Zajímaly vás volby na Ukrajině? Mne ano! Ovšem nikoli tolik, abych pomocí svojí školní ruštiny škádlil ukrajinské servery (ono je to podobné, jako když zkoušíte češtinu na slovenské vyhledavače), a proto jsem se spolehl na české zpravodajské pokrytí. Nic snazšího! České prestižní internetové zpravodajství vede až do domu a byl by v tom čert, kdyby v kombinaci iDnes, Novinky, iHNed, Lidovky a Aktuálně zvídavý človíček nevyšťoural potřebné. Adrenalin spojený s on-line sledováním volebního chroustání ČSÚ to sice není, ale nemůže mít člověk všechno.

Se sledováním voleb to je stejné jako se sledováním sportu. Když neznáte pravidla, je zážitek poloviční! Ze sledovaných zpravodajství se žádné ani nepokusilo popsat principy volebního systému Ukrajiny. Z poznámky mezi řádky jsem pochopil, že pro vstup do sněmovny existuje tříprocentní limit, s nejvyšší pravděpodobností půjde o poměrný systém.

Zprávy ze sčítání volebních výsledků se objevovaly v několikahodinových intervalech. To vyhovuje. Člověk stejně nemá chuť u toho sedět jak u fotbalu. Ve zpravodajství pak bylo hlavní zprávou, že Janukovyč vede nad Tymošenkovou o půl či snad celé procento a za poslední hodiny čtvrt bodu získal - nebo snad ztratil? V komentáři bylo uvedeno, že je to stejně jedno! Pro obsazení vlády bude rozhodující, jak dopadnou povolební bloky, nikoli jednotlivé strany. Rozložení vzájemných sympatií však nechávalo české zpravodajce chladnými. Zveřejnili, že druhý (Tymošenková) a třetí (Juščenko) se dají dohromady (cca 45 %), a tím pošlou prvního (Janukovyče) do kelu (opozice). Současně ovšem zdůrazňovali, že mezi oranžovými (cca 45%) a modrými (cca 32%) to bude těsné! Aha, pečlivé prohledávání textů odhalilo, že ve hře jsou ještě další tři nadějné strany – komunisté, socialisté a jacísi centristi -, které by dohromady s modrým Janukovyčem mohly zase do kelu (opozice) poslat oranžové. O profilu těchto straniček se člověk ovšem nedozvěděl nic. Samozřejmě, od komunistů a socialistů se genetická afinita k Rusku dá čekat, „centristi“ mohou znamenat cokoli v jakékoli zemi. Pokud platí věta o těsném soupeření obou bloků, patřily by tyto strany tedy k Janukovyčovi? Žádného novináře to nezaujalo natolik, aby o tom napsal řádku.

Až v aktualizaci po úterním poledni jsem na serveru „lidovky.cz“ objevil trochu obsažnou informaci:

Janukovyč sice vyhraje, ale protože se jeho socialističtí spojenci do parlamentu nedostali, bude mu pár křesel chybět, i kdyby dokoupil centristy Lytvynova, zřejmě jakousi ukrajinskou obdobu lidovců, také „centristů“. Oranžoví mohou počítat s 229 (možná o křeslo víc, možná méně) mandáty, což jim dá křehkou převahu (pravděpodobně) čtyř hlasů ve čtyři sta padesátihlavém sboru. Že 229 koaličních mínus 221 opozičních křesel je osm a nikoli čtyři? Taková chybka na kráse se nakonec v porovnání s ostatním snese!

Tak a teď si představte, že se stejným nasazením, stejnou kvalitou, ale s promítáním nejrůznějších osobních zájmů a preferencí vypadá i úroveň zpravodajství domácího. Nepřipadne vám nad takovou kvalitou Zemanovo hodnocení cechu novinářského jako soubor lichotek?