Jsou ozbrojení a nebezpeční. Ale pokud nejste zrovna v Bronxu nebo na předměstí Paříže, nejsou těmi zbraněmi kameny ani zápalné láhve. To ovšem neznamená, že by byli méně nebezpeční. Řeč je o studentech a jejich internetových blozích.

Možná ještě před deseti a určitě před dvaceti lety vyjadřovali studenti nespokojenost se svými učiteli nápisy na zdech, případně ve školních časopisech. Dnes mají k dispozici Internet, kde si jejich názory může přečíst kdokoliv.

Nepřednáším pro blogy!

Na amerických univerzitách prý dnes mnozí profesoři začínají přednášky upozorněním: "Toto není určeno pro vaše blogy." Reagují na několik skandálů, které vyvolaly právě výroky učitelů zveřejněné na blozích žáků. Ale nejde jen o zaznamenané výroky: učitelům může být nepříjemné i čtení toho, co si o nich studenti myslí.

Možná si něco podobného budou muset zavést také pedagogové v Česku. Na Slovensku určitě. V lednu se zde rozhořel zajímavý spor mezi studentkou a jejím bývalým vyučujícím. Nečekejme ovšem žádnou pikantérii. Důvodem je obyčejný záznam na blogu.

Studentka si dovoluje

Třiadvacetiletá Michaela Staňková zveřejnila 8. ledna na svém blogu - založeném na webových stránkách nejčtenějšího deníku Sme - polemiku s mediálním analytikem Andrejem Školkayem. Ten se ve stejný den právě v deníku Sme trefil do "mladších novinářů", když o nich napsal, že někteří jsou "nevzdělaní anebo polovzdělaní" a že - byť mají vysokoškolské tituly - "úroveň jejich vzdělání je nízká". Zaštítil se také výroky několika politiků o hloupých novinářích či hloupých otázkách: konkrétně Roberta Fica, Ivana Gašparoviče a také Miloše Zemana.

Až potud by bylo všechno v pořádku. Polemiky a diskuse jsou kořením blogů. Jenže tím jsou také osobní zážitky. A ty použila ve svém textu i Michaela Staňková, která žurnalistiku studuje a vzpomněla si, že ji před časem učil právě Školkay. Napsala, že se na jeho přednáškách "nedozvěděla v podstatě nic" a že si společně s dalšími studenty musela místo regulérní politologie "vyslechnout názory přednášejícího na zahraničněpolitické i vnitropolitické dění".

Staňkové text je typickým blogovým záznamem. Je psaný zaujatě a vášnivě, s řadou stylistických a někdy i věcných chyb. Její argumentace není moc silná ani přesvědčivá. Stručně řečeno se dá říct, že mladou adeptku novinářství Školkay svým článkem popudil, a tak si to s ním na blogu vyříkala.

Následovala protireakce. I to je součástí blogové etikety. Ale kromě polemiky dostala studentka poštou ještě něco dalšího: doporučený dopis požadující omluvu a vyplacení odškodného ve výši 15 tisíc korun.

A aby toho nebylo málo, deník Sme totiž krátce nato zrušil Školkayovy pravidelné glosy o médiích. Redakce tvrdí, že tak došlo po vzájemné dohodě a že to s jeho sporem s mladou blogerkou nijak nesouvisí. Sám Školkay si to nemyslí. "Nepřímé důkazy nasvědčují, že to byl naopak jediný důvod rychlého zrušení," říká. Zatím prý žalobu nepodal a shání svědky, kteří by před soudem o jeho učitelské kariéře vypověděli něco jiného než Staňková.

Žalobce strážcem etiky

Školkay je ve slovenských médiích známou osobností: v minulosti například kandidoval na post šéfa Slovenského rozhlasu a je členem Tiskové rady, která je samoregulačním orgánem dohlížejícím právě na dodržování novinářské etiky.

Že bude jeho žaloba možná vůbec prvním soudním procesem vedeným proti autorovi blogu? "Někdo být první musí. A je dobře, že někdo první je," říká. "Někdo musí touhle formou začít korigovat excesy na internetu. Aspoň do té doby, kdy lidé budou brát vážně, co se tam píše a publikuje."

Slovenský internet je ve většině parametrů srovnatelný s tím českým, co se týče blogů, je však napřed. Ne snad v jejich počtu, ale určitě v kvalitě, kterou lze na blozích najít.

Jsme pozadu. Za Sme

Rozhodující zásluhu na tom má deník Sme, který zájemcům o seriózní a neanonymní blogování nabídl jednoduchý publikační systém a také své čtenáře. Česká média s něčím podobným teprve začínají.

Ta důležitá a stále se opakující otázka zní, zda blogování je žurnalismus a zda na ně lze uplatňovat stejné nároky jako na obsah, který publikují tradiční média. Tuhle otázku nemají dořešenou nikde na světě.

Slovensko na ni nyní našlo odpověď aspoň formálně: až se v pondělí 2. dubna budou rozdávat výroční novinářské ceny, bude mezi kategoriemi poprvé také blogování.

Nominovaní i vítěz musí jen doufat, že neskončí u soudu.

HN, 29.3.2007

Autor je novinář