Twitter byl jedním z internetových nástrojů, které mu pomohly ke zvolení. Od té doby ho ovšem zanedbával. Dva tweety před lednovou inaugurací a další až v březnu. Prý jestli má někdo nějaké dotazy ohledně ekonomiky, ať napíše na web Bílého domu. Nic moc, chce se říct. Nejspíš to ani nepsal Obama, ale nějaký jeho poradce.
Naštěstí na Twitter mezitím dorazily i další celebrity. A některé se do toho opravdu obuly. Jejich tweety sledují desetitisíce nebo i statisíce lidí, kterým tenhle způsob komunikace dává pocit téměř intimní blízkosti. Skoro jako bychom s těmi celebritami byli kámoši. Například já odbírám tweety cyklisty Lance Armstronga.
Lance píše i několikrát denně. Když koncem března ve Francii spadl z kola a zranil se, věděl jsem to dřív, než to bylo ve zprávách. Lance už v nemocnici ze svého Blackberry napsal: "Žiju! Zlomená klíční kost (pravá). Bolí to jako čert. Operace za dva dny. Díky za přání."
Jinou "mou" celebritou je basketbalista Shaquille O´Neal. Nedávno na Twitteru napsal, že sedí v jednom baru ve Phoenixu a že prvnímu člověku, který k němu přijde, dá lístky na večerní zápas. Zatraceně, byl jsem zrovna na Smíchově, takže jsem to měl trochu z ruky. Minulý týden zase "tweetnul" o poločase zápasu NBA. Napsal: „Shhhhhh.“
Mělo to znamenat: „Nikomu to neříkejte!“, to aby slavný Shaq nedopadl jako jeden z dalších hráčů, který rovněž o poločase použil Twitter, ale dostal za to od trenéra pokutu. Trenér Phoenixu už ovšem dopředu řekl: „Když dá Shaq 25 bodů a 11 doskoků, může si dělat, co chce.“
A tak se stalo. I když … dovoluji si teď mluvit za půl miliónu lidí, kteří jsme s Shaqem kamarádi. Ne, opravdu jsme to nikomu neřekli.
Převzato z blogu Extra se svolením autora.