V poslední době se začalo hodně debatovat o tom, zda psát či nepsat do internetových novin a zda povolovat diskusi k uveřejněným článkům. Vyvolala ji řada hloupých, ale především vulgárních, reakcí na ně. Někteří autoři jsou dokonce tak citliví nebo ješitní, že pod vlivem těchto reakcí, přestávají do internetových novin psát a zdůvodňují to tím, že si nenechají nadávat, když své texty píší ve volném čase a zadarmo. Obdobná situace je i v rodině blogerů. Řada z nich své blogy ruší nebo na nich nepovoluje diskusi.

Protože jsem, sem tam, také něco napsal do Neviditelného psa, Virtually, Českých médií a nyní mám dokonce svůj blog, byl jsem i já poctěn všemi možnými přívlastky - od modrého až po jiné „ptáky“. Přesto se na reakce čtenářů nezlobím. Myslím si, že když se k něčemu vyjadřuji, tak musím být také připraven na reakce, které se mi mohou, ale také nemusejí, líbit.

Největší výhodou blogu je, že mi nikdo necenzuruje a hlavně nekrátí to, co napíši, jak je zvykem v redakcích novin. Pouze přidají dovětek „Dopisy jsou redakčně kráceny“ ajsou z obliga. Mnohokrát se mi stalo, že byl můj příspěvek redakčně zkrácen tak, že dostal úplně opačný smysl, než měl originál. Po uveřejnění takového „článku“ mě zastavovali známí a dělali si ze mne legraci, jakou pitomost jsem napsal. Teprve po přečtení originálu začali společně se mnou pánům redaktorům spílat. Proto jsem už před několik lety přestal své příspěvky posílat do novin a začal spolupracovat s výše uvedenými internetovými novinami. Od 1. října mám také svůj blog, kde se mohu vyjádřit podle vlastních představ a také si přečíst, co si o mých názorech myslí čtenáři.

Je pochopitelné, že se vzrůstajícím počtem tzv. počítačově „gramotných“ jedinců vzrůstá i počet vulgarit vyjadřovaných frustrovanými lidmi, kteří jsou silní pouze v davu nebo v anonymitě. Jejich společnou charakteristikou je, že se skrývají za různými, obvykle výraznými, nicky. Občas je někdo usadí podobnými výrazy, ale tím je bohužel ani nevychová, ani nezmění. Jenom sám sebe, pokud není stejný jako oni, snižuje na jejich úroveň. Proto se při čtení Diskuse k mým článkům nejprve podívám na „podpis“. Jsou totiž známé „firmy“, které prostě vynechám. Na nicky podepisující se např. „T.G.M“ nebo „Mistr Jan Hus“ nereaguji, poněvadž již jejich nick říká o nich vše. I když je možné, že autor skrývající se pod nickem T.G.M se ve skutečnosti jmenuje třeba Tomáš Gustav Moravec.

Zásadně s nikým nepolemizuji. Pokud však diskutující uvede svoji e-mailovou adresu a chci mu něco říci, tak mu to napíšu a pošlu. Také nemiluji polemiky v Diskusi k článku. Velmi často se stává, že se dva „odborníci na všechno“ začnou hádat o hloupost a strhnou diskusi zcela mimo téma článku, ke kterému má být vedena. Proto mám rád, když každý z diskutujících vyjádří svůj názor k názoru autora článku, ale nepolemizuje s těmi, kteří mají na článek jiný názor.

Protože se také rád vyjadřuji k některým článkům, tak mi zakazování Diskuse vadí. To s oblibou používají ješitní autoři. Výrazně se to projevuje u blogera vlastnícího „Nejčtenější a čtenáři nejvýše hodnocený blog na Lidovkách!“. Ten často používá hrubých titulků, jako např. „Ceskozlodejsko - zeme krivdy a bezpravi?“ nebo „Proc je cast ceskych volicu dobytek?“ ale bojí se, ješita jeden, obdobných reakcí od čtenářů.

Já povoluji diskusi ke všem svým článkům, a tak dávám možnost i těm frustrovaným, aby se vyřádili. Myslím, že je mnohem lepší, když se vyřádí na mém blogu nebo u mého článku v internetových novinách, než aby šli a zapálili mi barák, vytloukli okna nebo nedej Bože zmrzačili někoho z mé rodiny.

sedmasedmdesátiletý penzista z Dobrušky