Neviditelný pes

INTERNET: Jak jsem měla tři minuty účet na Facebooku

5.2.2021

Až do včerejška jsem neměla s Facebookem nic společného, necítila jsem potřebu se na něm prezentovat, šel vždycky mimo mé zorné pole. Jenže jsem loni napsala knížku. Vím, že tento holý fakt nevysvětluje, proč jsem si včera na této úžasné síti zakládala účet. Takže vám to vysvětlím úplně polopatě.

Když jsem loni v létě dopsala svoji první knihu, začala jsem přemýšlet o jejím vydání. Na internetu jsem našla crowdfundingové nakladatelství, které se mi zdálo zajímavé (hlavně se mi líbila svoboda při výběru lidí do týmu, který na knize bude pracovat - grafik, ilustrátor, redaktor atd.). Rozhodla jsem se tedy, že do toho půjdu. Ještě bych měla dodat, že crowdfunding v tomto podání znamená, že autor si vytvoří pracovní tým, nechá připravit obal knihy a pak se jeden měsíc kniha nabízí na webovkách nakladatelství jako předprodej. Pokud se pomocí tohoto předprodeje vybere dostatek financí, dokončí se práce na knize (sazba, korektury, vnitřní ilustrace i jiné důležitosti) a kniha jde do tisku.

Asi je vám jasné, že pro vydání knihy je klíčové, aby se informace o možnosti koupě knihy dostala mezi co největší množství lidí a tím se zvýšila šance na úspěch. Prostě klasický marketing. Nejlépe zadarmo, tedy přes sociální sítě. A to už se dostáváme k Facebooku. Ale abych neodbíhala od sledu událostí. Před dvěma týdny jsem úspěšně uzavřela smlouvy s týmem, obdržela od grafika obrázek na obal knihy a ohlásila nakladateli, že jsem připravena k akci. Pro úderný předprodej mi bylo výrazně doporučeno, abych ještě vytvořila stránky knihy na sociálních sítích. Teď už asi chápete, proč jsem na ten fejs lezla. Samo vytvoření profilu bylo velmi zábavné, brejlili jsme s manželem do různých nápověd a divili se, co všechno o mně chce FB vědět. Nakonec jsem to zvládla a vytvořila jsem si k osobnímu profilu i “firemní účet” pro svoji knihu, napsala do popisu dvě věty, o čem knížka je, a jako profilovou fotku nahrála obrázek jejího obalu. A tím jsem skončila. Úplně. Asi po třech minutách od založení byl můj profil pro nevhodný obsah zablokován. Na obrazovce se objevila strohá informace, že pokud chci oprávněnost zásahu přezkoumat, mám kliknout na nějaký odkaz. Ze začátku jsem si myslela, že jsem něco blbě nastavila, já ajťák analfabet. Poslušně jsem naťukala své telefonní číslo, splnila úkoly, jakože nejsem robot, pak mi přišel potvrzovací kód na mobil, dokonce i svoji fotku jsem poslala. Výsledkem byla tato zpráva:

“Přišly nám vaše informace. Pokud zjistíme, že váš účet porušuje zásady komunity, ponecháme ho deaktivovaný. Dbáme na bezpečnost lidí na Facebooku, a proto až do skončení tohoto procesu nemůžete svůj účet používat.”

Marně jsem si lámala hlavu, co by mohlo být na mém účtu nebezpečného, co může být označeno jako nevhodný obsah, když jsem tam nestihla skoro nic nahrát. Jenže potom můj manžel řekl:

“Ty jo! Já už na to asi přišel. Přečti si znova, jak se tvoje knížka jmenuje a jak jsi nazvala její profilovou stránku.”

Abyste to pochopili. Moje kniha je o jednom psychologicko-neurologickém fenoménu, o kterém se toho ještě moc neví, je o lucidním snění. Část knihy je odborná (podklady mi poslal například i pan doktor Koukolík), část popisuje, jak lucidní sny vlastně fungují, a abych čtenáře ještě více vtáhla do problematiky, několik desítek stran na konci je prázdných – bílých, připravených pro poznámky a snový deník. Knihu jsem proto nazvala “Bílá kniha lucidních snů” a název FB stránky jsem poněkud zkrátila na “BíláKniha”.

Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že toto by mohl být problém. Že by v tomto názvu někdo mohl vidět něco, co porušuje cokoliv. Pořád věřím, že cenzurní robot přece nemůže mít naprogramováno, aby blokoval účet se slovem “bílá” . Také by mě zajímalo, co asi dělají kontroloři (ti, kteří dbají na bezpečnost lidí na Facebooku) s mojí fotkou. To ji jako srovnávají s nějakou foto-databází narušitelů zásad FB komunity a zločineckých živlů? Ohledně té fotky mě pak napadlo, samozřejmě pozdě, že jsem jim měla místo ní poslat obrázek, co mám na ponožkách. Je na něm malé černé koťátko, které ukazuje otočenou tlapku s výrazně zdviženým prostředním drápkem. Jistě znáte to výmluvné gesto.

Takže takhle neslavně dopadla má tříminutová zkušenost s Facebookem. To, že někdo slovo

“bílá“ v názvu knihy považuje patrně za skrytý rasismus, je směšné a hloupé. No co už, prostě profil na fejsu mít nebudu. Víte ale, co se mi zdá ještě mnohem horší? Když jsem dnes svoji zkušenost vyprávěla lidem kolem sebe, skoro nikdo se nedivil. Tak to je, přátelé, pěkný průšvih.

Markéta Jurištová


zpět na článek