Neviditelný pes

INTERNET: Nebezpečná móda WiFi za obecní peníze

5.10.2007

Služba zdarma, to je prokletí internetu od prvopočátku, kdy byla síť sítí otevřena veřejnosti. Prokletí do té míry důsledné, že se do nemilosti dostane každý, kdo prohlásí bezplatnost za nemravnost. Je to přirozené. Na nic si lidi nezvyknou tak rychle a od ničeho si neodvykají tak neradi, jako je služba zdarma. A nevadí jim, že co je služba zdarma, je zpravidla mizerná služba.

S jídlem roste chuť. Na pořadu dne už není jen obsah internetu zdarma, ale připojení zdarma.

Není to nic nového, je to zavedeno na mnoha místech země. Stačí se podívat na wifi.lupa.cz/katalog/obce-zdarma. Samotná Praha má 124 přípojných míst. Vede Praha 5 s 39 přípojnými místy. Některá jsou provozována soukromníky, například sítí restaurací KFC anebo kavárnou V Sedmém nebi. Ani slovo proti takové službě, naopak, jen houšť a větší kapky (v podobě rychlejšího připojení)! Je to stejná soukromá služba jako noviny zdarma v kavárně. Diskutabilní jsou ovšem místa sponzorovaná z veřejných peněz.

Takový Praha5.net má třiadvacet přípojných míst a slibuje další, v rámci celopražského projektu Bezdrátová Praha. Pokryta má být celá Praha a projekt má spolknout až 350 milionů veřejných peněz.

Co zadarmo, co placené

Stát v obecném měřítku a obec v užším měřítku se má postarat o to, co není v moci jednotlivého občana. Nemůžu si postavit most přes Vltavu a nemůžu zřídit tramvajovou linku. Nemůžu chytat zloděje (policie to neumí taky, ale to je jiný problém), ba ani nesmím. Nemůžu kupovat kanalizaci a zřizovat elektrické osvětlení ulice, kterou nemůžu vyasfaltovat. Toto vše má být hrazeno z veřejných peněz a na toto mají být veřejné peníze směrovány, peníze vybrané od občanů formou přímých i nepřímých daní.

Zeptejte se lidí z internetové komunity, zdali si myslí, že internet by měl být stejně veřejná služba, jako je kanalizace nebo osvětlení ulic. Odpověď nebude jednoznačná – hodně bude záležet na tom, zdali se dotyčný živí poskytováním připojení, nebo ne. Z těch, kteří se neživí, vám značné procento respondentů odpoví, že je to skvělý nápad a že by internet měl být zdarma, alespoň v nějaké málo komfortní úrovni. Zažil jsem mnoho debat na toto téma a skoro vždycky se stejným výsledkem.

Argumenty „pro bezplatnou síť“ nelze odmávnout

Obec má mít zájem na tom, aby lidé měli informace, a internet je dokáže zprostředkovat obousměrně, k občanovi, ale i od občana, to je první argumentační okruh.

Mnoho lidí si na málo komfortní bezplatné připojení zvykne a později přejde na komfortnější, placené. To je druhý argumentační okruh. Takzvaně málo komfortní připojení k internetu je dnes tak levné, že stojí řádově desetikorunu denně. To znamená, že za týdenní připojení pořídíte krabičku cigaret plnou karcinogenů, dehtu a nikotinu. Nemyslím si, že je to nepřekonatelná finanční bariéra pro člověka, který stojí o komunikaci. Stačí, aby si dal malé pivo místo velkého, a může komunikovat, až zčerná. Ovšem v rozpočtu města je 350 milionů významná suma. Nenarodila se sama od sebe. Byla vyždímána z kapes poplatníků. Zdá se, že se tu chystá dáreček z cizího – ve prospěch někoho, kdo o něj ani moc nestojí a ani ho moc nepotřebuje. Navíc, kdybychom pojímali internet jako sociální službu, znamená to, že „potřební“ budou fasovat i počítače? Bez nich jim je připojení věru málo platné.

Není pochyb o tom, že mnoho lidí bezplatné připojení uvítá. Například proto, že si nemusí připojení koupit… ke škodě komerčních poskytovatelů, kteří budují nabídku zahrnující i nízkorozpočtové připojení právě proto, že chtějí oslovit více potenciálních zákazníků. Masivní nabídka „zdarma“ jim podrazí nohy. Asi nebudou muset zavřít krám, ale přivřít roletu, to asi budou muset.

No a konečně je tu technický problém. Wi-fi je v podstatě rádiové připojení. Přípojné místo, „hot spot“, je vysílač a přijímač rádiového signálu. Celoplošné dokonalé vykrytí velkoměsta je technicky nemožná iluze. Vždyť záleží i na konstrukci konkrétní budovy, zdali vám bude doma fungovat bezdrátová wi-fi síť! To je důvod, proč se tolik lidí vyjadřuje o velkoplošných wi-fi sítích skepticky.

Evropská pralinka

Pikantní na tom všem je postoj Evropské komise. Ten pomlouvaný socialistický Brusel je ochoten spolufinancovat dálniční síť: ano, občan ji sám budovat nemůže. Ale připojení si koupit může a ať si ho koupí u podnikatele, který podniká ve zdravém konkurenčním prostředí. Toto vzkazuje „socialistický Brusel“, takovouto lekci ze zásad zdravého trhu nám dává.

Poděkujme za ni a poučme se z ní. A těch 350 milionů dejme na něco jiného. Například na dobudování obchvatu, aby se ulevilo městu tísněnému zločinně zanedbanou dopravní infrastrukturou.

LN, 4.10.2007



zpět na článek