpovědnosti za publikování tzv. „uživatelsky generovaného obsahu“. Maximálně budu hlídat pedofily, po těch jde intenzivně policie. Porno otevřu jen tomu, kdo prohlásí, že je dospělý. Co na tom, že už existují pokusy o sebevraždu a pár firem se dostalo do potíží! Ne, opravdu nevolám po cenzuře, jen pro přenesení pravidel existujících v reálném světě. Vydavatelé nepublikují anonymní příspěvky a nesou právní odpovědnost za obsah, který zveřejňují, ať jsou to noviny nebo televize. Autoři obsahu jsou známi, i když někdy požívají speciální ochrany jako zdroje citlivých informací.
Co tedy ztratíme, když budou pro publikování na internetu platit stejná pravidla a zákony jako v reálním světě? Mluvím o identifikaci, případně registraci autorů. Exhibicionistické, grafomanské výlevy úplně nezmizí, někteří se podepíší nebo registrují. Přijdeme o mizivou přidanou hodnotu tzv. diskuse. Autenticita je sporná už teď, kdy se objevují cílené marketingové viry a identity. Otevřenost určitě neztratíme. Existují seriozní periodika a blogy, kde autoři neskrývají totožnost. Nebude to fungovat stoprocentně, virtuální existence se snadno založí, a stejně tak zmizí. Platforma pro anonymní sraby a závistivce se přece jen ztíží. Ti, kteří nepublikují, ale jen konzumují, budou alespoň trochu vědět, s kým mají co dočinění a kdo je kdo. I tak zbude dost prostoru pro drby a lacinou zábavu, takže snad neprodělají ani provozovatelé. Možná budeme méně otevření, ale za to trošku kulturnější.
Euro 21/2008