Asi bych se o tom nezmiňoval, ale kolegové mě tu obvykle představují jako vydavatele deníku Neviditelný pes. Což bezesporu jsem, a proto si tu trochu přihřeju polívčičku. Neviditelný pes poprvé vyšel před pětadvaceti lety 23. dubna a jeho první vydání četlo šest lidí. Technickou zásluhu o to měl Tom Vild, bohužel už není mezi námi, opustil nás v nesmyslně mladém věku, a tak ho aspoň takto zdravím a děkuju mu. Ale nebojte, nebudu tady staromilsky skučet, zaměřím se na současnost.

On už tenkrát Tom Vild zavedl na Psu něco jako komentáře, bylo to cosi jako chat. Každý den jsem to sledoval a divil jsem se. Vědci zjistili, říkal jsem si, že dvacet procent populace jsou hulváti a hlupáci. Kde jsou? Na tom chatu byli samí rozumní lidé. Pak se tam vyskytl jeden exemplář z té dvacetiprocentní menšiny, měl nick Venca Neckář a pak už to jelo. Nastal proces pozorovatelný ve všech komentářových komunitách v politicky laděných webech. Dvacetiprocentní menšina ovládne pole, až se z ní stane osmdesátiprocentní většina a rozumní a slušní lidé se postupně vytratí.

Nejsou to jen komentáře, je to problém sociálních sítí. O nich se teď hodně mluví, vymýšlejí se cenzurní zásahy a uvalují právní odpovědnosti a ustavují se bataliony elfů vyzbrojených mazací gumou. Jedno mi ale po těch pětadvaceti letech zkušenosti vrtá hlavou. Vědci jsou šikovní, oni zjistí kde co, jako že ožralí cyklisté padají z kola častěji než střízliví. Co kdyby ale vědci zjistili, jaký je reálný vliv hlupáků v komentářích a na sociálních sítích na společnost?

Já jsem jednou dokonce na tom svém Psu zrušil komentáře a pak jsem je obnovil, ale účast podmínil registrací. Dostal jsem záplavu sprostých mailů. Že prý jsem Neviditelného psa zabil a krutě za to zaplatím. Odborníci mě utěšovali, že čtenost klesne jenom o deset procent, tak že to vědci zjistili.

Skutečnost byla taková, že čtenost neklesla vůbec. Křivka zvolna stoupá, jak stoupá počet účastníků celosvětové sítě zvané internet.

Říká se dětmi nezatopíš a dodám k tomu, že hlupáky už vůbec ne. Nejlepší si jich nevšímat, to je politika, kterou praktikuji těch pětadvacet let. A vědcům doporučuji, aby věrohodně zjistili, jaký je skutečný vliv sociálních sítí – třeba zrovna na volby. Ale ti vědci by měli být skutečně nezávislí. Jakmile totiž vytváříte grantem placené těleso, tak první, co těleso zjistí, je to, že je situace vážná a další existence placeného tělesa nezbytná.