Nikdy snad nebylo vyplýtváno více duševní energie na demagogii než v posledních týdnech, kdy Google, Wikipedie, YouTube a další megaservery začaly protestovat proti chystaným antipirátským zákonům (SOPA a PIPA) v americkém Kongresu. Konflikt byl vyvolán mimo jiné i proto, že zákony nemohou dost dobře postihnout zloděje duševního vlastnictví.

Nedovedu posoudit, zda zásah do vyhledávačů opravdu ohrožuje celý internet, jak tvrdí odpůrci (vždyť jejich cenzoři dnes a denně likvidují rasistické a politicky nekorektní výroky), a tak to spíš vypadá, že jde o kšeft s informací, jak si pořídit něco zadarmo. Nevím ani nakolik je chystaná legislativa technicky vadná a jaké může mít neblahé vedlejší účinky, možné to je.

Ale ta demagogie! Obránci absolutní svobody internetu mluví o svobodě informací. Duševní majetek ale není informace v běžném slova smyslu. Umělecké dílo tak jako technický vynález, software nebo lék je zboží. Je výsledkem nákladného tvořivého úsilí a nikoli jen zjištěním události, politiky, podvodu, objevu či názoru, které jsou legitimním veřejným majetkem demokracie.

Duševní statek je právě tak soukromým majetkem jako statek na venkově a jeho ochrana před zloději neméně důležitá než svoboda. Svoboda a majetek jsou jako duše a tělo, nejsou oddělitelné. Svoboda bez majetku je stejná katastrofa jako majetek bez svobody. Svoboda je paradox a daří se jí jen v jistém omezení. Bude-li internetová svoboda krást neomezená, nebude nikdo nic tvořit, respektive budeme živořit a svoboda krást také zanikne. Stačí příklad španělské literární hvězdy a bestselleristky Lucie Etxebarria, která nedávno po zjištění, že prodala pouhých 3000 výtisků své nové knihy a zároveň po zjištění, že několik set tisíc kopií bylo staženo a ukradeno z internetu, prohlásila, že od nynějška bude vydávat jenomv překladu ve Francii a v Německu, kde se proti knižnímu pirátství postavili.

Následovala masivní reakce internetových uživatelů, kteří se rozhořčovali, jak jsou knihy drahé, že pirátství není krádež, ale naopak způsob, jak přinutit předražený průmysl, aby se přizpůsobil internetové revoluci. Tohle je ovšem k nevíře. Normální zloděj majetek respektuje, chce ho jen pro sebe. Tihle se domnívají, že vzniká sám bez přičinění nebo jen z nadšení a zadarmo a proto, alespoň v elektronické asi méně hmotné podobě, patří všem. Tady už nejde o běžnou korupci morálky, ale o korupci intelektu a to je na pováženou.

LN, 27.1.2012